Přesto se tu bulharští pohraničníci nikdy nenudí. Přes 2200 metrů vysoké pásmo pohoří Belasica na jihozápadě Bulharska totiž s oblibou využívají pašeráci lidí a jejich klienti k ilegálnímu vstupu do zaslíbené země EU. Každý rok se tu pokusí nepozorovaně přejít hranici tisíce uprchlíků. Dříve pocházela většina z nich z bývalého východního bloku a z kurdských oblastí Iráku, dnes jich stále více přichází z Asie a Afriky.
Teď v zimě je zelená hranice bílá. Na mnoha místech mezi stromy jsou metrové závěje a temné nízké mraky věští další várku sněhu. Někteří uprchlíci ale vůbec nejsou na plánovanou cestu pořádně oblečeni. "Občas nemají ani bundu a už jsme tu měli i takové, co chtěli v zimě přejít hory v sandálech," říká velitel
pohraniční jednotky Bojko Milev.
Někteří na krkolomné cestě do země zaslíbené zahynou, kolik přesně, to ale nikdo neví. Podle řeckých a bulharských oficiálních údajů našlo od roku 1994 při pokusu přejít hory smrt nejméně 25 lidí, nikdo ale nevěří tomu, že by to byly všechny
oběti. Stejně tak nikdo neví, kolik lidí se každoročně vůbec pokusí o ilegální přechod hranice. Známé jsou jen počty těch, jimž se to nepodařilo: loni zadrželi Bulhaři zhruba 7000 uprchlíků, na řecké straně jich pak neprošlo dál ještě 4500.
Podle Milevových odhadů jich dalších několik tisíc uspěje a zmizí v Řecku u příbuzných nebo známých. Bulharsko se snaží obzvláště přísnými pohraničními kontrolami osvědčit jako kandidát vstupu do Evropské unie, chytání ilegálních uprchlíků je ale sysifovská práce.
V 90. letech se Bulharsko stalo jedním z tranzitních center zločineckých pašeráckých organizací, které prodávají ženy a dívky k prostituci do západní Evropy. To je lukrativní obchod i pro bulharské gangsterské organizace. Z tohoto ďábelského kruhu se chtějí vytrhnout tři Ukrajinci, kteří jednoho dne za úsvitu vystupují pěšky do hor Belasici. Dva muži a žena chtějí projít ke své příbuzné, které se to podařilo
před pár lety a teď pracuje jako chůva v Soluni.
Pašeráci, kterým trojice zaplatila po tisícovce marek za osobu, vysadila Ukrajince na okraji poslední vesnice jižně od Petriče. Od tohoto okamžiku jsou odkázáni sami na sebe. Po několika kilometrech, které ušli po kamenité kozí stezce, přicházejí na místo, kde je prostříhán otvor do starého plotu z ostnatého drátu. Ten plot dříve ohraničoval zaminované "pásmo smrti" mezi dvěma nepřátelskými systémy.
Po dalších pěti hodinách prodírání hustým jehličnatým lesem dorazí ukrajinská trojice na vrchol pohoří. Pořádně si loknou vody z lahve a pak zmizí v bílém mračnu, visícím nad horou. Na druhé straně oblaku je Řecko.
