Geometrický střed Slovenska
Pohoří Poľana leží na středním Slovensku východně od Zvolena a Banské Bystrice. Na jihu a západě je ohraničena hustě osídlenou Zvolenskou kotlinou, na severu údolím Hronu a na východě plynule přechází do Slovenského rudohoří.
Poľana patří ke středně vysokým slovenským pohořím. Její hřebenové partie převyšují okolní sníženiny až o 1000 m. Nejvyšší bod Poľana (nebo taky Zadná Poľana) dosahuje 1458 m.
K dalším významným vrcholům patří Predná Poľana (1367 m), Strunga (1324 m), Ľubietovská Bukovina (1194 m) a stolovitý Lubietovský Vepor (1277), jehož severní skalnatá kóta se nazývá Hrb (1255 m). Tento vrchol bývá podle některých údajů považován za geometrický střed (těžiště) Slovenska.
Vulkanická minulost
Podíváte-li se do mapy, zjistíte, že pohoří Poľana má - na rozdíl od jiných převážně pásmovitých slovenských hor - téměř pravidelný kruhový půdorys. Jev neobvyklý, ale naprosto logický!
|
Poľana totiž představuje terénní zbytek obrovské sopky o průměru zhruba 30 km. Dokonce je částečně zachován i mohutný kráter neboli kaldera. Jeho hranovou linii vytyčuje hřeben nejvyšších vrcholů, který se obloukovitě stáčí do tvaru uzavírající se podkovy.
Původně uzavřená kaldera byla v minulosti na západní straně vlivem eroze potoku Hučava proražena a dno bývalého sopečného kráteru dnes funguje jako rozvětvený uzávěr Hrochoťské doliny.
V dobách vulkanické činnosti v mladších třetihorách představovala Poľana typický stratovulkán – tedy sopku podobnou například Etně nebo Vesuvu. Podloží celého masívu je proto tvořeno střídajícími se vrstvami utuhlých láv (andezity) a původně sypkých sopečných vyvrženin (andezitové tufy). Škoda, že Poľana je v podstatě celá porostlá lesy, takže sopečný původ pohoří není v terénu moc vidět.
JAK SE SEM DOSTAT Pohoří Poľana je z Česka mnohem hůře dostupné, než většina oblíbených pohoří v severní části Slovenska. Je třeba se dopravit do Banské Bystrice nebo Zvolena, kam jezdí méně spojů. K nástupu do pohoří ze severu lze použít železniční trať Banská Bystrica – Margecany, z jihu trať Zvolen – Lučenec. Jako východiska jsou vhodné rovněž některé obce, kam jezdí autobusové linky z Banské Bystrice, Zvolena nebo Detvy – například Ľubietová, Hrochoť, Očová nebo Hriňová. |
V lesích potkáte spíše medvěda
Poľana je velmi zachovalou a klidnou oblastí. V podstatě jde o jeden obrovský lesní komplex, který je rájem slovenských myslivců. Žije zde hojně medvěd, rys a množství vysoké zvěře. Pro své přírodovědné a krajinářské hodnoty byla centrální část Poľany vyhlášena za chráněnou krajinnou oblast.
Putování po Poľaně nadchne především milovníky klidu a ticha. Turistických atrakcí většinou moc k vidění není, většinou se šlape pod příkrovem lesa bez výhledů do krajiny. Potkat se s divokou zvěří je mnohdy pravděpodobnější než setkání s člověkem.
Túry bývají dlouhé, bez možnosti předčasného návratu. V celé oblasti fungují pouze dvě turistické chaty – Chata pod Hrbom a Chata pod Poľanou, které v minulosti sloužily jako rekreační podnikové objekty.
Pokladnice lidového umění
Poľana je vedle Kriváně a Královy hoľe nejopěvovanější slovenskou horou. Na jižním a západním úpatí horského masívu se rozkládá kraj zvaný Podpoľanie - jeden z nejsvéráznějších etnografických regionů v Karpatech. Je proslulý živým folklórem a překrásnou krajinou s roztroušenými a vesměs ještě obydlenými usedlostmi, které se tu nazývají lazy.
Vyhlášené jsou temperamentní podpoľanské písně a tance, nádherné kroje ale především hudební virtuozita místních lidových muzikantů, jejichž umění se dědí z generace na generaci.
Centrem regionu Podpoľanie je město Detva, kde se každoročně konají druhý červencový víkend proslulé folklórní slavnosti.
|
Nezapomeňte navštívit
BÁTOVSKÝ BALVAN: ohromný andezitový blok vedle lesní silnice na dně Hrochoťské doliny, který je dokladem zvětrávacích a svahových procesů v okolní oblasti.
DETVA: Centrum národopisného regionu Podpoľanie, místo konání proslulých folklórních slavností (druhý červencový víkend). Dnes převážně panelákové město, bezprostřední okolí má však zachovalý venkovský charakter s charakteristickým rozptýleným osídlením. Za návštěvu stojí místní hřbitov (cintorín) s dřevěnými, vyřezávanými kříži.
HRB: Severní skalnatý vrchol masívu Ľubietovský vepor (1277), který má charakter stolové hory. Název "vepor" je odvozen od českého slova "vepř" – z dálky má kopec připomínat ležící prasátko. Ze skalní hrany Hrbu nádherný výhled. Na úpatí turistická Chata pod Hrbom.
HROCHOŤSKÁ DOLINA: Nejdelší a nejznámější dolina v pohoří, která vznikla rozrušením někdejší vulkanické kaldery. Dolina je převážně zalesněna, dnem vede asfaltová lesní cesta. Krajinářsky nejzajímavější je rozvětvený uzávěr doliny v okolí bývalé osady Kyslinky, který je obklopen věncem zalesněných nejvyšších vrcholů Poľany.
JÁNOŠÍKOVA SKÁLA: Impozantní skalisko nad Hrochoťskou dolinou vytvořené zvětráváním andezitových tufů. Chráněný přírodní výtvor. K úpatí skaliska vede neznačená odbočka. K lokalitě se váží lidové pověsti o Jánošíkovi.
KALAMÁRKA: Andezitová skalní stěna výrazně vyčnívající nad severním okrajem Detvy. Působivá krajinná dominanta, vyhledávaný a oblíbený horolezecký terén.
MELICHOVA SKALA: Osamoceně stojící andezitový skalní suk ve tvaru věže či kyje. Výrazná krajinná dominanta, vyhledávaný a oblíbený horolezecký terén.
Poľana (1458 m): Nejvyšší bod pohoří, který je bohužel zarostlý a neposkytuje žádný výhled. Vede na něj odbočka z červeně značené hřebenové magistrály.
VODOPÁD BYSTRÉ: Překrásný vodopád na puklinami pravidelně členěné andezitové skalní stěně. Průchod po zelené turistické značce je zabezpečen umělými pomůckami.