Ohraničena z jedné strany Tichým oceánem a z druhé přes 6000 metrů vysokými vrcholky And, patří Atacama nejenom k nejsušším, ale také nejpustším místům na Zemi.
Jsou to na jedné straně štíty And, jež nepustí nad tento kus země ani kapku vláhy a z druhé, oceánské strany, ani studený Humboltův proud žádné srážky nepřinese.
Vše, na co zde ukážeme, dosahuje extrémních hodnot – extrémní teploty ( v noci mráz, ve dne slunce nemilosrdně pálí), extrémní sucho, extrémní nadmořská výška, všude písek, prach, rozpukané skály a bělostné solné pánve.
Zajímavé útvary ve Valle de Luna
Bohatství ukryté pod zemí
Když tímto krajem roku 1835 putoval britský přírodovědec Charles Darwin, s podivem si zapsal do svého deníku, že v tomto kraji nežijí téměř žádní živočichové. Přesto i tady existuje život. Kromě ptáků tu najdeme například kriticky ohroženého psa horského, dva druhy myší a několik druhů plazů. Z rostlin potom především četné druhy kaktusů.
Atacama však ukrývá bohatství i pod zemí a není divu, že o ložiska nerostných surovin se po léta bojovalo. Severní část pouště s bohatými nalezišti ledku byla v minulosti předmětem sporů mezi Peru, Bolívií a Chile, díky čemuž v tzv. pacifické válce přišlo Peru o část území a Bolívie dokonce o přístup k pobřeží.
Jinak chudou poušť zdobí obří kaktusy
U města Chuquicamata, v nadmořské výšce 3000 metrů, leží největší světový důl na měď. Pohled na téměř kilometr hlubokou jámu o rozměrech 5x3 kilometry skutečně bere dech.
Dvacet tisíc dělníků tady s pomocí obrovských rypadel a nákladních aut vytěží 12% světové produkce mědi. Osm metrů široké náklaďáky obuté do pneumatik o průměru čtyři metry pomalu supí po spirálovitých terasách, každý s nákladem přibližně 360 tun rudy. Za osmdesát let se tu podařilo vytvořit největší umělou jámu na zeměkouli.
Měsíční údolí
Přestože na první pohled krajina vypadá jednotvárně, má Atacama návštěvníkům co nabídnout.
Jako ideální základna pro výlety do okolí se nabízí městečko San Pedro, ležící přímo uprostřed pouště, v jejím nejširším místě. Jen několik hodin na jih odtud najdeme národní park Los Flamengos se solnými jezery a koloniemi plameňáků, opačným směrem potom leží termální oblast El Tatio s nejvýše položeným gejzírem na světě.
Gejzír Tatio
Nejblíže městečku leží Valle de la Luna, neboli údolí měsíce, které připomíná měsíční krajinu. Někteří odvážlivci se sem po písečné cestě vydávají na kole, většina turistů však vezme za vděk mnohem pohodlnějšímu automobilu.
Údolíčko zaříznuté mezi pískově zbarvené kopce nedosahuje sice ani zdaleka obřích rozměrů jako je tomu v kaňonech nedalekých hor Altiplana, patří však právem mezi nejvyhledávanější cíle návštěvníků.
Iluzi měsíční krajiny vytváří nejenom pouštní krajina se solnými nánosy a nejrůznější bizarní útvary modelované po staletí větrem, ale také siluety vulkánů, zvedající se v dálce z bolivijského pohraničí.
Na zběžnou návštěvu vám stačí zhruba tři hodinky, ideálním časem je potom večer, kdy zapadající slunce rozehraje na písečných svazích hru oranžových barev a nekonečně dlouhých stínů.
Vycházející měsíc nad údolím Valle de Luna
Může se hodit
Ubytování: v Chile najdeme poměrně levné ubytování v soukromí (tzv. "hospedaje“) s cenami okolo 10 USD za pokoj pro dva. Výjimkou je právě San Pedro de Atacama s minimálně dvojnásobnými cenami. ***TIP: Jestliže budete cestovat alespoň dvou, pro poznání pouště je výhodnější vypůjčený vůz, než předražené výlety místních cestovek. Pokud si budete chtít v San Pedru půjčit auto, počítejte s neskutečnými cenami. Mnohem levněji vůz pořídíte ve 100 km vzdáleném městě Calama (…a ještě ušetříte za autobus!). Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů – od Aljašky po Nový Zéland včetně map a praktických rad. Více o autorovi na http://www.hocek.cz/.
|
V mrazivém pekle
Noční tmou poskakuje mikrobus po kamenité cestě, která ve svitu reflektorů téměř splývá s okolní pouští a po dvou hodinách natřásání konečně za ranního šera přiváží skupinu turistů na obrovskou planinu ve výšce 4400 metrů. Tady leží nejvýše položené, gejzírové pole světa. V plochém údolíčku obklopeném holými kopci a vysokými zasněženými vulkány najdeme celkem na osmdesát aktivních gejzírů a několik termálních pramenů.
Koupání v termálním jezírku u gejzíru Tatio
Ranní nálada připomíná mrazivé peklo: z podzemí na povrch proniká temné dunění, v tůňkách bublá červeně zbarvená voda a z desítek otvorů v zemi vydechuje pára. Právě díky nízké venkovní teplotě kondenzuje teplý vzduch vydechovaný gejzíry v působivá oblaka, jež stoupají do výšky několika desítek metrů nad zem. Jakmile však nad pětitisícovými vrcholky, vykukujícími od bolívijské hranice, vyjde slunce, pára se v jeho prvních paprscích rozpouští stejně rychle jako kostka cukru v šálku horkého čaje.
Největší z gejzírů, El Tatio, vyšplíchne několikrát za den vodu jen tři čtvrtě metru vysoko a podle údajů v průvodci nejvyšší zaznamenaná erupce v této oblasti dosáhla přibližně šesti metrů. Jakoby touto nemohoucností El Tatio dokládal i domorodý původ svého jména, jež v překladu znamená "dědeček.“
Kostelík v San Pedro de Atacama
Krajem plameňáků a solných jezer
Oblíbeným celodenním výletem je cesta do národního parku Los Flamengos. Rozsáhlá pánev, zvaná Salar de Atacama, ukrývá ve zdánlivě nehostinné krajině překvapivě pestré oázy života. K nejzajímavějším z nich lze řadit Lagunu Chaxa, kde lze pozorovat hejna plameňáků, brodících se mělkým solným jezerem. Ptáci jsou však poměrně plaší, a tak se vyplatí mít u sebe dalekohled a teleobjektiv.
Plameňáci v laguně Chaxa
Jestliže Laguna Chaxa patří mezi velmi vyhledávaná místa, do opuštěné vesničky Peine už mnoho turistů nedorazí. Z malého návrší od zdejšího kostelíka lze pozorovat bělostná pole vyschlých solných jezer, táhnoucí se mnoho kilometrů na západ odtud.
Nejvzdálenější zastávkou na tomto výletu bývá jezero Laguna Miscanti, ležící nedaleko Argentinských hranic. Dostat se sem ale není snadné – stará a rozbitá cesta vyžaduje dostatek řidičské odvahy a vysoká nadmořská výška odradí neaklimatizované návštěvníky. Zdánlivě nevýrazný pahorek zvedající se za hladinou jezera totiž dosahuje téměř šesti kilometrů výšky…
Jezero Miscanti
Procházka podél solí lemovaného pobřeží jezera s výhledy na nejvyšší hory trojmezí Chile, Bolívie a Argentiny však rozhodně za trochu cestovatelských útrap stojí!
Text a foto: JAN HOCEK
