Írán je zemí s velkou budoucností, alespoň co se turismu týče. Z osy zla byl již dávno přeřazen na seznam destinací, které rozhodně stojí za to navštívit.
Starověká Persepole, zoroastriánské památky a především bohatá islámská kultura láká zájemce ze všech koutů světa.
Z nezapomenutelné dovolené si pak přivážejí spousty úžasných suvenýrů: perské koberce za přehnaně vysokou cenu, vodní dýmky, které netáhnou, a sošky, jež se na místě zdály nádherné a doma najednou vypadají kýčovitě.
Na co byste ale při nákupní horečce v pestrých íránských bazarech neměli zapomenout? Na ubrus z Isfahánu!
Velké Imámovo náměstí v centru Isfahánu
Isfahán - Paříž Íránu
Pohádkový Isfahán je číslo jedna v itineráři každého návštěvníka Íránu. Velkorysé Imámovo náměstí a isfahánské mosty přes řeku Zájanderúd jsou samy o sobě důvodem, proč se do vzdálené pouštní země vydat.
Právě v podloubích bazaru, který lemuje náměstí, a na březích řeky již po staletí probíhá výroba látek zdobených barevným potiskem. V tisícerých vzorech pak vlají z četných krámků a mávají přímo na vás.
Z Isfahánu se vám nepodaří odjet bez alespoň jediného ubrusu. To byste opravdu museli mít srdce z kamene a slepé oči.
Tištěné íránské látky se původně začaly vyrábět právě v Isfahánu a dodnes je textiliemi z isfahánských dílen doslova zaplavena celá země.
Není to tedy jen turistický suvenýr - isfahánský ubrus či alespoň polštářky najdete v každé druhé čajovně nebo restauraci. Na Imámově náměstí jsou jimi zavaleny spousty obchůdků bazaru.
Bez ubrusu ani krok!
Jedná se o bavlnu nebo hedvábí ručně potištěné pomocí dřevěných tiskátek. Nejoblíbenější jsou více či méně komplikované rostlinné motivy, časté jsou i úryvky z Koránu.
Ani nás neudivilo, když nás při procházce odchytil student umění Hamíd, aby nám ukázal výrobnu takových látek. Sotva jsme se vzpamatovali, už s ním stojíme v krámku plném vzorů, až oči přechází.
A nešli jsme vlastně kolem tohoto obchůdku už včera? No jasně, vždyť jsem si ho i fotila. Náš osud je zpečetěn. Od začátku bylo jasné, že se tomuto místu nevyhneme.
Když nás Alláh nepřilákal barvičkami a vzory, nasadil na nás Hamída. Čilý Peršan sem nahání zákazníky svému učiteli, který podnik vlastní. Vzadu sedí učitelův mladší syn Alí a trpělivě vykrajuje nové motivy do kusu borového dřeva.
Za ním na zdi visí stará použitá tiskátka, z nichž některá vznikla až před 150 lety. Pocházejí z dílen věhlasných řezbářských mistrů, jimž se Alí skromně usazený v rohu snaží vyrovnat.
Tisíce ubrusů a každý jiný
A to už jsme v jiné části krámku. Tady Hamíd právě pucuje tiskaře za to, že mu ujíždí řada. Při kladení tiskátka na látku musí být člověk opravdu přesný.
Tiše zíráme na stohy potištěných ubrusů, přehozů, závěsů, prostěradel, šátků, tašek, oděvů, no prostě všeho, na co si vzpomenete. Mrštný Hamíd to vše snáší před nás. Jen tak na ukázku, prý si nemusíme nic kupovat. Jen se podívejte, směje se.
A my se smějeme také, protože je jasné, že jeho taneček není tak zcela nezávazný.
Začíná přehlídka barev a vzorů. Cena se odvíjí podle velikosti tiskátka a podle počtu barev. Ta složitější díla na sobě mají až 3000 otisků!
Jednodušší a ne zcela přesně udělané vzory ubrusu na stůl pro čtyři osoby stojí na isfahánském bazaru 120 tisíc riálů (250 Kč). Kvalitnější jsou za dvojnásobek.
Je jasné, proč před chvílí roztržitý tiskař dostal takovou čočku.
Ale než se látky dostaly sem, prošly složitým výrobním procesem. Po natištění každé jednotlivé barvy musí být kus vymáchán ve vodách řeky Zájanderúd a vyvařen. To vše pro ustálení barev.
Tiskne se barvami z čistě přírodních surovin: černá pochází ze slupek vlašských ořechů, modrá z tyrkysu, červená z granátových jablek.
Až si isfahánský ubrus, stejně jako my, přivezete domů, musíte ho prát pouze ve studené vodě, aby se barvy nevymývaly.
Mosty přes řeku Zájanderúd
Druhý den se jdeme projít k řece Zájanderúd, jejíž tyrkysové vody se podílejí na vzniku nádherných isfahánských látek.
Slavné mosty i okolní břehy jsou plné rozverných íránských rodin. Vždyť říční koryto plné vody je v této pouštní zemi opravdu vzácné! Voda sem přitéká až ze vzdálených hor. Jiná města takové štěstí nemají.
Zdálky z taxíku má Zájanderúd zvláštní tyrkysovou barvu. Není divu, že dodává tištěným látkám tak krásné přírodní odstíny, říkáme si. Pak přicházíme blíž a vidíme, že spousta Íránců nepoužívá k překonání řeky most - brodí se podél jeho pilířů. Hladina jim totiž sahá sotva nad kotníky!
A barva vody se z této blízkosti už nezdá tak tyrkysová. Je spíš nazelenalá. Vlastně je úplně šedá, jsou to splašky tekoucí po slizem potažených řasách, jež se táhnou po dně.
Tak z těchto vod pochází slavné isfahánské látky? Opravdu, náš ubrus máchali v tomhle svinstvu!
Může se hodit
|
