Posvátná kráva mléko nedává

Těžko někdo přesně spočítá, kolik posvátných krav se volně potuluje po ulicích indických měst. Budou jich miliony. Jejich veličenstva krávy.

Indie je zemí těmto tvorům zaslíbenou, řeklo by se. Požívají tady jinde nepoznané úcty, nikomu nepatří, jdou si, kam chtějí a kdy chtějí, vychutnávají si absolutní svobodu. Při bližším pohledu se ovšem ukáže,že ani jejich české kolegyně jim nemají moc co závidět. Ani bůhvíjak silná tradice totiž nemůže zastínit fakt, že na zavšivené indické kraví trosky je opravdu tristní pohled. Jsou vyhublé, podvyživené, přímo kost a kůže. Je záhadou, jaká to síla vlastně tyto zoufalé bytosti drží při životě. Indové je sice uctívají, avšak míjejí je zcela netečně stejně jako toulavé psy. Proč je tedy kráva pro hinduisty posvátná? Tato otázka představuje oříšek i pro vzdělané Indy. Ani učené knihy totiž neposkytují zdaleka vyčerpávající odpověď. Prostí Indové přijímají posvátnost krávy jako daný fakt a nepátrají po příčině. Většinou odpovídají prostě »nevím«. Ani svatí mužové se touto otázkou nijak netrápí a pouze lakonicky sdělí: »Kráva je matka bohů.« Samotný fakt posvátnosti krávy přivádí cizince při spatření tisíců zvířat bezcílně bloudících ulicemi, čenichajících u stánků s ovocem a často narušujících dopravu do rozpaků. Pravověrný hinduista by hovězí do úst nikdy nevzal. Ani kousíček, i kdyby mu hrozila smrt hladem. Vždyť zabití »matky krávy« rovná se v jeho mysli stejnému hříchu jako zavraždění bráhmana. Samo pojídání hovězího je pak rovno kanibalismu. Proč tedy byla kráva vlastně zbožněna? Jedním z vysvětlení je, že už pro polokočovné Árje představovaly krávy v době jejich příchodu na území dnešní Indie jakési mobilní továrny na lahodné a životodárné mléko. Držení krávy bylo zárukou, že rod nezahyne hladem. Pokud tedy byly ve starých dobách zabíjeny,bylo to jen z velice vážných pohnutek - jako oběti bohům. V průběhu času pak dostala kráva přívlastek anhnjá, ta, která se nemá zabíjet. Toto dogma se hinduisté později snažili zdůvodnit i tvrzením, že maso zabité krávy nasytí jen 80 osob, kdežto živá kráva svým mlékem a telaty uživí hned 410 až 440 lidí. Indové považují patero produktů krávy,tzv. paňčagavjan či »patero nektarů« - mléko, máslo, tvaroh, hnůj a moč,za produkty posvátné a očišťující. Příkladně opláchnout se kravskou močí znamená projít očistnou lázní. Smočit jí hrdlo je však mnohem blahodárnější. Hlavně pro světce a ženy před porodem. Nejpovažovanějším produktem z »nektarů« je ghí, kravské máslo, které je tradičním tukem užívaným k přípravě všech druhů jídel. Dnes je však v Indii velice drahé. Jeho náboženský význam přesto zůstal zachován - hoří v chrámových lampičkách a rovněž se jím před zapálením polévá pohřební hranice se zemřelým. Paradoxní skutečností je, že drtivá většina posvátných krav dnes prostě mléko nedává. Ani kapku. Kvůli mizerné výživě nemohou, i kdyby sebevíc chtěly. Nicméně i přesto zůstávají pro opravdové hinduisty dál mytickými zvířaty blahobytu. Ale nechat zbožněné zvíře na ulici pojít hladem? To je něco jiného, určitě by se ohradili. Pohled na zoufalé »matky« převalující se v odpadcích a z hladu žeroucí papír není nijak výjimečný. Když však před několika lety úředníci v Dillí zvažovali možnost ubohé tvory hromadně vyvézt z města, někteří fanatičtí hinduisté drželi »za krávy« hladovku.