Velblouda na něm vystřídá jeho přímý následovník - nová klimatizovaná terénní toyota, která nakonec doveze návštěvníka této "pustiny" nejen za velbloudy, ale i do oázy s tradiční beduínskou stravou a pravou libanonskou břišní tanečnicí. Na hranici civilizace a pouště u autoservisu na "předměstí" Dubaje indický řidič vyskakuje z auta a ufukuje pneumatiky až na stav, který zavání porušením veškerých předpisů. "Gumy pak mají mnohem lepší záběr," vysvětluje, zatímco vůz se zhoupne z asfaltky a ponoří se do rozžhaveného písku.
Odpolední slunce je ještě pořád hodně vysoko, venkovní teplota hodně přes třicet stupňů. V autě, které se zvolna kolébá dunami jako koráb na moři, je příjemných 18 stupňů. Okolní poušť není jen samý písek, trochu překvapivě všude vykukují trsy uschlé trávy, sem tam větší houževnaté keře. A monotónní duny prý nejsou bez života. Večer vyráží na lov šakal a výjimečně může nebe protnout sokol - v Emirátech téměř posvátné zvíře, které tu má dokonce tři nemocnice.
Toyota zrychluje a víří písek jako zrádný samum. Po krátkém seznámení s pouštní krajinou nastává adrenalinová vložka. Řidič zabodne toyotě ostruhy do slabin, ta zuřivě zahrabe v sypkém písku a vrhne se do propasti vpředu. Přichází volný pád, pak úzká úžlabina mezi dvěma dunami a prudký výjezd do nebe. Písek od ječících kol stříká všude kolem a auto se vrhá na úzký hřebínek jedné z dun. Pak se stáčí dolů a řítí se po tak nakloněném svahu, že kdyby se náhle zastavilo, skutálelo by se zaručeně do dolíku. Ženy turistky ječí, zatímco muži zahrnují řidiče kritikou, že je neschopný a že by to sami zvládli mnohem líp. Řidič mezitím ten cirkus několikrát opakuje a zjevně ho to baví víc než cestující. Ale vykoupení brzy přichází.
Nad pouští se chystá západ slunce. Než přijde jeden ze zlatých hřebů výletu, je tu ještě farma s desítkami řvoucích velbloudů, kteří poskakují se svázanýma předníma nohama k vodní nádrži a pak se shlukují kolem svých chovatelů. Jsou to všechno vlastně velbloudice, protože mnohem agresivnější velbloudi jsou drženi většinou po jednom v oddělených výbězích. Tato zvířata už dávno neslouží svému původnímu účelu, už nevodí obchodní karavany. V emirátech jsou chována především z tradice a pro velbloudí dostihy.
Stíny se už protahují, barvy pouště se závratně rychle mění, dostávají jiné odstíny a měknou. Než se člověk naděje, klesne slunce těsně k horizontu. Venku na poušti nastupuje konečně příjemný chládek. Západ slunce na poušti je slastný jako náruč arabské princezny. Je čas odpočineku. Replika staré oázy nabízí arabské posezení na koberci v přístřešcích i pod širým nebem, občerstvení a později i povyražení.
Podávají se tradiční arabské speciality - humus - drcená cizrnová kaše s olivovým olejem, tabula - salátek z petrželky, máty a sekaných pšeničných zrn, varainab - závitky vinných listů plněné rýží, jehněčí kotletky... Pak následuje arabská káva a vodní dýmka s aromatickým tabákem. Ženy si zkoušejí tradiční splývavý oděv - kandúru - a přes hlavu dávají černý šátek - abáju. Také muži navlékají kandúru a na hlavu dávají káfíju - šátek s provazovou "obručí".
Zcela zahalená tajemná žena v černém maluje zájmecům na kůži henou zprvu roztodivné arabské ornamenty, ale časem se podřizuje evropskému vkusu a vypodobní na paži třeba i škorpiona. A pak už za zvuku arabských bubínků přichází břišní tanečnice Sarah. "Vždyť je tlustá," jsou první slova Evropanek, při pohledu na kypré vnady této Libanonky. Když však na špičkách stále rychleji a rychleji vlní boky, ňadry a točí vějířem vlasů, které jí ve stavu klidu padají do půli zad, vystřídá údiv spíše obdiv. Mladá žena bez sebemenšího ostychu vtahuje na taneční koberec stokilové muže i šedesátileté ženy, aby jim s odzbrojující přirozeností vlastnoručně odhalila břicho a učila je prvním "krůčkům" břišního vlnění. Za chvíli už opět při sólu jako v transu natřásá do rytmu každou částí svého těla.
Když dotančí, převlékne se do džín, trička a sváže vlasy do ohonu. Kouzlo končí je tu úplně moderní žena, která pod zářivým půlměsícem na obloze vypráví, že chce tančit ještě možná rok dva a pak, až se objeví ten pravý, se vdát. Zeptejte se jí, koho by chtěla? "Chceš to opravdu vědět? Upřímně? Tak pak bych si nejraději vybrala Evropana, možná jako jsi ty, a odjela s tebou do Evropy," zvrátí se smíchem hlavu s černým ohonem dozadu...
 Dubajská poušť nabízí úžasné scenérie |
