Pojeďme spolu do Betléma

Žlutá značka odbočuje ze silničky od Chválkova mezi selská stavení. Otevřenými vraty se řítí cyklistům pod kola černý vořech. "Maxi, zpátky," křičí někdo na psa Pod mohutným jasanem u poslední chalupy sedí na trávě muž a přehlíží široký kraj žlutých a zelených polí. "Dobrý den, kudy se jede do Betléma?" V rozlehlém trojúhelníku na Českomoravské vrchovině mezi městy Tábor, Pelhřimov a Jindřichův Hradec mnoho turistických atrakcí nemají. Je tu jeden vodní zámeček, zřícenina hradu, jeskyně, tisíciletá lípa, historická úzkokolejka...

Prostě takový pořádný český Zapadákov, kde není zdánlivě vůbec nic. Jen hluboké lesy plné hub, barevná pole a zelené louky, potůčky a studánky, kam ptáci, laně chodí pít, dravci vysoko v oblacích, stáda krav na pastvinách a vesnické chalupy, kde se často chodí spát se slepicemi a vstává s prvním kuropěním. A také osada s biblickým jménem - Betlém.

Uprostřed toho kopcovitého kraje, kde se daří hlavně bramborám, leží "hlavní městečko" - Kamenice nad Lipou. Právě kolem něj vede naše putování. "Do Betléma? To musíte tady přes pole dolů do Mnichu a potom nahoru. Ale to pak máte s těma dětma hodně do kopce," říká muž pod habrem a hladí psa "To se vám tu hezky sedí." "Jo, je tu krásně, ale smutno. Nemáme tu ani hospodu." "Tak my vám sem pošleme nějaký lidi."

Kola sviští po prašné cestě k božím mukám uprostřed polí. Voní posečená tráva, kterou lidé z nedalekého statku hrabou do kupek. Cesta se dál svažuje až k hrázi nového rybníka s malým ostrůvkem. Nikde nikdo, jen pár kachen. Kola se kácejí do trávy, šaty dolů a pár osvěžujících temp v ještě chladné vodě. Chodidla se dotýkají kapřích ploutví. A zase do sedel. Z polní cesty na silnici. Je tu vesnička Mnich, kousek od první zatáčky pomník partyzánům z války, vlevo kostel, vpravo hospoda a rovně cesta do Betléma.

Tady přichází jeden z nejprudších výšlapů trasy. Po dvou stech metrech se úzká asfaltová silnička dělí na dvě, ale chybí ukazatel. Kudy teď? Snad doprava po žluté. Dech se brzy krátí, nohy slábnou a po tvářích stéká pot. Nahoře pak místo vytouženého Betléma přichází chalupa s nápisem "Krakonošovo". Za mohutným čerstvě opraveným statkem na kraji lesa je rozcestník s cedulí Nový Mnich. Betlém zůstal kdesi nalevo. "Tam stejně nic není, jen pár chalup," říká muž ze statku.

Měl pravdu, v Betlémě skutečně nic není. Jen pár chalup. Ale hezkých a s krásným výhledem, jako všude v tomhle kraji. Táhlá cesta dál do vesničky Bukovka se noří do hlubokého smrkového hvozdu. A znovu se stoupá po dlouhé přímé asfaltové cestě lesem. Najednou vpravo zapraskají větve. Než se stačíte vzpamatovat, přeskočí cestu tři srny a zmizí stejně tak rychle, jako se objevily. Když už se zdá, že les nikdy neskončí, otevře se zničehonic nový pohled do kraje.

Před vámi leží nejkrásnější osada, jakou jste mohli potkat. Bukovku, která se svažuje do údolí, tvoří bílá zvonice a dvě řady stavení, jež se rozvírají do tvaru písmene "V", uzavřeného rybníkem. Kolem jsou pole a za nimi les. Kdesi v dáli nad údolím na horizontu vykukuje Nová Včelnice. Mimochodem ten výhled z Bukovky je jeden z nejkrásnějších na naší trase vůbec. Tady, kousek nad osadou, se vyplatí zastavit, položit kolo na kraj pole, natáhnout se do trávy a dívat se do kraje. Slunce hladí po tváři. Kolem hlavy bzučí moucha, vysoko na nebi zpívá skřivan. Ale jinak to ticho! Auto nebo motorka tu projedou třikrát za den. Jak na konci světa.

Z Bukovky je to jen kousek k romantickému lesnímu jezírku za bozděchovskou hájovnou. Tady na prkenném molu uprostřed lesa je ta nejlepší chvíle na další odpočinek. Ráno nebo vpodvečer se tu můžete ocitnout úplně sami a nazí si zaplavat v chladné vodě. A znovu se odtud můžete ponořit do lesů, kudy vedou desítky cest.

Jedna z nich ústí u hájovny Hutě, která se v létě mění na malý ranč, kde se pasou koně a k večeru se rozeznívají kovbojské písně. Přes cestu se plazí had. "Není to zmije?" "Nepoznáš užovku!" říká místní kovboj Pavel, který drží za uzdu stařičkého slepého hřebce. O dva kilometry dál pod kopcem "konkuruje" ranči omšelé JZD v Bohdalíně, kde stovky krav obývají oprýskané kravíny.

Tady lze opustit polní cesty a vydat se po silničce do "metropole" panenského Zapadákova- do Kamenice nad Lipou. Její chloubou je prastará lípa v zámeckém parku, která prý pamatuje už nájezdy husitů. Více než strom připomíná obrovskou chobotnici, jejíž dlouhá mohutná, berlemi podpíraná chapadla větví se plazí do Šířky. Odtud kolem starého kostela a kašny přes hlavní silnici vede cesta po červené turistické značce vzhůru do Nové Vsi. Ani tady nečeká cyklisty nic ohromujícího. "Jen" boží muka, dvě řady malebných stavení, která se táhnou podél hlavní cesty a další široký výhled do kraje, jejž přetíná historická úzkokolejka z Obrataně do Jindřichova Hradce. Další místo na konci světa. Ale mají tu hospodu...

Rovina tady na Vrchovině nikdy netrvá dlouho. Prudký sjezd lesem za vesnicí končí u hájovny Hřeben. Jen pozor cyklisté, abyste stačili zabrzdit před kovovou závorou. A přichází nejdelší lesní úsek. Asfaltka se vlní podél potoka a studánky se zázračnou vodou, která se nabírá odřeným plechovým hrníčkem, na louku Staré Hutě s rybníkem a chatičkami dětského tábora. Odtud pokračuje cesta po žluté průsekem k hájovně Eustach hluboko v huťském polesí.

Místo dodnes vzdálené několik kilometrů od nejbližší osady se stalo na konci války v květnu 1945 štábem partyzánů. Asi po dalších třech kilometrech narazíte na lesní železniční zastávku Chválkov, kde dodnes nemají elektřinu a svítí petrolejkami. Tady ve Chválkově po necelých třiceti kilometrech cesta končí. Možná vás při tom napadne, že takových panenských Zapadákovů máme každý za humny nespočet. Stačí jen nasednout na kolo a.. snad jen ten Betlém tam bude chybět.

MŮŽE SE HODIT
Kde leží "český Zapadákov":
Pokud za humny nějaký'svůj" nemáte, tak do Kamenice nad Lipou se nejlépe jede ze severu ad Pelhřimova (25 km), který je kousek od dálnice Praha-Brno, z jihu od Jindřichova Hradce (25km), z východu od Jihlavy a ze západu od Tábora (40km) a Černovic.

Co ještě vidět:
Vodní zámek Červená Lhota. Poutní místo s rozhlednou na Křemešníku. Zřícenina hradu Choustník. Historická úzkokolejka, která vede z Obrataně do Nové Bystřice. Židovský hřbitůvek u Antonky nad Kamenicí. Alej stoletých modřínů k bývalé pile Johanka. Přírodní koupaliště v Kamenici.

Kde se ubytovat:
Penzion Mlýn v Černovicích, kde se dá i dobře najíst. Luxusní hájovna Hřeben uprostřed lesů pod Novou Vsí. Soukromé ubytování v chalupě na Bukovce. Hotel U zámku červená Lhota. Další možnosti ubytování jsou v Jindřichově Hradci a v Pelhřimově.

Na čem jet:
Pro výlety v této části Českomoravské vrchoviny není nutné mít horské kolo - ideální je krasové či trekingové - naopak zcela nevhodné je silniční. Většina tras jde po asfaltových, či upravených lesních nebo polních cestách, občas přímo po poli nebo po stezkách. Není třeba se bát extrémních sjezdů, či výšlapů.

Kdy vyrazit:
Téměř kdykoli. Na českém zapadákově je na kolech hezky na jaře, v létě i na podzim. Návaly turistů nehrozí. V létě se nabízí nepřeberné množství koupání v rybnících.

Cyklistika je v této republice sportem číslo jedna.