Už se vám někdy stalo, že by vám někdo řekl že jste »polentožrout«? Asi jen těžko. Leda byste měli podobné stravovací návyky jako obyvatelé severní Itálie. Seveřanům totiž Italové žijící na jihu přezdívají poněkud s hanlivým nádechem »žrouti polenty« - polentoni.
Polenta je jedno z tradičních jídel severovýchodní Itálie. V oblasti úrodné Pádské nížiny se totiž velice daří kukuřici, surovině nezbytné pro přípravu polenty. Polenta kdysi bývala jídlem chudých. Dnes se z ní stalo tradiční jídlo, které jedí prakticky všichni bez rozdílu. A co to tedy vlastně je? Jedná se o kukuřičnou kaši, která slouží jako příloha k masu, nebo se podává jen posypaná sýrem, politá tomatovou či jinou omáčkou. Fantazie Italů v tomto směru nezná mezí. Příprava polenty není nijak náročná na ingredience. K její přípravě potřebujete jen kukuřičnou mouku, vodu a sůl. Italské obchody nabízejí nespočet různých druhů kukuřičné mouky. Některé kuchařky či kuchaři volí k přípravě polenty dva druhy mouky, jemně a hrubě mletou. Jen tak se prý dosáhne té správné konzistence. Polenta vás ekonomicky příliš nevyčerpá, ale fyzicky zcela jistě. Nejste-li ovšem trénovaný kuchtík, který vydrží míchat kaši několik hodin. V některých domácnostech se polenta míchá zásadně jen ručně. Zastánci ruční přípravy většinou argumentují tím, že ani ten nejlepší a nejmodernější kuchyňský robot nedokáže směs promíchat tak dokonale jako samotný kuchař. Některé rodiny však bez ohledu na tradici používají při přípravě tohoto typického jídla elektrický hnětač. Takový přístroj je k nezaplacení při větších sešlostech jako jsou například slavnosti osad - feste di contrade. Počet slavících není nikdy menší než sto. No a míchejte potom kaši pro tolik jedlíků ručně. Hotová polenta musí být tak hustá, aby ji bylo možné po vyklopení z kotlíku krájet na plátky. Kukuřičná kaše je poměrně sytá, a tak se může stát, že i když kuchařka přesně odměřila množství mouky, polenta zbyde. Zbylá kaše se ale v žádném případě nevyhazuje - druhý den se opět krájí na plátky a opéká. Takto upravená se sype parmezánem.
Polenta je jedno z tradičních jídel severovýchodní Itálie. V oblasti úrodné Pádské nížiny se totiž velice daří kukuřici, surovině nezbytné pro přípravu polenty. Polenta kdysi bývala jídlem chudých. Dnes se z ní stalo tradiční jídlo, které jedí prakticky všichni bez rozdílu. A co to tedy vlastně je? Jedná se o kukuřičnou kaši, která slouží jako příloha k masu, nebo se podává jen posypaná sýrem, politá tomatovou či jinou omáčkou. Fantazie Italů v tomto směru nezná mezí. Příprava polenty není nijak náročná na ingredience. K její přípravě potřebujete jen kukuřičnou mouku, vodu a sůl. Italské obchody nabízejí nespočet různých druhů kukuřičné mouky. Některé kuchařky či kuchaři volí k přípravě polenty dva druhy mouky, jemně a hrubě mletou. Jen tak se prý dosáhne té správné konzistence. Polenta vás ekonomicky příliš nevyčerpá, ale fyzicky zcela jistě. Nejste-li ovšem trénovaný kuchtík, který vydrží míchat kaši několik hodin. V některých domácnostech se polenta míchá zásadně jen ručně. Zastánci ruční přípravy většinou argumentují tím, že ani ten nejlepší a nejmodernější kuchyňský robot nedokáže směs promíchat tak dokonale jako samotný kuchař. Některé rodiny však bez ohledu na tradici používají při přípravě tohoto typického jídla elektrický hnětač. Takový přístroj je k nezaplacení při větších sešlostech jako jsou například slavnosti osad - feste di contrade. Počet slavících není nikdy menší než sto. No a míchejte potom kaši pro tolik jedlíků ručně. Hotová polenta musí být tak hustá, aby ji bylo možné po vyklopení z kotlíku krájet na plátky. Kukuřičná kaše je poměrně sytá, a tak se může stát, že i když kuchařka přesně odměřila množství mouky, polenta zbyde. Zbylá kaše se ale v žádném případě nevyhazuje - druhý den se opět krájí na plátky a opéká. Takto upravená se sype parmezánem.
