Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podívejte se, kde stála berlínská zeď, zóna smrti pro 190 lidí

Více než pěti tisícům lidí se tudy podařilo utéci za svobodou. Nejméně 190 lidí už svůj životní běh nikdy nedokončilo. Jak dnes vypadají místa, kudy v letech 1961 až 1989 procházela nechvalně známá a nenáviděná berlínská zeď? Podívejte se do německé metropole s námi.

Bernauer Straße je jedním z mála míst, kde lze zeď spatřit v její původní podobě. | foto: Adam Pospíšil, Mobil


Když se řekne berlínská zeď, každému se patrně vybaví jakási nekonečná betonová hadice, která protíná několikamilionovou metropoli zhruba 350 kilometrů severně od té české. Zeď, která rozděluje ulice, domy, parky. Zkrátka vše, co ke každému většímu městu patří.

Faktem je, že zeď vedoucí kdesi uprostřed města je jen třetinovou délkou samotné hranice. Málokdo si při představě jednoho z nejoriginálnějších ztvárnění hranice (bohužel také ostudných) promítne před očima také pole, louku či les.

Starší a historie znalejší čtenáři nejspíš vědí, že samotná hranice mezi Západním Berlínem a Německou demokratickou republikou nevedla pouze uprostřed, nýbrž i vně samotné metropole, a že "svobodná" část města tak byla jakousi enklávou uprostřed komunistické země. I tak však budou mnozí pravděpodobně tvrdit, že tam přece zeď vést nemohla, že se na těchto místech nacházela klasická hranice vytvořená například z plotu či podobně jako na československých hranicích se západním blokem elektrickými dráty. To je ale mýlka.

Totalitní režim si dal na stavbě zdi, která měla být neprůchozí, opravdu záležet. Už při prvních hodinách její existence, v noci z 12. na 13. srpna roku 1961, představitelé komunistické vlády věděli, že západní část velkoměsta obepnou zdí beze zbytku celou.

Ať se jednalo o pole nebo hustě zastavěnou oblast, všude byl uplatněn stejný model. Východoněmečtí obyvatelé mohli přijít maximálně k informační tabuli o blížící se hranici, která byla umístěna několik metrů před první ochrannou zdí nebo plotem.

Teprve za první částí této ochrany se nacházelo i takzvané "pásmo smrti". To bylo široké 30 až 50 metrů a vedle všudypřítomných strážníků zde byly také strážní věže, samostřílné kulomety, nášlapné miny, hlídací psi.

Berlínská zeď a pásmo smrti - dobová fotografie

Dobová fotografie - vpravo první ochranná zeď, poté výběh pro psy, elektrický plot, písek se samostřílnými kulomety, betonová cesta pro stráže, minové pole, příkop a vzadu vlevo samotná berlínská zeď

Až za ním stála samotná, tři metry vysoká zeď, která byla ve spodní části v průběhu desítek let "vylepšená" proti nájezdu těžkých aut. Aby nebylo možné zeď rozbořit, byly v ní umístěny i silné měděné dráty a na jejím vrchu byl jakýsi ovál, aby se člověk nemohl zavěsit a pomoci si k přelezení.

Zeď se ale zároveň nacházela ještě na východě - komunisté pochopitelně neměli oprávnění cokoliv stavět v západních sektorech. Skutečná hranice tedy byla až metr za berlínskou zdí. Tam už se ale nikdo z východní strany nedostal. Na západní straně si lidé stavěli i "vyhlídkové" plošiny, aby mohli sledovat, co se děje za hranicí.

Německo, Berlínská zeď

Bernauer Straße je jediné místo v celém Berlíně, kde můžete spatřit samotnou zeď, pásmo smrti i druhou ochrannou zeď v původní podobě.

Hranice si nevybírala, a jak již bylo řečeno, procházela snad vším možným. Kuriózní byl kostel nacházející se poblíž nádraží Nordbahnhof - přímo uprostřed pásma smrti. I ten musel být pod nátlakem východoněmecké vlády zlikvidován. Dnes se na jeho místě nachází památník.
Berlínská zeď - ještě existující kostel v pásmu smrti
Berlínská zeď - památník po zničeném kostelu

Památník po zničeném kostelu

Nejznámější oběť zdi - Peter Fechter
Asi nejznámějším nezdařeným útěkem je pokus osmnáctiletého Petera Fechtera, kterého postřelili ve chvíli, kdy překonal všechny nástrahy v pásmu smrti a dostal se až ke zdi. Byl živý ještě dvě hodiny, ale východoněmecká stráž ho nechala vykrvácet.

Fotografie umírajícího mladíka, kterou pořídil západoněmecký novinář, oblétla během hodiny největší světové agentury a média. Celý incident se odehrál v roce 1962 v ulici Zimmerstrasse poblíž nejznámějšího hraničního přechodu Checkpoint Charlie, který je dodnes uchován jako atrakce pro německé i zahraniční návštěvníky.

Strach byl v té době všudypřítomný, na pomoc umírajícímu se pochopitelně nevydal nikdo z východní, ale ani ze západní strany. Podle svědků Peter před svou smrtí vykřikl směrem ke strážným: "Vrazi!"

Německo, památník jedné z obětí útěku přes Berlínskou zeď

V ulici Zimmerstrasse se dnes nachází malé parkoviště. Na místě, kde Peter Fechter zemřel, tedy několika metrech čtverečních, je parkování zakázáno a nachází se zde památník. Na fotografii můžete spatřit i vydlážděnou linii, která znázorňuje, kudy zeď vedla. Tato pomyslná hranice vede celým centrem města a vždy tak víte, zda jste na západní, nebo východní straně Berlína.

Enkláva Steinstücken - zabarikádovaná vesnice
Kuriózní situace nastala po stavbě zdi poblíž jezera Wannsee na západě města. Jelikož měl Západní Berlín spoustu enkláv, tedy malých území uprostřed NDR, vyskytl se pro východoněmeckou vládu problém, co s nimi.

Nejznámější enklávou je v tomto ohledu vesnička jménem Steinstücken. Neprávem říkáme vesnička, jelikož se jedná o velmi malé území, které však náleží městu Berlín - v minulosti jeho západní části. Při procházkou Steinstückenem vás ale nic jiného než vesnice nenapadá. Několik málo vil, které se zde nacházejí, obehnali komunisté taktéž zdí.

Steinstücken

Celých deset let se obyvatelé prakticky nemohli hnout z místa - většinu potravin sem zpočátku dopravovaly americké helikoptéry, a to i přesto, že se Západní Berlín nacházel jen kilometr odsud.

Až v roce 1971 byla mezi Západem a Východem podepsána zvláštní smlouva o územních plánech v Berlíně. Steinstücken se tak po dlouhé době spojil se Západním Berlínem takzvanou Verbindungsstrasse (spojovací ulicí), na jejíž stranách byla ale rovněž postavena zeď.

Německo, památník jedné z obětí útěku přes Berlínskou zeď

Pro představu o tom, jak je Steinstücken velký, stačí jediná věta: Stojíme na jeho konci a vidíme ten druhý.

Jako z filmu: Tady probíhala výměna špionů
Most Glienicker Brücke má bohatou poválečnou historii. Nachází se v jihozápadním Berlíně poblíž jezera Wannsee. Proslavil se především tím, že si zde americká tajná služba CIA a ruská KGB vzájemně vyměňovaly navzájem zajaté špiony. Výměny probíhaly za neuvěřitelně přísných podmínek.

Tento most byl vybrán především z toho důvodu, že jedna jeho strana je v Postupimi (Braniborsko, bývalá NDR) a druhá již náleží městu Berlínu (dříve Západnímu Berlínu). Uprostřed se tedy nacházela hranice.

Německo, Berlín, Glienicker Brücke

Německo, Berlín, Glienicker Brücke

Výměny probíhaly způsobem, jaký známe z amerických akčních filmů. Z jedné strany vyslala KGB amerického špiona, ze druhé CIA ruského špiona. Ti se tváří v tvář setkali uprostřed mostu a pokračovali dále "na svou stranu". Tímto způsobem proběhly během totality celkem tři výměny. Mezi špiony byli i tři Češi. - více o Karlu Köcherovi, jednom z vyměněných, čtěte ZDE

Pásmo smrti dnes? Příjemná cyklostezka
Na spoustě míst v Berlíně dnes můžete najít kusy berlínské zdi v nejrůznějších podobách. Ať již ozdobené a připravené pro turisty (například na Potsdamer Platzu, East Side Gallery) nebo ty, kterými jsme se dnes zabývali - na turisticky neatraktivních místech kilometry za obytnou částí Berlína.

Německo, Berlínská zeď - stezka

Stezka po bývalém pásmu smrti je označena těmito cedulemi. Díky rovinatému povrchu a betonu, který za totality využívaly strážní vozy, se na většině z jejích částí dá dobře jezdit na kole.

Na tato místa se lze povětšinou dostat poměrně krkolomně. Vedle U-Bahnu, RegionalBahnu (RB) musíte jet často i autobusem, jehož intervaly jsou třeba i v řádech několika hodin. 

Německo, Berlínská zeď - pásmo smrtiNěmecko, zbytek Berlínské zdiNěmecko, Berlínská zeď - strážní věž





Je až mrazivé, když se dostanete do míst, kde bylo "pásmo smrti". 

Německo, Berlínská zeď - betonová cesta pro strážní vozidlaNěmecko, Berlínská zeď - jedna ze zachovalých částíNěmecko, Berlínská zeď - pásmo smrti





Poznáte to velmi jednoduše - okolo Berlína je spousta lesů. Ve chvíli, kdy tedy spatříte 30-50 metrů široký pruh bez stromů plný písku a tu a tam zbylého ostnatého drátu, můžete si být jisti, že se nacházíte na místě, kudy procházela ještě nedávno hranice mezi Západem a Východem, mezi světem svobodným a tím za zdí.

Proč hanebná zeď vznikla?

  • Vše začalo po druhé světové válce, kdy bylo na základě Jaltské dohody rozděleno celé Německo (a zároveň i Berlín) do čtyř okupačních zón (francouzské, britské, americké a sovětské). Po několika letech se začínají vyostřovat spory mezi západními (francouzský, britský a americký) sektory a východním, sovětským sektorem.
  • 23. června 1948 proto dochází k roční blokádě západních sektorů Berlína. Je vytvořen takzvaný letecký most a do západní části města se jedním letounem za druhým přivážejí potraviny, léky, palivo, zkrátka vše potřebné. Když Sověti usoudí, že Západní Berlín dokáže přežít, z blokády posléze ustoupí.
  • 23. května 1949 je na území západních okupačních zón založena Spolková republika Německo a jako reakce je 7.října 1949 založena i Německá demokratická republika. Sovětský sektor Berlína se stává jejím hlavním městem.
  • Roky ubíhají, železná opona se rozšiřuje (hranice mezi Československou republikou a SRN už jsou dávno ostře hlídány) a mezi východním a západním Německem se může skrz Berlín stále volně procházet. Veškerá inteligence NDR - tedy doktoři, inženýři, ekonomové - opouští zemi a míří na Západ.
  • Skutečnost, že NDR opustí na tři miliony vlastních obyvatel, je pro vládu nesnesitelná. SSSR vyvíjí tlak, a ačkoliv Walter Ulbricht, v tu dobu nejvýše postavená osoba NDR, vyvrací veškeré spekulace o jakémkoliv zamezení hranice mezi východní částí města a Západním Berlínem, je v noci z 12. na 13. srpna 1961 Západní Berlín obehnán ostnatým drátem.
  • Jednalo se o monstrózní akci. Dopředu o ní vědělo naprosté minimum lidí. Zedníci se navzájem neznali, mysleli si, že jdou cosi opravovat na vládních budovách. Ve dvě hodiny v noci ale započala stavba zdi, která rozdělila přátele a rodiny na dalších osmadvacet let.

Berlínská zeď v číslech

  • Celková délka okolo celého Berlína: 155 km (z toho 43,1 km mezi východem a západem města, 111 km mezi Západním Berlínem a Braniborskem, tedy NDR)
  • Počet strážních věží: 302
  • Průměrná výška zdi: 3,60 metru
  • Průměrná šířka zdi: 1,20 metru (k průměrné šířce je připočítávána i zábrana zabudovaná do země proti nájezdům těžkých a velkých vozů)
  • Zdařené útěky: 5 075
  • Počet obětí při útěcích: oficiálně 190,  čísla se ale v různých zdrojích liší. Počtem usmrcených se zabývá mj. pracovní skupina 13. srpen, která ještě v roce 2000 uváděla 238 obětí, číslo pak snížila na 190.

Co si lidé často pletou

Spousta lidí si myslí, že obehnán zdí byl východní Berlín. Ve skutečnosti byla ale enklávou západní část Berlína. Pokud chtěl tedy někdo utéci do Západního Berlína, utíkal na jakýsi "ostrůvek" uprostřed komunistické NDR.

Zeď vedla 43,1 kilometrů v centru Berlína (mezi sovětským sektorem a západními sektory) a 111 kilometrů mezi západními sektory a NDR (konkrétně Braniborskem).

Okupační zóny v Berlíně

Na obrázku by tedy zeď obehnala všechny modré sektory. Jak z této informace vyplývá, zeď nevedla pouze centrem, nýbrž například uprostřed pole, domu, zahrady či jezera.

Může se hodit

  • Berlínská doprava se rozděluje do tří zón A, B a C, přičemž A je centrum Berlína, B okrajové části a C blízké okolí Berlína (včetně Postupimi). Celková cena jízdenky po městě se tedy vždy odvíjí od vybraných destinací. Můžete si koupit například jízdenku pro jednorázovou cestu (Einzelfahrtkarte) nebo celodenní jízdenku (Tageskarte). Na všech zastávkách S-Bahnu i U-Bahnu jsou k dispozici automaty, které přijímají euromince i eurobankovky. Denní jízdenky pořídíte za cenu okolo šesti eur.
  • U každého S i U-Bahnu musíte sledovat směr a číslo. Na některých nástupištích za sebou přijíždějí soupravy různých linek, a tak se může snadno stát, že nastoupíte do jiného.
  • Na většině stanic U-Bahnu i S-Bahnu v centrálních částech města se na digitálních tabulích zobrazuje číslo linky vlaku, který právě přijede. Vedle tohoto očíslování se zde také odpočítávají minuty do příjezdu, což je velice užitečné. Díky německé přesnosti tyto hodnoty povětšinou odpovídají realitě.
  • Dejte si pozor - pokuty jsou vysoké a revizory potkáváte na každém kroku. Nehledě na to, že při nástupu do jakéhokoliv autobusu (i v centru) musíte řidiči předložit svou platnou jízdenku (na rozdíl od Prahy, kde lze s klidem nastoupit zadními dvěřmi).

Jak se dostat na tato místa?

Na místa, která jsme dnes v článku popsali, není zcela jednoduché se dostat. Budete pravděpodobně vícekrát přestupovat a patrně se ocitnete i v pásmu C, pro které je nutné zakoupit nejdražší jízdenku pro MHD. Vybrali jsme pro vás ta nejzajímavější místa a cestu k nim popsali. Výchozí stanicí je vždy hlavní berlínské vlakové nádraží (Hauptbahnhof).

  • Památník Petera Fechtera

S5, S7, S9 - Hauptbahnhof -> Friedrichstrasse (směr Alexanderplatz, Ostbahnhof, Ostkreuz)

U6 - Friedrichstrasse -> Kochstrasse (směr Alt-Mariendorf)

  • Steinstücken

S5, S7, S9 - Hauptbahnhof -> Zoologischer Garten (směr Zoologischer Garten, Westkreuz, Wannsee)

U2/U12 - Zoologischer Garten -> Wittenbergplatz (směr Warschauer Str.)

U3 - Wittenbergplatz -> Krumme Lanke (směr Krumme Lanke)

BUS 118 - U Krumme Lanke -> Steinstücken (směr Steinstücken)

  • Most Glienicker Brücke

S7 - Hauptbahnhof -> Wannsee (směr Potsdam Hbf.)

BUS 316 - S Wannsee -> Glienicker Brücke (směr Glienicker Brücke)



Každá "zeď" jednou spadne

Průchodnou se berlínská zeď stala v listopadu 1989. V posledních hodinách existence komunistického režimu se spekulovalo o otevření cest mezi oběma částmi Berlína. Nikdo však nevěděl, zda-li to bude trvat dny, měsíce, nebo dokonce roky.

V podvečer 9.listopadu předčítal člen politického byra Günter Schabowski projev o nových usneseních vlády a podotknul na okraj řeči cosi o otevření hraničních přechodů. Někdo z novinářů se však ozval, kdy vejdou tato opatření v platnost. Schabowski nevěděl, jak reagovat, a tak ukvapeně zvolal: "Podle mého názoru ihned!". Posléze se začaly davy východních Němců přesouvat do západních čtvrtí metropole a radovat se z nabyté svobody.

Po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989

Po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989

Zeď existovala ještě po několik dalších let, než byla s některými výjimkami zcela zlikvidována. Úlomky betonové zdi jsou dnes na mnohých místech města nabízeny jako lákavý suvenýr.

Autoři: ,




mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.