"Nápad vznikl už před deseti lety, ale s výstavbou se začalo až předloni," vysvětluje Roman Soukup z českého sdružení Terra Tachovia, který je českým partnerem společného přeshraničního projektu.
Pohled z opevněné strážní věže zvané Motte na část areálu historického parku v Bärnau s kopiemi budov z 8. - 12. století.
"Nyní je hotová první část, ve které budou návštěvníci moci poznat podobu i atmosféru slovanské vesnice z devátého století," dodává.
Zmíněné vesnici vévodí hrad vybudovaný na umělém návrší. Ten poslouží také jako vyhlídka. Ve skanzenu se nachází i dřevěný kostelík a rybník se soustavou kanálků, které mapují původní koryto potoka.
Všechny stavby, které v areálu vznikly, se zakládají na archeologických nálezech a jsou zhotoveny z autentických materiálů a pomocí technik zmíněného období.
Ze zámečníka je obchodník se solí
O víkendech to zde díky skupině nadšenců ožívá a návštěvníci se snadno dostanou do minulosti.
"Tenhle dům z dubových trámů a lepenice jsem stavěl s kamarády. Jezdím sem poslední dobou každý víkend. Tady jsem obchodník se solí a tedy na rozdíl od civilního života docela bohatý muž," směje se šestatřicetiletý zámečník z Nabburgu Max Rauschert.
Obdélníkový dům o délce necelých deseti metrů je přepažen na dvě části, v jedné je ohniště, v druhé má postel.
"Spí se tu dobře, ovčí kůže je měkoučká a hřeje. Jen je tu teď, když prší, trochu víc kouře. Je tu ještě hodně práce, chceme tu postavit taky kruhovou pec na chleba," poznamenává.
V areálu středověkého sídliště, obkrouženém plotem z kůlů propojenými plochami vycpanými klacky, je zatím přes deset staveb. Dominantou je desetimetrová vyhlídková věž zvaná Motte, chráněná vodním příkopem. Dům obchodníka se solí patří k těm nejkomfortněji vybaveným.
To na Katrin Krauserovou z Reichenbachu u Plavna zbyl jen dřevěný přístřešek, pod kterým v kotli vařila vodu. "Můj muž patří k jízdě a rád by povýšil mezi šlechtice. Já jsem tady jako služebná, mám na starost domácí práce a děti," líčí svůj středověký osud učitelka Krauserová, oblečená do jednoduchých šatů z hrubého plátna.
Paradox, že v areálu z dob před tisíci lety voní vše novotou, tedy hlavně smůlou, jí nijak nevadí. "Když si tehdy lidé stavěli obydlí, také to měli nové," má po ruce odzbrojující argument.
Kerstin Uhlová z Weilheimu neváhala přijet do Bernau spolu s přáteli z 300 kilometrů vzdáleného Weilheimu u Garmisch Partenkirechenu. Je ženou v domácnosti, a tu svou v Bärnau o několik členů rozšířila.
"Vařím pro celou naší skupinu. Dnes večer to bude Mamonia – kuře na cibuli s medem a vínem. Spát budeme tady pod stanem, jako kdysi. Tedy žádné spacáky," pyšní se. Pod stanem z pevného plátna spí, stejně jako jeho věrní, Ingo Gerätsman ze Schweinfurtu, který si mezi stany osvojil roli sídelního pána.
Než se tam vydáteInformace pro návštěvníky historického parku najdete v němčině i češtině na oficiálních stránkách projektu zde. |
"Večer si dáme šleh z kuřecího masa se sušenými švestkami a mandlemi," těší se u ohniště, kde se ohřívá s přáteli. Jeho kuchařka upozorňuje, že tenhle pokrm není z desátého století, jako oni, ale až dob Karla IV.
Jaké to je, stavět středověké osídlení, si vyzkoušela také osmnáctiletá gymnazistka ze Zlína, Darina Kameníková. Do Historického parku přijela na třítýdenní pobyt spolu s dalšími 16 mladými lidmi z Taiwanu, Jižní Korey, Ukrajiny, i Španělska a Dánska. Hlavně kvůli tomu, aby si zlepšila angličtinu.
Stavěla jsme plot z kůlů a prutů okolo areálu, udusávala hliněnou podlahu. A byla také takzvanou lepičkou. V jámě vytvářela směs pro lepenicové zdi.
"Sundali jsme boty, vyhrnuli nohavice a naboso šlapali hlínu se senem, dokud nedostala směs správnou barvu a hustotu. To bylo, když už nohy nešly pořádně vyndat," popisuje středověkou techniku. "Tou prací jsem se docela otužila. Šlapali jsme vždycky tak půl hodiny, pak jsme směs nabrali do dřevěných nádob a přenášely je vždy přivázané na tyči k blízké stavbě, kde jsme tou směsí vyplňovali mezery mezi pruty ve stěnách. Pak jsme se opláchli v řece a večer byla válka o sprchu, kdo tam bude první," vzpomíná studentka.
Z Česka přijdete po Zlaté stezce
"Všechny stavby i předměty v areálu kontrolují odborníci, aby to tu odpovídalo době mezi 8. a 12. stoletím, a to i včetně barev," upozorňuje šéf tachovského sdružení Terra Tachovia Radek Soukup.
Skupina z Tachova, která se na akci okolo Historického parku v Bärnau podílí jako partner německého sdružení Via Carolina, obnovuje stezku mezi Tachovem a Bärnau, která byla součástí Zlaté stezky mezi Norimberkem a Prahou.
"Lidé si budou dvacetikilometrovou cestu moci projít 16. října. Už jsme na ní umístili sedm takzvaných milníků času, kamenných sloupů, připomínajících různé historické osobnosti," uvedl Soukup, který se v areálu se svými kolegy představil ve stanu, kde kovali hřebíky a sochali maskarony – kamenné hlavy s obličeji zkřivenými v různých grimasách, které se osazovaly do zdí.
Středověký areál s hlavní budovou bude dokončen za dva roky. "Počítáme, že by k nám mohlo jezdit dvacet tisíc návštěvníků ročně," říká Benjamin Zeitler, vedoucí Historického parku, který vyjde celkem na 4,4 miliony eur.
Místo, kde vyrostla historická vesnice
