Málokterý turista předpokládá, že by se kávě mohlo ve světě říkat také jinak než »café«. Výjimky ovšem potvrzují pravidlo. V portugalštině existuje výraz »bica« (čte se bika). A toto kouzelné slůvko představuje pravou portugalskou kávu: malou, silnou, dobře presovanou. Portugalci si ji dávají hned několikrát denně. Je to takový národní rituál: bica s relativně velkým balíčkem cukru. Jen tak na dva až tři loky,rychle a ve stoje u barového pultu. K tomu si Portugalci dopřejí nepřeberně druhů zákusků: například »Pastel de Belém«. To je ten nejklasičtější, často také nazývaný »Pastel de nata«. Domovem je tato specialita v lisabonské čtvrti Belém. Nejstarší a také nejznámější výrobna se nachází hned vedle kláštera sv. Jeronýma, v belémské ulici rua de Belém 84 - 92. Přesný název tototo místa zní »Antiga Confeitaria de Belém«. »Továrnička« byla založena v roce 1837 a dnes je jediná, která vyrábí Pastéis de Belém. Vraťme se ale ke kávě: takže ta malá silná se jmenuje bica. Dvojité preso je pouhé café (s mlékem nebo bez), carioca je slaboučké preso, bica cheia je malé preso s větším množstvím vody, galao je třetina vysoké sklenice kávy a zbytek mléka, meia de leite potom znamená půl kávy a půl mléka. Kávová alchymie v Portugalsku je doopravdy složitá. Ke kávě se,zejména večer,popíjejí likéry: například amendoa amarga (likér z hořkých mandlí), ginginha (likér z višní), brandymel (medové brandy), licor de laranja (pomerančový likér) a jiné. K povinným portugalským suvenýrům patří lahev pravého portského vína. Zkuste je ochutnat na místě. Bílé se podává vychlazené většinou jako aperitiv, červené pak při pokojové teplotě jako dezertní (tawny nebo ruby). Pokud toužíte poznat něco nového, zvolte madeirské víno, které údajně pomohlo námořníkům za dob slavných zámořských objevů proti kurdějím. Na severu Portugalska v oblasti Minho speciálním způsobem dozrávají hrozny, ze kterých se vyrábí tzv. vinho verde (zelené víno), mladé, trpké, mírně perlivé víno, které může být klasicky bílé nebo červené (ochutnejte např. Quinta da A velada). V portugalské kavárně si můžete dát rovněž menší svačinu (sendviče, tousty, bochánky z tresky »pastéis de bacalhau«, kuřecí košíčky »empadas de galinha«, apod.). Za portugalskou kuchyní však musíte do typické restaurace. Je jich všude nepočítaně, od těch nejobyčejnějších až po nejluxusnější. V běžné restauraci zaplatíte přibližně tolik jako v Praze (jedna porce grilovaných sardinek s vařeným bramborem a zeleninou vás přijde na asi 150 korun, těstoviny na 180, porce normální ryby na 230 a porce masa na 200 korun). Portugalským národním jídlem je treska neboli »bacalhau«, která se připravuje na nejrůznější způsoby. Dále jsou u turistů oblíbené grilované sardinky, biftek z tuňáka, grilovaný losos, mečoun apod. Jihoportugalskou specialitou je cataplana (vařené ryby, krevety, m ušle, brambory, zelenina v zeleninové omáčce) nebo arroz de mariscos (rizoto s dary moře). Z masa převládá portugalský biftek (přelitý omáčkou), z drůbeže pak kuře piri-piri. Nezapomeňte taky na polévku (většinou jsou zeleninové jako například caldo verde), na předkrm y (meloun s portským vínem, krevetový salát) a na zeleninové saláty. Závěrem nezbývá než říci, abyste se připravili na skvělou portugalskou pohostinnost, která se projevuje i tím, že ještě před klasickým předkrmem vám v každé restauraci donesou košík s chlebem, slané máslo a nejrůznější dobrůtky: tavený sýr, ovčí sýr, tuňákovou paštiku, paštiku ze sardinek, nakládané olivy, mrkev s česnekem, klobásky. Když se ho nedotknete, nebudou vám tento první předkrm Portugalci jednoduše nazývaný couvert ani účtovat.
13. července 1999
