Poláci o Velikonocích chudé neobdarovávají

  18:57
Zvony přilétly z Říma a zase zní nad městem. Ulicemi spěchají svátečně odění lidé. Malé holčičky v sukýnkách a punčoškách, tatínkové v oblecích, babičky v barevných šátcích. Je Bílá sobota a skoro všichni obyvatelé Krakova dělají to samé. Vezmou malý nebo větší proutěný košík, naloží do něj nabarvená vajíčka, krajíc chleba nebo mazance, zelené snítky a alou do kostela.

Například v kostele svatého Wincentego, nedaleko rušné ulice Nawojki, která vede do centra, je takových košíčků už kolem jedenácté asi deset. Leží jeden vedle druhého, naplněné na bílém krajkoví někdy i méně symbolickými pokrmy, jako je patka šunkového salámu nebo dokonce čokoládový zajíc. Ti, kteří je aprílovou chumelenicí přinesli, se rozestoupili kolem nich. Přichází kněz. Pronáší sváteční řeč a mluví o modlení za chudé a nemocné, za ty, kdo nemají práci.

"To oni asi dávají o Velikonocích dárky chudým," myslíme si. To se ale pleteme. Kněz vytahuje malé kulaté košťátko se zlatě svázanými štětinami. Namáčí ho do svěcené vody a cáká nejdřív každý košíček zvlášť a potom na přizhlížející. Člověk by málem čekal, že mu to začnou se smíchem vracet a cákat na něj zase zpátky. Nic takového se ale samozřejmě nestane.

Všichni se jen velice vážně pokřižují. Tento obřad vidíme za celou sobotu ještě mockrát. Odehrává se až do pozdního odpoledne. Jaký má tento polský křesťanský zvyk smysl? "Žehnám jídlu, které se podává o Velikonoční neděli k snídani," vysvětluje asi pětadvacetiletý kněz z kostela v Karmelitské ulici. "Velká sobota je čas, kdy křesťané očekávají zmrtvýchvstání Ježíše Krista, čas radostného očekávání. Ježíš leží v hrobě, ale za chvíli bude zase mezi živými, je to období mezi životem a smrtí. Velká radost," dodává kněz.

Krakovské krákání a zvířecí kosti

A krakovští křesťané toto radostné čekání pojali opravdu velkolepě. Věřící čekají v dlouhých frontách na zpověď. Kostely jsou nablýskané a vypulírované a osvětlené stovkami svící. Oltáře i Kristovo ubohé tělo sňaté z kříže jsou obklopeny záplavou květin, jejichž vůně se mísí v některých kostelech s kadidlem tak silně, že se z toho zatočí hlava. I samotné velikonoční výjevy jsou mnohdy pojaty opravdu s akcentem na dramatičnost: pod bílou látkou leží tělo, které by mohlo patřit docela dobře i živému člověku a všude kolem malé rudé svíce...Všude se slouží mše a v kostelech je příjemné teplo.

Slunce hřeje do tváří. Je neděle ráno a zvony zase svolávají do kostela. My ale dáváme před křesťanskými slavnostmi přednost čerstvému povětří. Parkujeme auto na nábřeží Visly a vytahujeme kolečkové brusle. Řeka, která protéká skrz město má dlouhé rovné břehy, po nichž se dá na obě strany ujet snad pět kilometrů. Míjíme rodinky na sváteční vycházce, dvojice, které se vodí za ruce, muže, který vozí za poplatek děti na poníkovi.

Na Wawel, polský královský hrad, se ale na bruslích dojet nedá. Stojí na kopci nad řekou, což je přesně ta silueta, která je na všech pohlednicích z Krakova. Nejzajímavější na něm jsou dvě legendy: první vypráví o době, kdy kníže Krak (jehož existence je přibližně stejně pravděpodobná jako u našeho Přemysla) chtěl postavit nové město na řece Visle. Bránil mu v tom velký zlý drak, který sežral na co přišel: dobytek, úrodu, nepohrdl prý ani pannou, když byla dobře rostlá. Kníže Krak nejdřív vyslal své nejlepší muže, aby se s ním utkali, ale drak jejich zbraně zpřelámal jako špejle a družinu rozprášil.

Když Krak viděl, že nevyzraje silou, zkusil to lstí. Naplnil ovčí kůži sírou a ostrými předměty a hodil je přes hradby drakovi. Nic netušící drak ji spolkl, zdechnul a od té doby rozkvětu Krakova nic nestálo v cestě. Další legenda té první trochu odporuje. Tvrdí, že Krakov nedostal své jméno po moudrém knížeti, ale po vránách, které se na mohutnou mrtvolu drakova těla slétaly z celého Polska a krákaly: „krá, krááá...“

Když vstupujete do wawelské katedrály, v níž jsou pohřebni slavní polští králové, potkáváte další příběh. U masivních kovaných dveří jsou zavěšené prastaré zvířecí kosti. Legenda o nich vypráví, že dokud budou kosti u katedrály, bude ona pevně stát.

Šíp proklál trubačovi hrdlo

V neděli v podvečer je Krakovské hlavní náměstí, Rynek glówny, plný lidí. Prohlížejí si suvenýry u stánků, naslouchají pouličním muzikantům, zkoušejí sluneční brýle. S úderem sedmé hodiny se všichni shluknou pod věží, podobně jako turisti pod Staroměstským orlojem v Praze. V malém vrchním okénku se objeví trubač a hraje fanfáru.A opět je tu pověst: když ve středověku Krakov napadli Tataři, trubač chtěl město varovat před blížícím se nebezpečím. Chtěl troubit na všechny čtyři strany, tak jako obvykle, ale vtom mu nepřátelský šíp proklál hrdlo a on melodii nedokončil.

Na paměť jeho hrdinské smrti trubač na věži dodnes nechává svou fanfáru bez konce. Troubí ji každou celou hodinu a melodii z Krakovské věže přejal polská největší veřejnoprávní stanice jako znělku předcházející časové znamení. Dnes ale trubačovi žádné nebezpečí nehrozí. Mává dolů lidem a fotoaparáty turistů cvakají. Na většině jejich fotek bude trubač na věži velký asi jako mravenec.

Nechtějte poznat noční život o Velikonocích

Padla tma. Jak to vypadá s krakovským nočním životem? Nejprve se podíváme do největšího tanečního klubu ve městě, Miesta Krakow, který stojí nedaleko hlavního náměstí. Máme ale smůlu. Ačkoli si vítr a déšť strhává plakáty lákající na sobotní „Jungle night“, v neděli je za velkými prosklenými stěnami ticho a klid. Stejně jako my jsou zklamané dvě asi osmnáctileté slečny, které jen zakroutí hlavou a jdou za zábavou někam jinam.

Další podnik, na němž si polský průvodce pro anglicky mluvící cizince cení zejména velkého tanečního parketu a příjemné hudby, přináší ale v jistém smyslu zklamání také. Dum kulturalny je spíš než klubem podzemní hospodou s klenutými stropy a svíčkou na každém stolu. Hraje tu docela příjemné techno, nikdo ale netancuje. Lidé si povídají, popíjejí víno a pivo Ziwiec a ani to nevypadá, že by se atmosféra s postupem času uvolnila.

Na dalším místě, které slibuje v průvodci být dokonce „podzemním doupětem hip-hopu“, v Coroner baru, je to podobné. Normální podzemní hospoda, ruch je jen u stolního fotbálku, jinak všichni sedí a popíjejí pivo. Dva Poláci, které jsme vyzvali na souboj nás porážejí s přehledem a já si říkám, že je možná dobře, že jsme nevyhráli. Starší chlapík v kožené bundě s vyholenou hlavou totiž vůbec rozhodně nebudí důvěru. Je trochu opilý a zdráhá se nám i po zápase podat ruku.

Jen asi šest nebo sedm lidí najdeme i v posledním klubu, který ten večer navštívíme. Také vypadají, že se tam ocitli spíš omylem a dívají se na seznamovací show v polské televizi. Tak tedy kam se tady lidé chodí bavit? Proč jsou odpoledne prázdné bary a kavárky? „Jsou svátky a to všichni odjeli z města za příbuznými. Kromě toho jsou všichni o Velikonocích spíš doma se svými rodinami, než ve městě. Poláci opravdu chápou svátky tradičně,“ vysvětluje dvacetiletá Jaroslava, zdvihá se a platí. Zítra je přece pondělí velikonoční a ona musí zítra ráno podle dalšího polského zvyku polít vodou spoustu kamarádů.

PRAKTICKÉ RADY

Jak se tam dostanete
Autem vede nejkratší cesta do Polska přes Náchod. Nejrychlejší je ale jet přes Brno, Ostravu a Český Těšín. Cesta, která je vyznačená na mapě Polska jako dálnice se ale našim dálnicím moc nepodobá. Je v mnohem horším stavu a navíc, v místě, kde by v Česku byl klasický dálniční nájezd nebo mimoúrovňová křižovatka, je jen cedule „Dej přednost v jízdě“ a vedlejší silnice se napojí rovnou.

Jak se pohybovat ve městě
V Krakově se díky jeho relativně malé rozloze a přehlednému čtvercovému půdorysu centra budete autem pohybovat bez větších obtíží. Je nutné jen dát pozor na značení ulic, cedule jsou malé, s malými písmeny a často na domech ani nebývají vidět. Pokud máte kolečkové brusle, rozhodně je před cestou do Krakova nenechávejte doma. Po starém městě vede jen málo sjízdných cyklostezek a pohybovat se tam na bruslích moc nedá, krásná cesta vede ale po obou březích Visly. Směrem proti proudu se po ní dostanete až do průmyslového předměstí, které připomíná londýnský Docklands. Po městě kromě toho vede docela hustá síť tramvajové dopravy.

Kolik to stojí
Pokud si nekladete velké nároky na luxusní bydlení a stravování, tři dny v Krakově vás přijdou na méně, než pět tisíc korun, včetně cesty. Jeden zlotý je přibližně deset korun a v Polsku je všechno tak o dvacet až padesát procent dražší, než u nás. Káva vás v centru Krakova bude stát šest až osm zlotých, oběd v hezké restauraci asi tak v přepočtu pět set českých korun (například hlavní jídlo bez přílohy stojí 12 – 14 zlotých, dvojka vína 4 zloté). Cigarety jsou stejně drahé jako u nás, stojí kolem padesáti korun.

Na co dávat pozor
Pokud se do Polska rozhodnete jet o příštích Velikonocích nebo jiných křesťanských svátcích, ujistěte se, že vaše auto je úplně v pořádku. Stejně tak jako obchody a restaurace, nepracuje o svátcích mnohem přísněji, než u nás, i většina servisů. Budete bloudit od pumpy k pumpě a když vyslovíte „žlutí andělé“, budou se na vás všichni dívat jako na cvoky. Polština je navíc trochu odlišnější od češtiny, než si většina Čechů myslí a na vesnicích nemluví nikdo anglicky, takže budete mít zřejmě problémy se s nimi domluvit.

I návštěvník současného Krakova se setká s antisemitismem. Na starých plechových dveřích v židovské čtvrti je nahoře vidět nápis Jebat zidow.

Židovské město Kazimierz v Krakově má dvě tváře. Jednu pro turisty a tu druhou, smutnou. Polozbořené domy jsou obrazem zmaru města, odkud během druhé světové války odjely na smrt desetitisíce Židů.

Socha národního hrdiny, genarála a revolucionáře Tadeáše Kosciuszka, která stojí na Wawelu. Tento muž se zúčastnil mimo jiné americké revoluce na konci osmnáctého století a byl vězněn v Petrohradu.

Věž hlavní katedrály na Wawelu, královském zámku. Wawel je podobný Pražskému hradu, stejně jako on prošel mnoha architektonickými proměnami a dominuje mu chrám, kde jsou pohřbeni polští králové a ostatní významní Poláci.

V Krakově je o trochu chladněji než u nás, lidi tam o Velikonocích sníh nepřekvapí. Přesto už na Wawelu kvetou kosatce.

Orientace v ulicích starého Krakova není vůbec těžká. Půdorys ulic totiž navazuje na čtvercové hlavní náměstí (Rynek glówny), odkud vybíhá kolmá spleť ulic.

Pouliční muzikant. Hudebníci a kejklíři se do ulic vyrojí, hned jak z mraků vysvitně Slunce.

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Světové legendy lenošení. Seznamte se s nejkrásnějšími termály světa

16. března 2024

Po celém světě bychom napočítali přes šest tisícovek termálních pramenů, ale koupat se dá jen v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kapverdy jsou perla uprostřed Atlantiku. Bílé pláže, ferraty i život pod sopkami

11. března 2024

Premium Sopečné peklo, zelený ráj a tisíce lidí v dírách v zemi. Kapverdské ostrovy nabízejí rozmanité...

Až tři metry sněhu. Rakouská střediska, kde si prodloužíte lyžařskou sezonu

14. března 2024

Letošní zimní sezona v Alpách pokračuje. A to bez ohledu na teploty, které v posledním měsíci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajemství přehrad: Slapy jsou ikonou našich vodních děl

17. března 2024

Seriál Tajemství přehrad nás dnes zavede k jednomu z nejznámějších vodních děl u nás, na Slapy. Třetí...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

OBRAZEM: Kde se natáčí Survivor. Ostrov Hispaniola je rájem i peklem

19. března 2024

Nejnovější série reality show Survivor Česko & Slovensko se natáčí v Dominikánské republice na...

Amsterdam v boji proti zlým turistům přitvrzuje a nasadil kvíz

18. března 2024  17:22

Amsterdam v průběhu let vyzkoušel různé způsoby, jak potlačit nepříjemný cestovní ruch, od...

Pozoruhodné botanické zahrady světa zrcadlí džungle, pouště i velehory

18. března 2024

Byť jde primárně o respektované badatelské instituce, návštěva jejich areálů suchopárná rozhodně...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...