Každý region nabízí svoji charakteristickou kuchyni a místní vína. Nespočetné druhy ryb, dary moře, všechny druhy masa, rýže, brambory, zelenina, v každém regionu jiný druh chleba, malé studené předkrmy, sýry a neopakovatelné zákusky, jejichž historie sahá do dob, kdy v Portugalsku vládli Maurové.
Tradice používání olivového oleje téměř při každém jídle pochází pro změnu od Římanů.
JÍDLO JAKO OBŘAD
Každý Portugalec si dokáže jídlo až neuvěřitelným způsobem vychutnat. Není divu, vždyť běžný Portugalec utratí za jídlo téměř polovinu svého rodinného rozpočtu. Portugalci si na jídlo velmi potrpí. Jídlo je pro ně svátek, jedí pomalu, dlouho a na naše poměry dosti pozdě (oběd se většinou podává mezi 13. a 14. hodinou, večeře kolem 20. hodiny).
Téměř v každé domácnosti se griluje. Při jídle se vždy shromáždí celá rodina, živě diskutují a na hodinky se moc nedívají. Takovéto večeře mívají několik chodů. A o svátcích se na ně klade snad největší důraz.
TRESKA NA 365 ZPŮSOBŮ
Portugalským národním jídlem je treska (bacalahau). Ta do Portugalska dostala v 16. století a ještě dnes lidová rčení praví, že tresku je možné připravit na 365 způsobů, tedy že se může konzumovat po celý rok.
Treska je velmi drahá (v normálním obchodě pořídíte kilo sušené tresky v přepočtu za 300-400 korun). Loví se zejména u Norska a Grónska. Jelikož rybáři vyplouvají na lov tresek v pondělí a vracejí se většinou v pátek, začíná se sušit už na lodích. Ryba musí být důkladně prosolena.
Když si ji koupíte a přinesete domů, musíte ji ihned namočit do vody (nejméně na 48 hodin). Je zapotřebí, aby se odplavila část soli. Voda, ve které je treska namočená, se musí měnit několikrát denně. Ryba by měla být v chladnu a kůží dolů (proces odsolení je rychlejší). Doporučuje se, aby byla nádoba s treskou umístěna někde na izolovaném místě, protože se nejedná zrovna o nejpříjemnější vůně.
Dříve se koupená sušená treska balila do novin a uskladňovala po dobu několika měsíců v lednici a teprve potom se namáčela. Dnes je tomu naopak, prvně se nechá rozmočit ve vodě a pak se zmrazí. Nejznámější pokrmy z tresky jsou: bacalhau a brás, bacalhau com natas, bacalhau a Gomes de Sá.
SARDINKY
Další typicko u portugalskou rybou, zejména v Algarve, jsou sardinky. Podávají se grilované, jsou daleko větší než sardinky, které běžně známe a jako příloha obyčejně poslouží vařené brambory a zeleninový salát.
Ryby se v Portugalsku jedí na všechny způsoby: grilované, pečené nebo smažené. Dalším typickým jídlem je caldeirada, kde najdete všechny druhy ryb (corvina, linguado, robalo, tamboril, enguias, sépie apod). Rýže s mořskými plody se v Portugalsku jmenují "arroz de marisco". U Madeiry a v jižním Portugalsku se loví tuňák a v místních restauracích většinou nechybí steaky z tuňáka ("bife de atum").
MASOVÉ HODY
Ve vnitrozemí se jí hodně maso – vepřové, jehněčí, hovězí, telecí, kůzlečí nebo drůbež. V Mealhadě (severně od Coimbry) se podle speciálních receptů opékají selátka. Směs masa, fazolí a klobásy se v portugalštině nazývá "feijoada". V Alentejo převažuje hlavně vepřové a chléb.
Nejtypičtějším steakem je "bife a portuguesa", který se podává přelitý omáčkou a s hranolkami. Kuře "frango piri-piri" je grilované s feferonkami, velmi pálivé a podává se s hranolkami a čerstvým zeleninovým salátem.
Portugalci hodně jedí rýži, kterou před mnoha stoletími přivezli z Orientu. Brambory se k rybám podávají vařené, k masu a dětem jako hranolky. Dříve však byly často nahrazovány kaštany. Zeleninový salát ("salada mista") si Portugalci dají skoro ke všemu.
Polévky málokdy chybí. Nejznámější bezesporu je polévka z oblasti Minho "caldo verde" (bramborové pyré s kapustou), na jihu "gaspacho" (studená tomatová polévka).
SÝRY A OVOCE
Ovoce a sýry jsou všudypřítomné. V Portugalsku se pěstují pomeranče, fíky, jahody, jablka, hrozny. Nejvíce sýrů se vyrábí od října do května v pohoří Serra da Estrela.
Interiéry portugalských restaurací jsou většinou jednoduché. Stěny bývají často ozdobeny keramickými kachlíky, tzv. azulejos.
Ve větších městech najdete spoustu specializovaných restaurací (na uzeniny, steaky, ryby a dary moře).
Kavárny jsou neodmyslitelnou součástí života Portugalců. Chodí sem buď jen tak na kávu nebo na různé sendviče a zákusky. V kavárnách si můžete také dát i malé studené předkrmy, např. "pastel de bacalhau" (malý slaný bochánek z tresky) nebo "empada de galinha" (listový košíček s kuřecím masem).
CO JE SLADKÉ, NEHOŘKNE
V každé kavárně spatříte nekonečné množství zákusků. Skoro všechny jsou připravovány na bázi vajec, medu, v Algarve ještě mandlí a fíků. Jejich historie sahá do dějin arabské kuchyně. V 19. století se sladkosti vyráběly v klášterech. Mnohé ženské řády si tím přivydělávaly, a proto jsou jejich názvy velmi zvláštní, např "ňadra anděla", "nebeská slanina", apod.
V dobách zámořských objevů se začal používat cukr a skořice. Všechny dortíky a koláče jsou na náš vkus přeslazené, o kávě ani nemluvě. Portugalci sami říkají, že co je sladké, nikdy nezhořkne. Portugalským národním zákuskem je "pastel de nata" – dortík se smetanovo-vaječným krémem posypaný skořicí. Nejlepší z nejlepších "pastel de nata" najdete v lisabonské čtvrti Belém.
VÍNO, VÍNEČKO
Můžeme říci, že portské objevili Angličané. Hrozny se pěstují v údolí řeky Douro. Na typických lodích se pak dováží v obrovských sudech do Porta, respektive na druhý břeh města s názvem Vila Nova de Gaia, kde se ve světoznámých sklípcích různých značek portské víno dodnes plní do lahví a rozváží se do všech koutů světa.
Další portugalskou specialitou je tzv. "vinho verde" (zelené víno). Pěstuje se v oblasti Minho na severu Portugalska, hrozny se sbírají ještě nedozrálé (úpony jsou vysoko nad zemí a zakryté listy, aby bylo hrozno chráněno před ostrými slunečními paprsky). Vinho verde je velmi lehké, mírně nakyslé a perlivé. Procento alkoholu je velmi nízké.
Na ostrově Madeira se vyrábí tzv. madeirské víno, těžší dezertní víno, které Portugalci v dobách zámořských objevů používali jako prevenci před kurdějemi.
Všechna portugalská vína jsou cenově velmi dostupná a výborné kvality. Vzhledem k tomu, že Portugalsko patří mezi hlavní světové producenty vína, pije se zde relativně málo piva. Nejznámější domácí značky jsou Sagres a Super Bock.
LIKÉRY KE KÁVĚ
Ke kávě se často popíjejí různé likéry. Např. v oblasti Algarve je to amendoa amarga (likér z hořkých mandlí), brandy mel (medové brandy) a medronho (pálenka z divoce rostoucích bobulí arbustus unedo).
Snad nejoblíbenějším nápojem v celém Portugalsku je káva, tzv. "bica" = malé černé silné espreso, do kterého každý správny Portugalec vysype nejméně jeden velký cukr. Když v Portugalsku řeknete kafé, donesou vám většinou dvojité espreso. Ráno si každý Portugalec zaskočí do té své kavárničky a dá si bicu nebo galao (espreso a hodně mléka) a nějaký ten tuze sladký zákusek. Po obědě se rituál většinou opakuje, ale bez zákusku a večer se k tomu přidává ještě nějaký ten likérek.
Zbývá říci, že portugalskou kuchyni si oblíbí skoro každý, nejen pro její rozmanitost, ale i pro přijatelné ceny, které jsou srovnatelné s tuzemskými. Bývá velmi těžké odolat pokušení a neusadit se v nějaké typické kavárně či restauraci a neochutnat něco ryze portugalského co jídelní lístek nabízí.
A závěrem nějaká ta zvláštnost: v každé restauraci vám v rámci couvertu nabídnou talíř s různými předkrmy: nakládané olivy, mrkev, kousky sýra, slaný tvaroh, klobásky, sardinkovou pastu, paštiku, slané máslo a křupavoučký chléb. Můžete si dát co hrdlo ráčí, zaúčtují vám jenom to, co sníte. Ale pozor, všechny porce jsou v Portugalsku veliké a dezerty také stojí zato.
Takže "BOM APETITE" jak říkají Portugalci.
