Základními surovinami lidové polské kuchyně jsou červená řepa, zelí, brambory, mrkev, houby, mléko. Z masa pak především vepřové.
V chudé zemi tuhých zim pak základním chodem byla a dodnes pro den všední zůstala polévka.
Mezi polskou klasiku patří boršč, který na polský způsob znamená čirý vývar z masa a červené řepy, ke kterému se přikusuje pirožek. Mezi to nejlepší, co může polská kuchyně nabízí, patří mírně nakyslý a velice sytý "žurek". Zajímavá je polská obdoba dršťkové polévky "flaky wolowe". Tento základní polévkový čtyřboj doplňuje kroupová polévka "krupnik".
Po kruté zimě přichází v polských rovinách žhavé léto. Právě pro horká lední poledne byl stvořen "chlodnik",noblesnější polská verze bulharského taratoru, který vedle základu ze smetany a kyselého mléka může obsahovat nejen okurku, česnek a kopr ale i krevety, chřest, červenou řepu. Chlodnik se dělá i z různého ovoce a kdo nezkusí, že i to může být vynikající začátek oběda, neuvěří.
Předkrmům vládne v Polsku místní zvyk zalévat všechno, co jen trochu jde do aspiku. Šunku, ryby, paštiky, saláty, rajčaty či kaviár. Výsledek někdy lahodí oku i chuti, někdy jen tomu prvnímu. Většinou vynikající bávají zeleninové saláty, jejichž barevnost a různorodost i velikost porcí předstihuje zdejší ustálené zvyklosti.
Prvním mezi hlavními jídly je "bigosz", směs kysaného zelí, špeku, hub, klobásy a mnoha jiných ingrediencí. Dlaší národné klasikou jsou pirožky, v zakladním polském provedení vařené a následně osmažené těsťovinové taštičky naplněné brambory a tvarohem, posypané smaženou cibulkou, škvarky a polité sádlem. Náplní však mohu být i hříbky, zelí, maso. Pirohy se dělají i na sladko - se švestkami, jahodami i jiným ovocem.
Z masa vede jasně vepřová. Poláci stejně jako Češi milují řízky - obalené jen lehce ve strouhance a podávané s kaší a, jak jinak, zelím. ve stále oblíbenějších pubech a klasických pivních hospodách pak vede pečené koleno.
Polsko je stát se spoustou jezer a řek a také rozsáhlým pobřežím a velkou námořní rybářskou flotilou. Ryby proto rozhodně nejsou zanedbatelnou částí kuchyně. Ze sladkovodních patří do zlatého fondu kapr na černo s madlemi "karp po polsku v szarym sosie". Poláci vynikají i ve vymýšlení různých způsobů marinování. Na poslkých stolech se v některých oblastech vyskytují i pokrmy v Čechách už neznámé - jako například vaření raci.
Z nápojů vede sice stále vodka, ale pilně ji dohání místní pivo, které se kvalitativně dodáhlo na první světovou ligu. Horší je to s vínem - je drahé a výběr je kromě luxusních restaurací mizivý.
Polské restaurace obecně jsou neskonale kvalitnější, než normální český průměr. Dlužno však dodat, že i podstatně dražší. U noblesnějších restaurací se raději nejdříve podívejte na ceny, protože ty mnohdy dosahují závratných výšek. Příjemné překvapeni však čeká našince na samém "dně" - i bistra u benzínových pump, stánky na nádražích či tržištích v řádné kvalitě to podstatné - bigosz, flaky, žurek nebo pirožky.
V chudé zemi tuhých zim pak základním chodem byla a dodnes pro den všední zůstala polévka.
Mezi polskou klasiku patří boršč, který na polský způsob znamená čirý vývar z masa a červené řepy, ke kterému se přikusuje pirožek. Mezi to nejlepší, co může polská kuchyně nabízí, patří mírně nakyslý a velice sytý "žurek". Zajímavá je polská obdoba dršťkové polévky "flaky wolowe". Tento základní polévkový čtyřboj doplňuje kroupová polévka "krupnik".
Po kruté zimě přichází v polských rovinách žhavé léto. Právě pro horká lední poledne byl stvořen "chlodnik",noblesnější polská verze bulharského taratoru, který vedle základu ze smetany a kyselého mléka může obsahovat nejen okurku, česnek a kopr ale i krevety, chřest, červenou řepu. Chlodnik se dělá i z různého ovoce a kdo nezkusí, že i to může být vynikající začátek oběda, neuvěří.
Předkrmům vládne v Polsku místní zvyk zalévat všechno, co jen trochu jde do aspiku. Šunku, ryby, paštiky, saláty, rajčaty či kaviár. Výsledek někdy lahodí oku i chuti, někdy jen tomu prvnímu. Většinou vynikající bávají zeleninové saláty, jejichž barevnost a různorodost i velikost porcí předstihuje zdejší ustálené zvyklosti.
Prvním mezi hlavními jídly je "bigosz", směs kysaného zelí, špeku, hub, klobásy a mnoha jiných ingrediencí. Dlaší národné klasikou jsou pirožky, v zakladním polském provedení vařené a následně osmažené těsťovinové taštičky naplněné brambory a tvarohem, posypané smaženou cibulkou, škvarky a polité sádlem. Náplní však mohu být i hříbky, zelí, maso. Pirohy se dělají i na sladko - se švestkami, jahodami i jiným ovocem.
Z masa vede jasně vepřová. Poláci stejně jako Češi milují řízky - obalené jen lehce ve strouhance a podávané s kaší a, jak jinak, zelím. ve stále oblíbenějších pubech a klasických pivních hospodách pak vede pečené koleno.
Polsko je stát se spoustou jezer a řek a také rozsáhlým pobřežím a velkou námořní rybářskou flotilou. Ryby proto rozhodně nejsou zanedbatelnou částí kuchyně. Ze sladkovodních patří do zlatého fondu kapr na černo s madlemi "karp po polsku v szarym sosie". Poláci vynikají i ve vymýšlení různých způsobů marinování. Na poslkých stolech se v některých oblastech vyskytují i pokrmy v Čechách už neznámé - jako například vaření raci.
Z nápojů vede sice stále vodka, ale pilně ji dohání místní pivo, které se kvalitativně dodáhlo na první světovou ligu. Horší je to s vínem - je drahé a výběr je kromě luxusních restaurací mizivý.
Polské restaurace obecně jsou neskonale kvalitnější, než normální český průměr. Dlužno však dodat, že i podstatně dražší. U noblesnějších restaurací se raději nejdříve podívejte na ceny, protože ty mnohdy dosahují závratných výšek. Příjemné překvapeni však čeká našince na samém "dně" - i bistra u benzínových pump, stánky na nádražích či tržištích v řádné kvalitě to podstatné - bigosz, flaky, žurek nebo pirožky.
