Porto je městem, které Monet zapomněl namalovat. Přitom imprese dřevěných lodí s jedním stěžněm a dlouhým bidlem plnícím funkci kormidla, jež plují se sudy vína na palubě v průzoru košatých stromů, úpěnlivě volá po zachycení.
Do některých měst se musíte vracet, aby vás pustila k sobě a vy jim přišli na chuť. Též to má svůj půvab, ale Porto je jiného druhu. Obejme vás s vláčnou a přátelskou vřelostí a člověk se na takový projev přízně těžko může tvářit odmítavě. I sebezarputilejší povaha rezignuje, dívá-li se z jednoho břehu na druhý: domy naskládané na protějším svahu vypadají jako zákusky ve výloze.
Příjemné obklíčení
V Portu se vše odehrává v rytmu fado. Čili v rytmu portugalské hudby, která se melancholicky a líně vleče, je v ní slyšet stesk po zašlé koloniální slávě, nebo spíš po slávě, co nikdy nebyla, ale mohla být. Fado znamená v překladu osud a ten se vybrnkává na kytaru s plochou zadní stěnou, jež se podobá mandolíně, a spodním proudem teče pod hlasem zpěváka. „Láska, žárlivost, popel, oheň, bolest a hřích. Toto všechno smutné je. Toto všechno fado je,“ zpívá výstižně legenda stylu Amália Rodriguesová.
Fado se zpívá, aby se nezačalo plakat. Je tak smutné a krásné zároveň, že se vám z něj, pane, nechce ven.
Ven ostatně ani nemůžete, protože jste-li v Portu, je fado všude kolem a jde o velmi příjemné obklíčení. Ne že byste fado slyšeli z každého rohu, určitě ne, fado je přítomno v atmosféře, ve vůni města, v jeho tepu. Porto je pro fado notovým zápisem.
„Španělé jsou hluční a agresivní a vůbec celí hrrr,“ říká průvodce městem Paulo Mucha. Zvolna se autem proplétá kolem zdejších paláců a klášterů a srovnává u toho portugalskou mentalitu s mentalitou jediných hraničních sousedů. „My jsme rozvážnější, klidnější, pomalejší, tak nám to vyhovuje.“
Temperamentní španělské flamenco ztratilo cestou na západ dech. Stále je v něm dost vášně, ale místo žhavých plamenů hřejí řeřavé uhlíky.
Chcete-li si odpočinout od hektiky, povolit límeček a nad sklenkou snít, čím vším jste mohli být, jeďte do Porta.
Chcete-li vyrvat z dravého světa kus romantiky na několik dní ve dvou, jeďte do Porta.
Na to město možná Márquez i Monet zapomněli. Zcela jistě se tam ale – co se týká starostí a stresu – skvěle zapomíná.
Slavný most od Eiffelova následovníka Seyriga
Sláva! Ujel vlak...
Dokonce ani McDonald’s v centru Porta není jednoznačným symbolem uspěchaného světa, v němž je třeba rychlého občerstvení. Jistě, jako všude dostanete i v portské pobočce u pultu kus mletého masa v housce, ale... „Tohle je nejhezčí McDonald’s na světě,“ tvrdí Paolo Mucha před domem, lépe řečeno palácem ve stylu art deco, jenž se rozhodně nepodobá unifikované budově s nafouknutými balonky uvnitř. Člověku přijde téměř svatokrádežné mačkat si kečup na hranolky v takové vznešenosti, pod honosnými vitrážemi propouštějícími dovnitř zvláštní světlo. „Dřív tady bylo Imperial Café, kde se scházela místní elita, intelektuálové a politici, a ráz kavárny zůstal zachován, i když se v ní usadil McDonald’s.“
Pravda, intelektuály vystřídali turisté a manažeři a místo míšeňského porcelánu dostanete kávu v kelímku. Přesto kouzlo místa jakýmsi zázrakem – čáry máry, fado – trvá. Navíc, kde jinde můžete říct, že jste si v McDonald’s mohli odškrtnout exkurzi po místní pamětihodnosti?
Cestujte a poznávejte Vycestujte za krásou evropských metropolí, nebo si vyberte z velkého množství jednodenních zájezdů za poznáním. Je to jednoduché, stačí si vybrat ten správný balíček na Raketa.cz. |
Nejde o jedinou památku v nezvyklé lokaci. Portské vlakové nádraží není jen místem odjezdů a příjezdů, je místem zastavení. Modrobílá mozaika z typických keramických dlaždic azulejos, jež je v Portu a okolí k vidění často, udělala z nádražní haly špičkovou galerii. Na severní stěně výjev ze zrodu portugalského státu, jinde portrét krále, o kus dál Jindřicha Mořeplavce, támhle obrazová „instruktáž“, jak se rodí a dělá vyhlášené portské víno. Je-li McDonald’s v Portu nejhezčí na světě, pak tamější nádraží je zase možná jediným nádražím, kde může člověka těšit, že mu ujel vlak.
A pokud mu přece neujede, pohltí cestujícího tunel a po něm se ocitne na mostě přes Douro. Mosty jsou tou největší portskou dominantou, klenou se sebevědomě nad údolím. Prakticky všechny mají konstrukci pracující s tvarem písmene D, položeným tak, aby rovná část byla dole a bříško nad ním.
Písmeno D není jediným položeným objektem v souvislosti s tamějšími mosty: na bok se položila i Eiffelovka, neboť most Ponte de Doma Maria Pia je prací Gustava Eiffela a stavitel svůj talent pro kouzla s železem – čáry máry, fado! – nezapřel. Eiffelův následovník, belgický inženýr Théophile Seyrig, pak o kus dál ze železa postavil úchvatný dvoupodlažní most krále Ludvíka I.
Křehká keramika a tvrdé železo... Márquez s Monetem zaváhali, i bez nich je ovšem Porto prostoupeno uměním.
Nebo jinak: samo Porto je velkým uměleckým dílem.
Pohled na pravý břeh řeky Douro a slavný Seyrigův most
Na řece Douro se udržela tradiční doprava sudů s vínem na dřevěných lodích.
(Ne)spěchejte!
Nalijte si z lahve do skleničky portské, pak lahev položte na stůl a po jeho desce ji posuňte ke společníkovi po levé ruce. Ten musí udělat totéž a rituál trvá do doby, než lahev tímto způsobem neobkrouží stůl a nedostane se k tomu, kdo si naléval první. „Porušení téhle dávné tradice přináší smůlu,“ říká Manuel Villas Boas, pán starobylého vinařského domu Morgadio da Calcada.
Manuelův dům ze 17. století leží mezi vinicemi, které se velkolepě vzpínají nad Dourem a od Porta jsou vzdáleny přes sto kilometrů. Možností, jak se tam dopravit a zároveň se při degustaci portského nestrachovat o řidičák – byť v Portugalsku je pro řidiče tolerance – je vlak. Nástup je v galerii portského nádraží, výstup v další galerii, v Pinhao, taktéž vyzdobené modrobílými azulejos.
Nespěcháte-li za portským (a tady se dostáváme k paradoxu, protože spěchat je v Portugalsku bezmála smrtelný hřích, jenže nespěchat u vinic za lahodným nápojem barvy jantaru se podobá tortuře), udělejte si zastávku v půvabném městečku Amarante. V místním kostele leží světec San Gonzalo: obejde-li žena zdobný hrob ctihodného dominikána, získá podle pověsti v brzké době ženicha, a pokud totéž udělá už zadaná, otěhotní. Čáry máry, fado, na Gonzalův „plodný“ vliv upozorňuje i typická cukrovinka obce, byť vystavena by měla být až po 22. hodině. Obří mužská pýcha exhibicionisticky v Amarante číhá, kamkoliv se člověk podívá.
Je třeba pitvat žhavou pikanterii? Ne, raději ne, raději zpět do stínu a posvátného ticha statku Morgadio de Calcada. Lze tam i přenocovat, a jestliže v Portu člověk zapomene na starosti, zde by se hádal, že nějaké starosti existují. Problémy světa? Jaké problémy? Jaký svět?
Portské víno zraje v dubových sudech po dobu nejméně tří let.
Modrobílá mozaika z typických keramických dlaždic azulejos je v Portu a okolí k vidění často.
Harry Porto
Nechcete-li však, nemusíte z Porta vystrčit nos, a stejně budete spokojeni. Stačí si půjčit kolo a projet se po pobřeží, dýchat slanou vůni a naslouchat křiku racků.
Stačí se projet historickou tramvají „skřehotající“ víc než racci, v níž se starosvětsky cinká zvonečkem upevněným nad řidičem. Po vyjížďce je tu jedna turistická „povinnost“: knihovna Lello byla organizací UNESCO vyhlášena jako třetí nejkrásnější na světě, a to soutěžila v mnohem těžší konkurenci než „nejkrásnější McDonald’s“. Při vstupu budete možná bojovat s neodbytným pocitem, že jste impozantní točité schodiště a vůbec celý interiér už někde viděli. Pak vám to dojde: Ach ano, škola v Bradavicích, Harry Potter!
„Spisovatelka Rowlingová v Portu žila a právě v patře této knihovny začínala psát,“ potvrdí Paolo Mucha, že jste se nemýlili. „Inspirovala se tady, proto my neříkáme Harry Potter, ale Harry Porto,“ usmívá se průvodce.
Je strašně snadné představit si, jak po točitých schodech sestupuje chlapec s jizvou ve tvaru blesku na čele, v kulatých brýlích a s kouzelnickou hůlkou v ruce. Čáry máry, fado! „Harry Porto“ vykouzlí, že zapomenete na starosti a nezapomenete na něj.
Může se hoditDoprava Od konce května lze s ČSA letět do Porta přímo z Prahy. Linka bude v provozu do 23. října. Spoje do Porta jsou vypravovány každé pondělí a pátek v 19.40 hodin. Zpět každé úterý a sobotu v 7.45 hodin. Let trvá zhruba 3 hodiny a ceny zpátečních letenek začínají na 5 220 Kč včetně poplatků. Další podrobnosti na www.csa.cz Ubytování Ubytování ve standardní kvalitě lze pořídit zhruba za tisícovku za pokoj a noc v penzionu či v hotelu. To samé platí i o výjezdu mimo Porto mezi vinice. Přespání ve viničním domě Morgadio da Calcada ze 17. století, o němž je řeč v článku, vyjde přes 2 500 Kč za noc. Stravování Neobvyklý zážitek nabízí restaurace hotelu Teatro: chutné jídlo je servírováno ve zvláštních prostorách bez oken, budete-li si připadat jako v zámku upírů, dejte si raději něco s česnekem. Jinak se v Portu najíte za ceny srovnatelné s Českem. Narazíte na rustikální i moderní kuchyni, rovněž na tapas - „jednohubky“ typické pro Španělsko. |
