Portoriko: turistická mekka i ráj bezdomovců

Není bezdomovec jako bezdomovec. Ten, co pobývá v portorické metropoli San Juan, si žije docela dobře. Turistů je tu jako máku a vždycky se najde způsob, jak z přespolních dostat nějaké peníze. Rozedraní a špinaví muži a ženy se vynořují vedle klenotnictví a nóbl butiků v dlážděných ulicích. Za dva roky tu vzrostla populace bezdomovců z tisícovky na 6000.

Velká většina z těchto lidí přišla z pevninských Spojených států nebo z jiných míst tohoto karibského ostrova, aby se zde pokusila najít práci nebo podporu pro bezdomovce. Přicházejí - a zůstávají - nikoliv bezdůvodně.

"Vedu tady dobrý, pohodlný život," říká dvaapadesátiletý Joseph Norwood, který spí pod hvězdami v mírném klimatu a vydělává denně až 50 dolarů. Pro kolemjdoucí turisty tu vytváří z vějířovitých listů palem různé kobylky a růže.

Norwood přišel do Portorika ze San Diega, aby unikl před policejním zatykačem za menší delikty. Nejdříve se pokoušel žít na jiných ostrovech v Karibském moři, ale byly pro ně buď příliš drahé nebo naopak příliš chudé. ho před několika lety začala trápit artritida v páteři. Městské programy mu pomo

San Juan mu poskytl dostatečné možnosti pro živobytí i lékařskou péči, když hly zbavit se alkoholového návyku. A turisté jsou teď zdrojem jeho chleba a másla.

Pomocná ruka portorické metropole
Takoví lidé sem přicházejí stále, protože "úroveň života pro bezdomovce je tu lepší," vysvětluje Orlando Gotay z úřadu sanjuanského starosty.

San Juan je zrestaurovaným koloniálním městem, které se chlubí především španělskými pevnostmi a originálními  obchůdky. Vedle toho je jediným místem v Portoriku, který bezdomovcům poskytuje rozsáhlé programy se zajištěním stravy, noclehu nebo pomoci při léčbě drogové závislosti.

Je to samozřejmě také přístav s velkým obchodem s drogami. Americká služba pro potírání drog (DEA) odhaduje, že 30 procent jihoamerického heroinu a kokainu určeného pro vlastí Spojené státy skončí na Portoriku a velká část z něho se dostane k lidem na ulici.

Ve městě působí desítky soukromých organizací a církevních útulků, přesto ale žije mnoho lidí na ulicích. V blízkosti jachet, z nichž vystupují turisté, vypadají jako vraky - s divokýma očima a nespoutaní.

Třiadevadesátiletá Carmen Riverová drží v pasivní prosbě na klíně otevřenou vychrtlou ruku. Částečně slepá a chromá vypráví, že žije na ulici už 15 let. "Tady je to dobrý," usmívá se při čekání na almužnu. "Je tu teplo a lidé se o mě starají."

Bezdomovci - postrach obchůdků
Majitelé mnohých obchodů mají obavy, že náhlý nárůst počtu bezdomovců ohrožuje už tak křehký obchod se suvenýry. "Je to skutečná svízel. Kradou v obchodech a odstrašují zákazníky. Drogová závislost, otevřené rány a špína - víte, turistům se z toho musí dělat špatně, když to vidí," upozorňuje majitel umělecké galerie Guillermo Rodríguez.

Ne všichni z turistického průmyslu jsou znepokojeni. "Je to hrozný pohled. Ale naštěstí nemáme potíže se ctižádostivými lidmi," prohlašuje Erin Benítezová, výkonná viceprezidentka asociace portorických hotelů a cestovního ruchu.

 

,