Konec léta je nejoptimálnějším obdobím k návštěvě slovenských hor. Nával prázdninových výletníků konečně střídá poklidná atmosféra a místo monotónní zeleně přicházejí pestré barvy podzimu. Nezpotíte se v třicetistupňových vedrech, počasí vyniká stabilitou a odpadají odpolední bouřky.
1. Pohodový výstup na Koprovský štít
Výlet na jeden z nejlepších vyhlídkových vrcholů a také k největšímu tatranskému plesu na slovenské straně hor – Velkému Hincovu plesu – začíná na Štrbském Plese. Výhodou této celodenní náročné trasy je, že začíná poměrně vysoko, ve výšce 1350 m n.m.
Cesta k Popradskému plesu s výhledy na masiv Popradského hrebeně, v pozadí Vysoká
Od parkoviště nebo nádraží nás povede červená turistická značka směrem k Popradskému plesu. Cesta nejprve příjemně stoupá lesem, potom se dostaneme na chodník vedoucí skalnatým úbočím hory Patria s nádhernými výhledy na Popradský hrebeň a Vysokou.
Na rozcestí s modrou značkou můžeme odbočit k 5 min vzdálenému Popradskému plesu – tady najdeme první a také poslední možnost občerstvení na trase v Chatě pri Popradskom plese a můžeme si prohlédnout proslulý Symbolický cintorín – hřbitov obětí hor.
Mengusovská Dolina patří k nejhezčím v Tatrách
Modrá značka stoupá od Popradského plesa nádhernou Mengusovskou dolinou – nejprve lesem a kosodřevinou a posléze se vyhoupneme na horské louky. Mineme odbočku vedoucí na Rysy a po zhruba dvou a půl hodinách cesty ze Štrbského Plesa přicházíme k Velkému Hincovu plesu.
Jsme ve výšce 1944 m a stojíme před největším a nejhlubším plesem na slovenském území Vysokých Tater. Cesta zpět vede po stejné trase, máme-li dost sil, můžeme ještě pokračovat vzhůru na 2363 m vysoký Koprovský štít. Odtud se otevírají fantastické rozhledy nejen na Vysoké Tatry, ale i na Tatry Západní, do Polska a částečně i na hřeben Nízkých Tater.
Vrchol Koprovský štít, pohled k východu: zleva Mengusovský Štít, Hincova veža, Žabia veža, v mraku vrchol Rysy
2. Roháčske Plesá
Tato nenáročná, zhruba 5-hodinová túra nás zavede do jedné z nejkrásnějších částí Západních Tater, která je významná i z botanického, zoologického a geologického hlediska.
Začátek i konec trasy můžeme zvolit na chatě Zverovka, nebo se ještě asi kilometr přiblížit na placené parkoviště v Roháčske dolině. Po asfaltové cestě půjdeme asi půl hodiny údolím k rozcestí Adamcuľa – tady se budeme muset rozhodnout kterým směrem okruh absolvujeme. Každopádně do těchto míst se opět vrátíme.
Přirozenější varianta pokračuje z rozcestí po modré značce a stoupá vpravo Spálenou dolinou. Míjíme Roháčsky vodopád a odbočku vedoucí k Baníkovskému sedlu (varianta pro zdatné) a po hodinu a půl dlouhém výstupu konečně vycházíme z lesa.
Pohled na Horné Roháčske pleso, v pozadí Volovec
Stojíme na nenápadném vrcholku přímo pod hlavním hřebenem Roháčů a odměnou nám je pohled na Horné Roháčske pleso přímo pod námi a hřeben Volovce a Ostrého Roháče. To nejhorší máme za sebou, od teď půjdeme z kopce a budeme se postupně kochat pohledy na čtyři ledovcová plesa.
Zelená značka nás posléze přivede do Smutné doliny, odkud přijdeme k bývalé Ťatliakově chatě. Tady najdeme sezónní bufet a také zde začíná asfaltová cesta, která nás dovede zpět k parkovišti. Na závěr dne cestou domů si můžeme prohlédnout malý skansen v Zuberci.
Roháčské Plesa: sestup k Ťatliakově chatě
Roháčské Plesa: skansen v Zuberci
3. Belianské Tatry
Samostatný vápencový hřeben leží na samém východě Vysokých Tater a po dlouhá léta byl návštěvníkům zapovězen. Belianské Tatry se svou unikátní flórou můžeme nyní navštívit pouze po zelené značce spojující Ždiar s Kopským sedlem. Náročný výstup ze Ždiaru do Širokého sedla vedoucí zalesněnou Monkovou dolinou Vám zabere skoro čtyři hodiny cesty, ale rozhodně stojí za vynaloženou námahu.
Belianské Tatry: Ždiarska veža a Havran od Ždiaru
Proto dolů nespěchejte a vychutnejte si pohledy na nejvyšší horu Havran a jeho "sestru" Ždiarsku vidlu. Jít zpět stejnou cestou bývá nuda, doporučujeme tedy sestoupit do Kopského sedla a odtud na významné rozcestí u Velkého Bieleho plesa. Tady také začíná proslulá Tatranská magistrála, červeně značená pěší trasa vedoucí po celé délce Vysokých Tater.
Do údolí se dostaneme po některé ze značených cest – buďto po zelené přes chatu Plesnivec do Tatranské Kotliny nebo po modře značené trase vedoucí Dolinou Kežmarském Bidlem vody.
4. Pieninský Národní park
Když už jsme v nejvýchodnějším okraji Vysokých Tater, můžeme si "odskočit" do dalšího slovenského národního parku s názvem Pieniny.
Nejznámější a nejnavštěvovanější oblastí v Pieninách je zcela určitě Prielom Dunajce, který leží mezi Szczavnicou Niźnou a Červeným Kláštorem, kde si Dunajec vyhloubil klikatou cestu napříč vápencovým pohořím.
Tento úsek patří k legendárním mezi českými a slovenskými vodáky a pokud zrovna nedisponujeme vlastním plavidlem, můžete si čistou řeku plnou ryb vychutnat na palubě voru. Splouvání na "pltích" tu patří k největším turistickým atrakcím.
Dunajec a vrchol Tri Koruny (Trzy Korony)
Park leží na slovensko-polském pohraničí a jeho dominantou je výrazný vápencový vrchol Trzy Korony (Tři koruny), ležící v Polsku. Tento nejvyšší (982 m.n.m.) a nejzajímavější vrch ve vlastních Pieninách má ve skutečnosti nikoliv tři, ale pět vrcholových skalních věží a některé jsou až 100 m vysoké. Na nejvyšší z nich vede turistická značka a z vyhlídkové plošiny se nám naskytne úchvatný pohled do údolí Dunajce.
Cestu doporučujeme začít i skončit v Červeném Kláštore, kde je most přes řeku. U odbočky na vyhlídku se vybírá vstupné 3,5 Zl. Cesta z velkým převýšením na vrchol a zpět vám zabere 4-5 hodin.
5. Suchá Belá
Další národní park, Slovenský raj, je jednou z nejdivočejších oblastí Slovenska. Krajina Slovenského ráje vyniká členitostí s typickými roklinami, vodopády a turistickými cestami vedoucími po visutých lávkách a žebřících.
My se vydáme do jedné z nejznámějších dolin, která po prázdninovém návalu návštěvníků nabízí v září poklidnou atmosféru "Bohem zapomenutého místa". Ale pozor, projít prielom potoka Suchá Belá vyžaduje trochu odvahy a také se budete muset smířit s tím, že nazpět možná půjdete v mokrých botách.
Východiskem je kemp Podlesok, kde se napojíme na jednosměrnou zeleně značenou trasu. Kaňon potoka totiž lze projít pouze proti proudu – z pochopitelných důvodů by při obousměrném provozu na žebřících této populární trasy vznikaly nebezpečné situace. I tak se ale připravte na to, že průchod není úplně bez rizika a rozhodně není vhodný pro lidi trpící závratí.
Jestliže do hor obvykle vyrážíme za krásného počasí, tuto trasu vám doporučujeme šetřit na horší počasí. Jednak tu nepotkáte tolik lidí a jednak se vám při zatažené obloze bude lépe fotit.
6. Malý Rozsutec
Na závěr putování slovenskými horami vyrážíme do národního parku Malá Fatra. Známá Vrátna dolina nabízí širokou paletu pěších výletů a hřebenových túr, které si můžeme usnadnit pomocí lanovky vedoucí do Snilovského sedla. Výhledy z holých zaoblených kopců Chleb, Stoh a Poludňový Grúň rozhodně stojí za to.
Malá Fatra: pohled na Malý Rozsutec
Pobyty na SlovenskuNa serveru Raketa.cz najdete slevy na dovolenou na Slovensku na jednom místě. Vyberte si z poznávacích zájezdů nebo stovek nabídek na ubytování se slevou. |
Naproti tomu celodenní túra na unikátní vápencový vrchol Malý Rozsutec nás z obce Štefanová nejprve zavede do kaňonu Hlbokého potoka, který zde vytváří bezpočet kaskád a vodopádů. "Diery", jak se tento modře značený úsek trasy jmenuje, patří k zajímavým přírodním úkazům Malé Fatry.
Cesta, střídavě tvořena lávkami, řetězy, lany a žebříky, nás nakonec zavede k rozcestí Pod Tanečnicou, kde se ze sevření skal dostáváme na otevřené horské louky.
To už jsme nabrali slušnou výšku a zakrátko staneme v mělkém sedle mezi dvěma vrcholy – Malým a Velkým Rozsutcem. Vystoupit lze na oba dva vrcholy – v tom případě ale počítejte s časem výletu 8-9 hodin.
Pokud se nechcete schvátit, doporučujeme kochat se nádhernými sceneriemi luk v oblasti sedla Medzirozsutce a vystoupit jen na menší z obou vrcholů. Návrat do Štefanové doporučujeme po žluté a zelené značce přes rozcestí Huty.
