Postup nepřipadá v úvahu

Ráno po probuzení bylo všude kolem stanů bílo jako o vánocích. O dalších plánech týkajících se lezení na kopec se raději nikdo vůbec ani slovem nezmiňuje, nálada je při povrchním pohledu sice dobrá, ale vnitřně jsme všichni asi dost v rozkladu. Libor mi včera večer radil poslat jednu jedinou výstižnou zpravodajskou SMS: FUCKING WEATHER!

Posnídali jsme chapati s vynikajícím, krásně se táhnoucím, necukernatým medem, který pro zlepšení nálady Niru vytáhl odněkud z hlubin sudu.
Během snídaně přiběhl jeden z korejských horolezců, že už za chvíli půjdou, tak jsme se po snídani vypravili těch pár metrů vedle pozorovat ten nepálsko-korejský šrumec a nakládání na jaky. Fakt je, že to byla pěkná a zajímavá podívaná.
Mistr Um kdysi  přišel při jedné ze svých 28 expedic o jednoho Šerpu, po němž zůstala vdova s rodinou. Celá její rodina a příbuzenstvo z Pangboche teď před námi nakládali korejský BC na jaky. Mistr Um si je od té doby všechny stále najímá, aby jim dal vydělat a pravděpodobně i jinak se o ně stará.

Než jsme se rozloučili, Umovy kroky vedly ke korejskému čortenu. Tam se Um rozloučil s bohy Lhotse Shar a s oběma svými horolezci, kteří na hoře zahynuli. Jeho horolezci v oranžových bundách ho následovali, někdo na čorten vedle hořících vonných tyčinek přidal hrst zapálených nejoblíbenějších korejských cigaret.
Pak se všichni rozloučili také s námi a teď už jejich oranžové postavy mizí za clonou padajících sněhových vloček v kamenité moréně za jejich bývalím BC. Čeká je 3-denní pochod do Lukly. Z KTM domů letí 16.října.

Libor včera večer před setměním viděl lavinu mezi naším C2 a C1, což se nám zdá nemožné (sérak nad naším pilířem do C2 by se měl sypat do sousedního žlabu, ne do toho našeho), ale nejspíš půjdem po obědě, marast nemarast, do C1 obhlédnout situaci. Pořád sněží (je jedenáct dopoledne) a je to na pytel.
Láďa to psychicky nevydržel a přes mizernou viditelnost a neustále se valící sníh z oblohy se před hodinou vydal přes morénu do C1 napřed.

Po obědě:
Láďa se vrátil z C1 a stihl ještě oběd. Přinesl špatné zprávy. Mezi C1 a C2 opravdu projela lavina, pravděpodobně nového sněhu z horních partií ještě nad sérakem nad C2, protože obrovitý sérak samotný vypadá podle promočeného Ládi nepurušeně. Lavina udělala dost velký bordel ve fixech, přesné škody ale ještě neznáme. Fixy pravděpodobně přetrhané nejsou, ale asi budou vytrhané skoby, protože lana visí někde úplně jinde a cestu do C2 bude potřeba obnovit.

Robin jako jeden z mála, zdá se, nepropadá trudomyslnosti, nebo to alespoň nedává tak znát jako my ostatní. Vytáhl slivovici a začal nahlas přemítat, kdy nejpozději si můžem dovolit odejít z BC. Vyšlo mu 22. října. Letenky z Lukly do KTM se dají přehodit z dosud plánovaného 25.října na později, v KTM nám musí stačit 1 den, přehazovat letenky z KTM do Čech by bylo drahé a kvůli pracovním povinnostem některých členů expedice i dost těžké.
Teď v každém případě pořád sněží,  lavinové nebezpečí je strašlivě vysoké a nepřichází vůbec v úvahu jít nahoru.

Napsáno 9. října



Témata: KTM, Lavina, PEAK38, rodina, SMS