Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Polské klenoty nedaleko za hranicemi. Pět tipů na skvělé výlety

aktualizováno 
Polsko přestává být v posledních letech turistickou „popelkou“, cestu si tam nachází čím dál více Čechů. Vedle baltského pobřeží, Krakova či Varšavy se najde dost zajímavostí i nedaleko za česko-polskými hranicemi. Přinášíme výběr pěti blízkých výletních cílů, které patří k nejzajímavějším.

Dřevěný kostel Wang je hlavní atrakcí krkonošského střediska Karpacz. | foto: (Micha L. Rieser)Creative Commons

Polsko nabízí mnohem víc než jen nudné roviny nebo studené moře. V zemi severních sousedů se najdou také pěkné krajinné scenérie, řada památek UNESCO a oproti západní Evropě je tam docela lacino.

1.Krkonoše: k horským jezerům

Nejvyšší hory země zná v Česku asi úplně každý. Ale ruku na srdce, kdo z vás byl někdy na pořádném průzkumu severní, tedy polské strany Krkonoš? Pár kroků za hraniční patníky na Sněžce si v tomto případě dovolíme nepočítat. Málokdo.

Pravdou je, že plocha polské části horstva je mnohem menší než česká část Krkonoš. Pohoří je asymetrické, k severu spadá strmými svahy rovnou do nížiny. Přesto polské Krkonoše (Karkonosze) nabízejí řadu zajímavostí, místy dokonce takových, která se na české straně hor nevyskytují. Mezi ně patří i ledovcová jezera.

Jezero Mały Staw s turistickou chatou v polské části Krkonoš

Jezero Mały Staw s turistickou chatou v polské části Krkonoš

Za východiště ke dvěma malebným horským plesům zvaným Wielki a Mały Staw nejlépe poslouží městečko Karpacz, největší turistické centrum polské části Krkonoš. Odtud sice můžete využít lanovky na vrchol Kopa (1 377 m), zásadní časová pomoc to ale není. Po žluté a modré značce dorazíte pěšky k jezeru Mały Staw (1 183 m) za slabé dvě hodiny. Je to mimořádně malebné místo, jehož krásu vhodně doplňuje stavba historické horské chaty. V případě zájmu tu dostanete najíst, a pokud byste výlet pojali jako dvoudenní, lze tu i přenocovat.

Zatímco u jezera Mały Staw dojdete až k břehu, v případě většího „bratra“, plesa Wielki Staw, se budete muset spokojit s pohledem zdálky. Wielki Staw totiž obklopuje přísná rezervace se zákazem vstupu.

Fotogalerie

I tak ale budou dojmy za slušného počasí více než pěkné. Poté, co se vyšplháte na hraniční červeně značenou stezku a vydáte se po ní k západu, otevře se pod vámi v podstatě letecký pohled na zmiňované jezero. Wielki Staw má výrazně protáhlý tvar a v porovnání s Małým Stawem je také o dost větší (8,3 hektaru, trochu méně než Čertovo jezero na Šumavě).

Wielki Staw obkroužíte z uctivé vzdálenosti zhruba 180° obloukem a pak už snadno po zeleně značeném chodníku sestoupíte zpět do Karpacze. Na celý okruh je třeba počítat asi s šesti hodinami chůze a na závěr si vyhraďte aspoň hodinku na prohlídku Karpacze. Minout byste rozhodně neměli dřevěný kostelík Wang, přemístěný sem z Norska v polovině 19. století.

2.Hala století ve Vratislavi

Šestisettisícová Vratislav (polsky Wrocław, německy Breslau) má pěkně opravené historické centrum, nádherný soubor cihelných kostelů na tzv. Tumském ostrově, staroslavnou univerzitu i skřítky (o nich jsme psali zde). To všechno budete chtít při návštěvě města vidět a zabere vám to určitě nejméně celý den.

Doporučujeme popojet i trochu dál od centra. Tam stojí, též stranou většiny turistického zájmu, Hala století (Hala stulecia). Jde o statutem nejcennější pamětihodnost města, je totiž zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO.

Impozantní budova byla odhalena v roce 1913 a znamenala milník ve vývoji železobetonových staveb, jde tedy o technickou památku. Ušla navíc totální zkáze na konci druhé světové války, kdy se nacisté pokusili město držet proti postupující Rudé armádě téměř do posledního muže.

Hala století ve Vratislavi

Hala století ve Vratislavi

Halu století postavili ke stoletému výročí bitvy u Lipska – v roce 1913 bylo město, tehdy zvané Breslau, součástí Německa. Sloužila jako dějiště různých sportovních a kulturních akcí, například jako jízdárna nebo pro koncerty, a tak je tomu i dnes. Symetrická stavba, která si i po rekonstrukci ponechala ponurý našedlý tón, poutá oko při pohledu zvenku a můžete ji snadno obejít. Ještě větší dojem vyvolá návštěva interiéru, předem si však zkontrolujte, zda v příslušný den bude otevřeno pro běžný provoz. V průběhu příprav na větší akce totiž návštěvníky dovnitř nepouštějí.

3.Kostely míru: Jawor a Swidnica

Jsou to mimořádné stavby, postavené bez použití cihel, pouze ze dřeva, v uctivé vzdálenosti od historického centra a nemají věže ani zvony. Přes tyto restrikce budí kostely ve slezských městech Jawor a Świdnica (český Svídnice) zaslouženou pozornost. Jde jednak o rozměry, dřevostavbu dlouhou přes 40 metrů a vysokou 15 metrů nepotkáte každý den, ale také o výbornou vnitřní výzdobu.

Takzvané kostely míru (polsky Kościoły Pokoju) vznikly podle podmínek vestfálského míru, kdy si protestantské Švédsko vymohlo na habsburském panovníkovi slib, aby luteráni mohli ve Slezsku sloužit bohoslužby v chrámech, které si sami postaví, a za výše uvedených podmínek. Původně byly kostely míru tři, chrám ve Hlohově se však nedochoval.

Interiér kostela míru ve Svídnici. Pohled k varhanům

Interiér kostela míru ve Svídnici. Pohled k varhanům

Když vstoupíte do interiéru kostela v Jaworu či ve Svídnici, budete mít nejspíše dojem, že přicházíte do divadla či koncertního sálu. Může za to sada nad sebou položených empor evokující iluzi divadelních lóží a pořadí.

Vedle precizního řemeslného zpracování je mimořádná i výzdoba, většinou jde o obrazy či řezby s biblickými motivy. Oba kostely jsou zapsané na seznamu světových kulturních památek UNESCO.

Kostel míru v Jaworu zvenku působí jako by stál v řídkém lese.

Kostel míru v Jaworu zvenku působí jako by stál v řídkém lese.

Zatímco Jawor kromě kostela míru příliš mnoho zajímavostí nenabízí, ve Svídnici (která byla v 15. století součástí českého království) najdete pěkně zachovalé historické centrum a také mohutnou katedrálu se 103 metrů vysokou věží.

Jak v Jaworu, tak ve Svídnici leží kostely míru sice mimo staré město, ale v pěší vzdálenosti od centra. Objekty jsou přístupné v návštěvních hodinách, platí se vstupné a komentář je dostupný i v češtině.

4.Dělnické sídliště Nikiszowiec v Katovicích

Nevzhledná moderní výstavba, stále značně znečištěné ovzduší a mnoho těžkého průmyslu. Nezdá se, že by hornoslezská metropole Katovice (polsky Katowice) měla přilákat mnoho návštěvníků. Přesto se v tomto docela ošklivém, avšak dopravně snadno dostupném městě, najde jedna lokalita, kvůli níž se vyplatí vážit cestu.

Dělnické sídliště Nikiszowiec, vybudované mezi lety 1908 a 1918 pro horníky blízkého dolu Giesche (tehdy patřily Katoice k Německu), nemá ve střední Evropě příliš mnoho konkurentů.

Ulice v dělnickém sídlišti Nikiszowiec v Katovicích

Ulice v dělnickém sídlišti Nikiszowiec v Katovicích

Jeden z vnitrobloků v dělnickém sídlišti Nikiszowiec v Katovicích

Jeden z vnitrobloků v dělnickém sídlišti Nikiszowiec v Katovicích

Soubory identických třípatrových domů postavených z cihel uzavírají rozsáhlé dvory, jedna ulice se podobá druhé jako vejce vejci. Nejde přitom o žádný skanzen, v domech se dodnes bydlí, některé byly rekonstruovány, jiné vypadají syrově původně. Setkání s místními obyvateli naznačí, že i dnes se tu žije docela skromně. Na centrálním náměstí stojí kostel, též vystavěný z cihel.

Do vnitrobloků lze běžně vstoupit a při bloumání ulicemi Nikiszowce vás nikdo nebude vyrušovat. Davy návštěvníků tu nečekejte, prostředí je plně autentické, bez turistických příkras. Ostatně z takových představ vás vyléčí už cesta, trasa městského autobusu z centra Katovic vede mezi částečně padlými, částečně funkčními průmyslovými areály, kolem továrních hal a skladišť.

Najdete zde i pár obchůdků sloužících místním a asi dvě jednoduché kavárny. A když se hlouběji nadechnete, ucítíte nejspíš škrábání na sliznici, vzduch je tu totiž stále pořádně znečištěný.

5.NP Gorczanski: divočina bez návštěvníků

Národní park Gorczański leží sice blíže slovenské než české hranici, ale ani ze severní Moravy to není příliš daleko, Ostrava je vzdálena slabých 200 kilometrů.

Minimálně osídlené i zřídka navštěvované území, zaujímající větší část pohoří Gorce, je rájem pro turisty. Hornatina je sice z velké části zalesněná, nejvyšší hřbety však byly již před staletími vyklučeny a využívány jako pastviny.

Jarní louka v Gorczanském národním parku. V pozadí Turbacz

Jarní louka v Gorczanském národním parku. V pozadí Turbacz

Dnes tyto horské louky poskytují báječné výhledy, mj. na blízké Vysoké Tatry z pro Čechy nezvyklé, severní strany. Kromě výhledů jsou louky v Gorcích proslulé velkým množstvím druhů květin. Přijet sem na jaře znamená pastvu pro oči.

Dobrým východištěm pro výpady do Gorczańského národního parku je město Nowy Targ, a pokud to s turistikou v oblasti myslíte vážně, tak je možné se ubytovat na horské chatě těsně pod nejvyšším vrcholem Turbacz (1 310 m). Národní park je protkán docela hustou sítí značených cest, ty hlavní se stýkají právě na Turbaczi.

Autor: pro iDNES.cz




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.