Politici si odhlasovali tučné zvýšení platů

Kanadský federální parlament minulý týden odhlasoval bezprecedentní zvýšení platů a důchodů federálních poslanců a nevolených senátorů. Příjem ministerského předsedy se zvyšuje o neuvěřitelných 42 procent, čímž se jeho plat vyšplhá z dosavadních 184 600 na 262 988 dolarů. Platy federálních poslanců se zvyšují o 20 procent, takže se zvednou ze současných 109 000 na 131 400 dolarů ročně. Nynější roční gáže dosazovaných senátorů 88 200 se vyhoupne na 105 840 dolarů. Důchody jmenovaných se zvyšují o 3 procenta. Poslanci mají nárok na parlamentní důchod po osmi letech držení mandátu (musí být nejméně dvakrát zvoleni) a po dosažením věkové hranice 55 let. Nejnižší důchodová částka po dosažení popsaných kritérií je 31 536 dolarů ročně.

Snad ani není třeba popisovat, jakou reakci toto arogantní gesto u široké veřejnosti vyvolalo. V době, kdy nedostatkem finančních prostředků trpí klíčové resorty, jako jsou zdravotnictví a školství, o armádě raději ani nemluvě, si levicová federální vláda dovolí nestoudným způsobem zvednout již tak tučné platy a důchody, o jakých se jejím mnohých daňovým poplatníkům, zejména těm, co pracují v soukromém sektoru, může jen zdát. Již několik let dochází k hromadným odchodům zdravotních sester do sousedních USA za markantně vyššími platy a mnohem lepšími daňovými podmínkami. Nedostatek a přetíženost zdravotních sester v nemocnicích pochopitelně snižuje (kdysi jednu z nejlepších na světě) kvalitu poskytované zdravotní péče. Její úroveň se za posledních téměř osm let vlády pokryteckého premiéra Chretiena, jenž v tomto resortu nadělal více zla než jeho kterýkoliv předchůdce, dostává hluboko pod běžný standard v ostatních vyspělých západních zemích.

Vůdce levicových leberálů premiér Chretien získal, nikoliv neopodstatněně dojem, že mu u voličů projde jakékoliv pokrytecké gesto a sebevětší šlendrián. Přes veškeré urgence všech postižených zdravotních institucí, z nichž některé jsou v chaotickém a nefunkčním stavu, federální vláda odmítá poskytnout efektivní pomoc.

Na druhé straně neváhá sama sebe štědře ohodnotit. Jedním z důvodů, jimiž premiér Chretien vysvětluje tak enormní zvýšení, je skutečnost, že zatímco inflace v posledních deseti letech stoupla o 21,6 procenta a platy v soukromém sektoru se průměrně zvýšily o 22,4 procenta, platy politiků šly v tomto období nahoru jen o 6 procent. Tento zdánlivě opodstatněný argument má však jeden háček. Další státní zaměstnanci, kromě zmíněných zdravotních sester, např. policisté a hasiči, se musí při svém dennodenním nasazování vlastních životů spokojit se zmíněným šestiprocentním zvýšením.

Připomíná to známou parafrázi pánů Voskovce a Wericha: “Všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější.” Aby toho nebylo snad málo, zvýšení platů si páni poslanci  odhlasovali se zpětnou platností od 1. ledna, což jim ‘hodí’ dalších 10 000 dolarů a premiérovi dokonce třicet, k čemuž si vzájemně na zasedání bouřlivě zatleskali. Za zmínku v této souvislosti stojí připomenout, že hlasování proběhlo den před zahájením tříměsíčních parlamentních prázdnin!

Uvedená poznámka o tom, že levicový premiér Chretien a jeho liberálové nabyli oprávněný dojem, že jim vše projde, není ani v nejmenším přehnaná. V jeho vlastním volebním distriktu v současné době probíhá vyšetřování 24 případů podezřelých finančních machinací. Před několika měsíci se provalil finanční skandál. Majiteli prodělkového hotelu odmítla kanadská rozvojová banka poskytnout úvěr na renovaci hotelu. Po původním odmítnutí premiér Chretien osobní urgencí donutil management banky změnit rozhodnutí a peníze poskytnout. Premiér se snažil tuto věc až do poslední chvíle ututlat. Později ale vyšlo najevo, že byl vlastnickým podílníkem golfového klubu, jehož součástí zmíněný hotel byl a měl tudíž v této záležitosti vlastní finanční zájmy. Pravdu ovšem přiznal, až když se celý skandál provalil a nebylo možné věc dále zapírat. Toto jednání je ostatně pro Jeana Chretiena typické. Prokázané lži, nesplněné sliby a cynismus jsou atributy, které se k jeho charaktetu neoddělitelně vážou.

Naskýtá se logická otázka: jak je možné, že takto deklasovaný a skandály opředený politik, jenž nepožívá velký respekt ani ve vlastních liberálních řadách (o Chretienově nekompetenci se několikrát nepokrytě vyjádřili i členové jeho vládního kabinetu) mohl třikrát za sebou vyhrát federální volby a získat pro levicové liberály nadpoloviční většinu parlamentních křesel? 

Důvod je velice prostý. Ani jedna ze zbývajících čtyř stran ve federálním parlamentu nepředstavuje efektivní opozici, schopnou Chretienovy liberály ve volbách ohrozit. Ale o tom až příště.

Z ontárijského Bramptonu své čtenáře zdraví a slunečnou dovolenou přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com