Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Poslední letní lyžování

  9:50aktualizováno  9:50
Málokteré evropské hory má cenu navštěvovat ještě v říjnu. V Sudetech a Karpatech už nepřetržitě prší, v Alpách napadl mokrý sníh, ale italské Dolomity mohou být stále lákavým turistickým cílem. A na Marmoladě se navíc dá i v babím létě uskutečnit pravá lyžařská ledovcová túra! Severní svahy královny Dolomit (3344 metrů nad mořem) totiž pancéřuje mohutný ledovec.

Pro lyžaře – konzumenta kilometrů po upravených sjezdovkách je rozhodování o cíli jasné. Vyjede lanovkou z Malga Ciapela na chatu Dal Lago pod nižším ze dvou marmoladských vrcholů Punta di Rocca, a odtamtud se spouští podél chaty širokou urolbovanou plání k chatě Serauta k vlekům. Pravověrní turisté zase Marmoladu obejdou údolím Contrin, přespí na stejnojmenné chatě a po lanem zajištěné skalní cestě vylezou na vrchol Punta di Penia a zpět. Lyžaři romantici nastoupí na lanovku u Lago di Fedaia.

Kupujeme si tedy jízdenku  skáčeme za jízdy na plošinu a ve stoje (jinak to tady nejde) se vznášíme k obloze. Od tohoto záměru se nás sice pokouší v poslední chvíli odradit místní lanovkář poukazem: „Lyžaři jezdí o tři lanovky vlevo, musíte na chatu Serauta!“ Když mu pár slovy vysvětlujeme záměr dobýt vrchol vlastní silou, jen mávne odevzdaně rukou a pouští nás.

U chaty Pian dei Fiacconi vyskakujeme z plošiny, přivazujeme lyže na batohy a v plastových botách, s hůlkami v rukou jdeme podél dolního okraje ledovce. Občas zahlédneme ve štěrku starou podrážku, rezavý drát nebo kus prkna. Za první světové války totiž na ledovci, který od té doby ustoupil o hodně výše, probíhaly urputné boje. Teď jdeme po území rakouských vojsk, pod námi jsou vidět zbytky polní pevnosti Dodici a za zády necháváme frontovou linii, za kterou čekaly italské jednotky. Tedy čekali spíše pod ní, protože boje byly tak urputné, že obě strany neváhaly vykopat v ledu desítky kilometrů chodeb, a bydlet a bojovat v nich muž proti muži stejně jako Arnold Schwarzenneger či Silvester Stalone v akčních filmech.

Po půlhodině chůze stojíme pod dlouhým sněhovým žlabem, na jehož konci vidíme sedélko Forcella Marmolada. Máme na vybranou, zda nazout lyže, nebo je nechat na batohu a jít zatím pěšky. Rozhodujeme se pro druhou možnost. Zvolili jsme dobře, protože dnes je horko a místo pevného sněhu se brodíme mokrým sněhem, který občas střídá tvrdý sklovitý led.

Většina družstev okolo nás má už mačky na nohou a cepíny v rukou, horští vůdci bez výjimky vedou své klienty na lanech. I my už musíme zasekávat zobáky  cepínů do prudkého svahu. Dorážíme pod skály, kde se na prvních metrech ferraty utvořila zácpa, a tak máme čas na oddech a svačinu. Pomalu zastrkáme hůlky i cepíny do batohů, sundáme přebytečné oblečení, navěsíme na sebe nezbytné jistící smyčky a karabiny, a vyrazíme po skalách do sedélka.

I tady, ve výšce téměř tři tisíce metrů nad mořem se bojovalo. Těsně vedle sedélka je do skály vystřílená kaverna. Za nepříznivého počasí tu dnes bivakují turisté a horolezci. Začíná jít do tuhého. Kolmé stěny překonáváme po železných žebřících a mezi nimi se proplétáme po traverzových pěšinkách vytvořených pouhými železnými kolíky zaraženými do skály. To vše se odehrává stovky metrů nad zemí.

Únava se začíná hlásit o slovo, a tak jsme rádi, že po dvou hodinách se objevíme pod vrcholovou kopulí Marmolady, vycházíme na ní už bez lan a obědváme tabulku čokolády. Proč jsme podstoupili trochu strachu, hodně námahy a něco sebezapření? Od vrcholového kříže a chatky s občerstvením jsou totiž daleké rozhledy po celých Dolomitech. Stojíme tu tváří v tvář děsivé stěně Civetty, stolové hoře Sella, díváme se na divoce rozervané Cattinaccio a osamělý hrot Paternkofelu. A pozadí tomuto úchvatnému pohledu dělají zasněžené vrcholky nejvyšších alpských velikánů.

Není ovšem příliš času, protože odpoledne se rychle blíží k večeru. Nazouváme znovu mačky, cepíny opět putují do rukou, a navázáni na horolezecké lano sestupujeme po sněhovém hřebínku ke skalnímu žlabu. Tady nás čeká další zácpa, protože několik starších turistů se bojí slézt dolů. Už tu totiž nejsou rozvěčená bezpečnostní lana a případný pád by byl smrtelný. Takový pocit sedí v mozku i nám, ale nezbývá nic jiného, než ho přemoci a vydat se rukama-nohama rovnou dolů na ledovec.

Podařilo se, a tak konečně sundáváme lyže z batohů, roztahujeme teleskopické hůlky a zapínáme bezpečnostní vázání. Prvních pár oblouků na mokrém hrbolatém sněhu není příliš elegantních, párkrát i padáme. Stále jsme však svázáni horolezeckým lanem, a tak se při troše pozornosti nemůže nic stát. Přijíždíme k pásmu ledovcových trhlin a jeden po druhém je postupně přeskakujeme. Takové štěstí ovšem nemá pěší dvojice, která sestupuje vedle nás, a strop trhliny se pod ní proboří. První padá do trhliny, druhý naštěstí stačí lano přitáhnout a zadržet. Mají z toho jen mokré kalhoty a houpavé mrazení okolo žaludku. „Scheisse!“ ulevují si velmi vulgární německou nadávkou.

Značně unavení dojíždíme kousek nad horní stanici lanovky, kde končí sníh. Musíme ze sebe ale ještě vymáčknout poslední síly, abychom se donutili k běhu. Sprint v lyžácích nám přináší palmu vítězství, protože stíháme poslední jízdu do údolí. Ve spěchu děkujeme lanovkáři, jenž nás s úsměvem na rtech pouští spolu s manipulačním technikem, který kontroluje lanovou dráhu po skončení provozu. Představujeme si, jak by se asi tvářil jeho český kolega, kdybychom chtěli nastoupit na lanovku čtvrt hodiny po zavírací době…

Jak se tam dostat:
Po dálnici přes Villach, Brennerský průsmyk do Bolzana. Odtud po místních silničkách přes sedlo Karer, obec Canazei k jezeru Fedaia. Většina silniční trasy je placená (rakouská dálniční známka stojí 200 Kč/týden, za přejezd mostu Europa a Brenneru se platí 10 DM a dálnice do Bolzana stojí 16 DM), ale dá se objet zdarma po místních komunikacích.  Při použití dálnic trvá cesta ze středu Čech 7-10 hodin, mimo ně 12 a více hodin.

Popis trasy:
Lanovkou od chaty Fedaia u přehradní hráze stejnojmenné nádrže (parkování zdarma) k chatě Pian Fiacconi (zpáteční jízdenka stojí 12 000 lir). Okrajem ledovce na západ a za skalní ostruhou vzhůru sněhem a ledem pod sedélko Forcella Marmolada. K němu stoupají ocelová lana (od lanovky 2 hodiny). Od dvou skalních místností v sedélku střídavě po lanech, žebřících a kramlích západním hřebenem nad ledovec a pěšky k chatce a kříži na vrcholu Punta di Penia (2 hodiny). Firnovým hřebínkem dolů na jih až k místu, kde tvoří sedélko před věží Grotta. Skalním žlabem k východu (horolezecká obtížnost I-II) přímo na ledovec a jeho středem přes tři pásma trhlin k lanovce (2 hodiny). Celá túra i se zastávkami trvá obvykle osm hodin.  

Co s sebou:
Teplé oblečení, pevné pohorky, mačky, cepín, helmy, jistící souprava na ferraty, bivakovací pytel, baterka, lékárnička, jídlo na celý den, jedno horolezecké lano pro celou skupinu. 

Pro lyžaře:
Za měkkého, ale pevného  sněhu se dá stoupat na lyžích až pod Forcella Marmolada. Krátký sjízdný úsek je klesání z vrcholu po firnovém hřebínku a hlavní sjezd vede ledovcem až kousek nad horní stanici lanovky. Pozor na trhliny,je třeba se před nimi navázat na lano!

Literatura:
Dolomity – zajištěné cesty. Lysá nad Labem, nakladatelství Alpy 1994. Dvoudílný průvodce.
Klettersteig Atlas. Plzeň, Freytag and Bernd a Kletr 1999. Průvodce po všech evropských zajištěných cestách.
Čepelka Milan: Fronta v Dolomitech 1915-1917. Lysá Nad Labem, Hodek 1993. Populárně naučná publikace popisující válčení na Marmoladě.

Kovový žebřík nad Forcella Marmolada

Ledovcové trhliny na Pian dei Fiacchi

Jištěný postup na ferratě

Na ledovci pod Forcella Marmolada

Večerní sjezd marmoladského ledovce

Autor:




Nejčtenější

Kalinov: první osvobozená obec v Československu
Dobre tu už bolo. Bizarní svět kolem Lupkovského tunelu na Slovensku

Pokud máte dojem, že tunely souvisí s politikou, pak pro Lupkovský tunel na severovýchodním Slovensku to sedí stoprocentně. Po několikaleté pauze přes něj...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Další z rubriky

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.