Poprava kanadské občanky ve Vietnamu

- Kanadou otřásá hrůzný případ kontroverzní popravy, kterou mnozí nazývají justiční vraždou. Na velikonoční pondělí byla ve vietnamském hlavním městě Hanoi popravčí četou zastřelena třiačtyřicetiletá Kanaďanka vietnamského původu Nguyen Thi Hiep obviněná z pašování heroinu v roce 1996.

K popravě došlo přes předchozí ujištění vietnamskými úřady, že poprava se odkládá. Příslib odložení popravy přišel poté, co torontská policie odeslala vietnamským autoritám důkazní materiál, podle kterého se paní Nguyen a její 74letá matka  (odsouzená za totéž obvinění na doživotí) staly obětmi asijské narkomafie, a je více než pravděpodobné, že jsou nevinné. Exekuce byla vykonána v rozporu se všemi právními normami, které musejí být před vykonáním nejvyššího trestu dodrženy. Poprava nebyla předem veřejnosti oznámena a podle dostupných  informací taktéž samotná soudní procedura, předcházející zastřelení, nesplňovala ani ty nejzákladnější právní principy uplatňované při rozsudku smrti. Obviněné nebyla poskytnuta efektivní obhajoba, nebyli připuštěni důležití svědci a důkazy, a nebylo umožněno standardní odvolací řízení používané v civilizovaných zemích. I kdyby obvinění z pašování narkotik bylo pravdivé, z výše uvedených důvodů by se jednalo o justiční vraždu.

Torontská policie oznámila, že má informace, podle kterých se paní Nguyen Thi Hiep stala obětí známého triku, velmi často používaného asijskými pašeráckými gangy, kdy je cestujícímu vyměněno zavazadlo a pasažér tak nevědomky pašuje drogy. Této oběti se v kanadské kriminální hantýrce říká “mula”. V tomto případě byl heroin údajně skryt v obrazech a uměleckých předmětech v zavazadlech.

Není zřejmě náhodou, že k popravě došlo těsně před celosvětově přenášenými oslavami 25. výročí „osvobození” Saigonu severovietnamskými vojsky. V paradoxním kontrastu s popravou odsouzené Kanaďanky byla k tomuto výročí vyhlášena amnestie, na základě které bylo z vietnamských kriminálů propuštěno 12000 vězňů včetně usvědčených vrahů.

Navzdory faktům, podle kterých po roce 1975  čtvrtina vietnamského obyvatelstva uprchla před zvůlí komunistického teroru ze země, bylo celé pompézní divadlo portrétováno liberálními americkými a kanadskými médii jako symbol sbližování a „demokratizace“ komunistického Vietnamu. Pro průměrného Američana nebo Kanaďana, který se o politiku příliš nezajímá, nebylo těžké této podstrkované báchorce uvěřit. Jistě, malebné saigonské tržnice přeplněné všemožným zbožím a exotickými pokrmy v harmonické symbióze s rudými prapory a komunistickými hesly na všudypřítomných transparentech, zdůrazňujících 25. výročí vietnamského Vítězného února. Vše v souladu s podivuhodnou dialektikou, kterou v posledních letech tak halasně propaguje sousední rudá Čína (a které naivně věří liberální levice na západě), že "kapitalismus lze nejlépe vybudovat pod vedením komunistické strany”.

Při pozornějším pohledu na ukázky nabízeného sortimentu saigonských tržnic bylo i zde možno vidět určité prvky oné příslovečné krutosti vietnamských komunistů pol-potovského kalibru, v jejímž světle jsou estébáčtí tyrani jako Pich-Tůma či Grebeníček senior dobráci od kosti a Danišovič s Houbalem úplní andělé. Jako jedna z nabízených pikantérií bylo se zájmem konzumováno (i americkými turisty) psí embryo pokapané rybím olejem. Nejsem vegetarián a ani nežiji v mylném domnění, že prasata na jatkách umírají stářím, ale jestliže bezohledné zabíjení psích matek nepředstavuje tu nejbezcitnější krutost vůči zvířatům, považovaných ve všech jen trochu civilizovaných zemích za trestnou, pak nevím, co ano. Tolik k demokratizaci Vietnamu. Copak tomu asi říkají všichni ti ochránci zvířat, vegetariáni a zelení, napadlo mě. Zmíněná reportáž ze Saigonu včetně ukázky  této „pochutiny“ byla týž den kanadskou veřejno-právní TV stanicí CBC a americkou CNN opakována každou hodinu. Vzhledem k tomu, že CNN vysílá téměř do všech západních zemí, nemohou se ochránci vymlouvat, že o tom nevěděli, a racionálně uvažující člověk  mohl očekávat stovky, ne-li tisíce demonstrantů před vietnamskými konzuláty v Paříži a Londýně, odsuzující bezohledné zabíjení gravidních zvířat. Nic podobného se nekonalo. Reportážní šoty ze Saigonu byly vždy následovány reportážemi z těchto dvou měst, kde však tito ochranáři protestovali v několikatisícových davech  před McDonaldovými restauranty. Demonstrovat proti globalizaci amerického kapitálu je arciť populárnější a pohodlnější než proti bestialitám páchaných komunisty. Jde o onu velmi dobře známou selektivní dvojí morálku. Je snad těmto pseudoochráncům zvířat lhostejné, že k umožnění tohoto zvrhlého debužírování musí být zabita těhotná matka zvířete, které je od nepaměti nejvěrnějším přítelem člověka? Zvířete, které ročně zachraňuje desítky lidských životů při živelných pohromách a odhalí mnoho pašeráků narkotik ? Živočicha, který slouží na plný úvazek slepcům, jímž nahrazuje ztracený zrak a tím umožňuje žít nezávisle ? Hanba! Nejsem šovinista, ale nelze nevidět v krutosti, se kterou jsou zabíjeny psí matky, a v krutosti, s jakou byla popravena (s největší pravděpodobností nevinná) Nguyen Thi Hiep, značnou analogii.

Bratra zavražděné, který pracuje ve stejném podniku jako já (DaimlerChrysler Canada Inc.) osobně znám. The Nguyen, jenž je znám jako velmi slušný decentní člověk, mi řekl, že o nevině své sestry nemá nejmenších pochybností. O její nevině taktéž nepochybuje ani velmi početná vietnamská komunita v Kanadě a příslušná oddělení kanadské policie, zabývající se kriminalitou páchanou asijskými gangy.  Největší kanadský odborový svaz, sdružující zaměstnance v automobilním, leteckém a dalších strojírenských odvětvích (Canadian Auto Workers ), jehož jsme členy, dal okamžitě do oběhu letáky, informující o případu všech pět tisíc zaměstnanců a oznamující, že byl založen Trust Fund, z něhož bude financována jakákoliv dostupná procedura vedoucí k osvobození uvězněné 74leté matky popravené Nguyen Thi Hiep a našeho spoluzaměstnance, a k jejímu návratu do Kanady.

A jak se v celé věci zachovala federální vláda levicových liberálů premiéra Chretiena?

Všem čtenářům se omlouvám, ale jinak se to nazvat nedá - ke zvracení! Dalo se očekávat, že federální premiér Jean Chretien okamžitě zavolá svůj vietnamský protějšek – vůdce vládnoucí komunistické kliky - a udělá pořádný humbuk. Nic takového se bohužel nestalo. Kromě několika velmi opatrných formálních diplomatických kroků, zavánějících zjevným alibismem, neudělal nic. Ve stejné době se zabýval prohlídkou kanadského historického muzea v ontárijském Peterborough. Poté si odskočil do Washingtonu k soukromým rozhovorům s prezidentem Clintonem, taktéž zahrát si partii golfu, jehož jsou oba vášnivými hráči. Celou věc staví do ještě hanebnějšího světla fakt, že co Chretien neudělal (a udělat měl), učinil alespoň částečně americký prezident Bill Clinton, jehož se celá věc přímo netýká. Z titulu své funkce Clinton vyjádřil ostrý protest proti vietnamské vládě. Chretienovo zdánlivě diletantské jednání v této věci má však velmi pragmatické důvody: Chretienův zeť André Desmarais, syn jednoho z nejbohatších kanadských podnikatelů, má enormní zájem na obchodování s Čínou a Vietnamem a dalšími asijskými zeměmi (viz článek Čínská špionáž řádí v Kanadě). 

Doslova zlatým hřebem v celé věci bylo prohlášení kanadského ministra zahraničí Lloyda Axworthyho. Ministr prohlásil z africké Ghany, kde právě dlel na diplomatické misi, že…”celá věc přišla jako totální šok.”  Svatá, nejsvatější prostoto! Koho si to proboha ze svých daní platíme, aby nás v zahraničí reprezentoval? Superdiplomata, pro kterého je totální šok, když se dozví, že komunistická klika zavraždila nevinného člověka, a to v době, kdy je již dávno nevyvratitelně dokázáno, že komunistické kliky zavraždily ve 20. století více než 70 miliónů nevinných lidí? Skutečný symbol informovanosti a moudrosti. Překvapivě málo aktivní zůstala v celé věci i veleslavná Amnnesty International, obvykle velmi aktivní v protestech, když má být popraven několiknásobný usvědčený vrah v Louisianě nebo v Texasu. Že by i tady hrál roli dvojí metr?  Doufejme, že ne.
 
Z kanadského Ontária své čtenáře  srdečně zdraví  a každý den úsměv přejí
Věra a Petr Kohoutovi.
Chcete-li nám psát: vera.kohout@sympatico.ca