Nad okolní krajinou se rozhostila tma. Klášter Pemajangce je tichý,jen odkudsi z údolí se ozývá vytrvalý štěkot toulavého psa.
Spánek ovšem nepřichází v úvahu. Oči se nemohou odtrhnout od úchvatného filmu, který na obzoru zdarma promítá sama příroda. V dáli do temnoty oranžově a zlatavě září zasněžené vrcholky hor, osvětlené posledními paprsky odcházejícího slunce. Celé scenérii pak vévodí majestátná a tajemná Kančendženga, nejposvátnější hora Sikkimu. Masi v V elké sněžné hory, domova pěti pokladů, jak zní doslo vn ý překlad, je pro obyvatele drobné himálajské zemičky, vklíněné mezi Nepál, Bhútán a Číňany okupo v an ý Tibet, opravdu vším. Nejromantičtější z osmitisícovek hostí mocné bohy, je nepřehlédnutelná, ochraňující i nahánějící hrůzu. "Je všudypřítomná. V Sikkim u není místa, odkud by se nedala spatřit," přerušuje náhle rozjímání hlas mladého lamy Sanduba, který nepozorovaně vylezl na střechu. Ani on zřejmě neodolal mystické podívané. "Ovšem také bohyně Kančendženga dohlédne i do toho nejodlehlejšího údolí a bedlivě sleduje všechny naše skutky." Jednoho si v Sikkimu zakrátko všimne každý: přestože státeček představuje jen nepatrnou skvrnku na mapě, prakticky nemá vodorovné místo. V ěřte, dá to pořádnou fušku nalézt tam alespoň pár metrů čtverečních rovné plochy. Všude jen rokle, hluboké soutěsky, prudké svahy a stráně, rozervaná koryta řek. Z fyzikálního hlediska je Sikkim typickou nakloněnou rovinou, která končí v oblacích. "Ze vzduchu vypadá jako gigantická ledová kra, kterou na jednom okraji vyzdvihl do výše nadpozemský obr," napsal Radžíš V erna, místní policista, který byl autorem snad prvního průvoce po zemi. Ale posuďte sami: Odečteme-li od nadmořské výšky Kančendžengy (8586 metrů) výšku nejníže položeného místa Sikkimu (bod,kde řeka T ista překračuje hranice státu leží jen 224 metrů na mořem), vyjde nám úctyhodných 8362 metrů výškového rozdílu. A to ve státečku s rozlohou pouhých 7300 kilometrů čtverečních! Klášter Pemajangce na západě země patří mezi zhruba 250 buddhistickými svatyněmi Sikkimu k těm nejuctívanějším. Náleží tantrické sektě Ňingmapa neboli škole Červených kápí a po staletí byl spojován s vládnoucí dynastií Namgjal. Už svojí polohou uprostřed strm ých horkých vrcholků v nadmořské výšce 2085 metrů jitří fantazii cestovatelů. V ede k němu prudká kamenitá cesta, jež se bez ustání klikatí mezi terasovitými políčky kukuřice a ječmene,které střídají kardamonové hájky, bambusové džungle plné lián a přerostlých kapradin, ale i plantáže pomerančovníků a banánovníků. Místy bujná vegetace ukrývá doškové chatrče Lepčů a Bhútiů, zdejších obyvatel. Oblaka se honí po obloze, pára stoupající z hlubokého údolí modeluje fantastické tvary, když tu náhle tišinu přeruší zvuk zvonů. Chřípí zaregistruje vůni páleného jalovce, a když závan větru odfoukne záclonu mlhy v kopci, odhalí klášter jako z pohádky. Jakoby na uvítanou se slunce radostně zatřpytí na zlatém kole, trůnícím na střeše Lhakhangu, nejvyšší klášterní budovy,a vánek rozvlní všudypřítomné modlitební praporce. Jaká to idylka, jaký kontrast ve srovnání s přecpanými ulicemi indických měst a jejich pekelnou výhní! Na prádelní šňůře volně povlávají fialové mnišské hábity, opodál se tři prckové s křikem prohánějí za polorozpadlým hadrákem a všude kolem omamně voní rododendrony, pověstné růže Himálaje. "Teď tu máme pouze několik mladičkých dapů, školáků a noviců. Jen v nemnoha klášterech přebívají muži stále. T i, kteří nemusejí dodržovat celibát, žijí obyčejně po většinu roku u svých rodin a klášter navštěvují jen na předepsané obřady," vysvětluje Sandub, který vede zdejší klášterní školu. Mladý lama zakrátko neodolá, aby se nepochlubil klášterním pokladem, prolulým i za hranicemi Sikkimu. Je jím mistrovská dřevořezba šestipodlažního nebeského paláce Sangdogpalri. "Přebývá v něm indický mág Padmasambhava, který žil v 8. století a během své cesty do T ibetu navštívil Sikkim a zasvětil zemi buddhismu," tvrdí Sandub. Skvostné dílo, vysoké téměř čtyři metry mniši žárlivě střeží a ani Sandub se nenechal obměkčit a jeho fotografování striktně odmítl. Po prohlídce přichází mladá žena s jemnými rysy v obličeji a v rukou svírá válcovou bambusovou nádobu s brčkem. "Ochutnejte tombu," nabízí a usmívá se. Proč ne, tekutina přijde po prudkém výstupu vhod. Ovšem pozor, načervenalá tomba je cosi jako místní pivo, po kterém, jak se brzy ukáže, velice rychle těžkne hlava. Jeho základem jsou zkvašená semena prosa, napěchovaná do vydlabaných stonků bambusu nazývaných thungba. Za pár dnů už stačí jen přilít horkou vodu a zasunout brčko. Gambrinus to zrovna není, ale žízeň zažene spolehlivě. Pemajangce, jako většina zdejších klášterů, nemá žádnou vstupní bránu. Nikdo tu neplatí vstupné. Nikdo nenabízí suvenýry. Uvnitř chybí i jinde nezbytná skříňka na milodary. Poděkování a úsměv postačí. Když psal John Hilton svou legendární knihu Ztracený obzor,nechal se možná inspirovat právě Sikkimem. Tajemný buddhistický klášter Šangri-la, kde se lidé dožívají stovek let a vládnou neznámými kosmickými silami, m ůže být dodnes klidně schován v některém ze zdejších zapadlých údolí, pro cizice stále prakticky nepřístupných. Na druhé straně mysticismus prastarých rituálů se v zemi orchidejí rychle mísí s moderním světem, který sem nezadržitelně proniká. Ještě před čtvrtstoletím tu prakticky neexistovaly zpevněné cesty. Království žilo vlastním životem, odříznuté od světa v mnišské askezi a bezčasovosti. I když tady stále ještě nejezdí vlaky a nepřistávají letadla, kdeže loňské sněhy jsou. Po komunikacích vybudovaných s indickou pomocí se hrnou změny. Jejich symbolem m ůže být třeba štíhlá televizní věž, která se tyčí vysoko nad hlavním městem. Nebo satelitní antény,jejichž disky zaplnily střechy Gangtoku. Nebo nedávno otevřená první internetová čajovna. Nebo.... Na přepestrém Lal Bazaru narazíte vedle masivních stříbrných šperků, hedvábí a spousty zeleniny na moderní pračky a CD přehrávače. A hned vedle se pyšně vystavuje nablýskaný obchod Benettonu, celý polepený známými provokaticními plakáty této společnosti. Ulice drobného městečka se už poučily,co jsou to dopravní zácpy. Všechno nasvědčuje tomu, že staré klidné časy budou už brzy nenávratně pryč. Mladým to, zdá se,nikterak nevadí. Zato některým starším Sikkimcům to je zjevně proti srsti. T aké božská Kančendženga, která po tisíciletí bedlivě shlíží na drobnou zemičku, se prý mračí nad přílivem novot a mnozí varují, že to nejspíš nenechá jen tak.
Může se hodit
ZÁKLADNÍ ÚDAJE:
Počet obyvatel: 425 000
Rozloha: 7 214 km čtverečních
Hlavní město: Gangtok
Etnické složení: Nepálci, Bhútiové, Lepčové
Gramotnost: 34 procent lidí umí číst a psát
Hlavní náboženství: buddhismus, hinduismus
Od roku 1975 je součástí Indie
JAK SE TAM DOSTAT:
Většina návštěvníků volí tuto trasu: Z velkých indických měst po železnici do Siliguri v Západním Bengálsku a odtud autobu sem do Dárdžilingu a přes Kalimpong do Gangtoku. Pro ty, kteří mají více času, lze doporučit jízdu "toy trainem", úzkokolejkou z anglických koloniálních dob, která spojuje Siliguri s Dádržilingem. Je to opravdu skvělý zážitek. Nejbližší letiště od Sikkimu je v Bagdogře nedaleko Siliguri. Z Bagdogry fungují přímé autobusy do Gangtoku.
POVOLENÍ KE VSTUPU
Ke vstupu na území Sikkimu nestačí pouhé indické vizum. Je třeba získat speciální "permit", což lz prakticky na počkání a zdarma. Potřebujete pas a jednu fotografii. Doba pobytu v Sikkimu je omezena 15 dny, přičemž lze v Gangtoku ještě o deset dnů prodloužit. Přitom povolení platí pouze do míst, která máte jmenovitě uvedena na svém permitu. Tento permit lze získat na každém Foreigners'Regional Registraton Office ve velkých městech (Dillí, Bombaj, Kalkata, Madrás) nebo v Sikkim Tourist Information Centre v Siliguri, popřípadě v Dárdžilingu.
TREKY:
Pro treky je třeba získat další zvlášní povolení na Foreigners' Registration Office v Gangtoku. Vyžaduje se doprovod zvláštního průvodce zjednaného místní vládou. P odmínkou je také skupina nejméně čtyř lidí. Samostatné treky nejsou oficiálně možné.Připravte se na těžký souboj s místní byrokracií, ovšem jedny z nejkrásnějších horských scenerií na světě za to stojí.
Spánek ovšem nepřichází v úvahu. Oči se nemohou odtrhnout od úchvatného filmu, který na obzoru zdarma promítá sama příroda. V dáli do temnoty oranžově a zlatavě září zasněžené vrcholky hor, osvětlené posledními paprsky odcházejícího slunce. Celé scenérii pak vévodí majestátná a tajemná Kančendženga, nejposvátnější hora Sikkimu. Masi v V elké sněžné hory, domova pěti pokladů, jak zní doslo vn ý překlad, je pro obyvatele drobné himálajské zemičky, vklíněné mezi Nepál, Bhútán a Číňany okupo v an ý Tibet, opravdu vším. Nejromantičtější z osmitisícovek hostí mocné bohy, je nepřehlédnutelná, ochraňující i nahánějící hrůzu. "Je všudypřítomná. V Sikkim u není místa, odkud by se nedala spatřit," přerušuje náhle rozjímání hlas mladého lamy Sanduba, který nepozorovaně vylezl na střechu. Ani on zřejmě neodolal mystické podívané. "Ovšem také bohyně Kančendženga dohlédne i do toho nejodlehlejšího údolí a bedlivě sleduje všechny naše skutky." Jednoho si v Sikkimu zakrátko všimne každý: přestože státeček představuje jen nepatrnou skvrnku na mapě, prakticky nemá vodorovné místo. V ěřte, dá to pořádnou fušku nalézt tam alespoň pár metrů čtverečních rovné plochy. Všude jen rokle, hluboké soutěsky, prudké svahy a stráně, rozervaná koryta řek. Z fyzikálního hlediska je Sikkim typickou nakloněnou rovinou, která končí v oblacích. "Ze vzduchu vypadá jako gigantická ledová kra, kterou na jednom okraji vyzdvihl do výše nadpozemský obr," napsal Radžíš V erna, místní policista, který byl autorem snad prvního průvoce po zemi. Ale posuďte sami: Odečteme-li od nadmořské výšky Kančendžengy (8586 metrů) výšku nejníže položeného místa Sikkimu (bod,kde řeka T ista překračuje hranice státu leží jen 224 metrů na mořem), vyjde nám úctyhodných 8362 metrů výškového rozdílu. A to ve státečku s rozlohou pouhých 7300 kilometrů čtverečních! Klášter Pemajangce na západě země patří mezi zhruba 250 buddhistickými svatyněmi Sikkimu k těm nejuctívanějším. Náleží tantrické sektě Ňingmapa neboli škole Červených kápí a po staletí byl spojován s vládnoucí dynastií Namgjal. Už svojí polohou uprostřed strm ých horkých vrcholků v nadmořské výšce 2085 metrů jitří fantazii cestovatelů. V ede k němu prudká kamenitá cesta, jež se bez ustání klikatí mezi terasovitými políčky kukuřice a ječmene,které střídají kardamonové hájky, bambusové džungle plné lián a přerostlých kapradin, ale i plantáže pomerančovníků a banánovníků. Místy bujná vegetace ukrývá doškové chatrče Lepčů a Bhútiů, zdejších obyvatel. Oblaka se honí po obloze, pára stoupající z hlubokého údolí modeluje fantastické tvary, když tu náhle tišinu přeruší zvuk zvonů. Chřípí zaregistruje vůni páleného jalovce, a když závan větru odfoukne záclonu mlhy v kopci, odhalí klášter jako z pohádky. Jakoby na uvítanou se slunce radostně zatřpytí na zlatém kole, trůnícím na střeše Lhakhangu, nejvyšší klášterní budovy,a vánek rozvlní všudypřítomné modlitební praporce. Jaká to idylka, jaký kontrast ve srovnání s přecpanými ulicemi indických měst a jejich pekelnou výhní! Na prádelní šňůře volně povlávají fialové mnišské hábity, opodál se tři prckové s křikem prohánějí za polorozpadlým hadrákem a všude kolem omamně voní rododendrony, pověstné růže Himálaje. "Teď tu máme pouze několik mladičkých dapů, školáků a noviců. Jen v nemnoha klášterech přebívají muži stále. T i, kteří nemusejí dodržovat celibát, žijí obyčejně po většinu roku u svých rodin a klášter navštěvují jen na předepsané obřady," vysvětluje Sandub, který vede zdejší klášterní školu. Mladý lama zakrátko neodolá, aby se nepochlubil klášterním pokladem, prolulým i za hranicemi Sikkimu. Je jím mistrovská dřevořezba šestipodlažního nebeského paláce Sangdogpalri. "Přebývá v něm indický mág Padmasambhava, který žil v 8. století a během své cesty do T ibetu navštívil Sikkim a zasvětil zemi buddhismu," tvrdí Sandub. Skvostné dílo, vysoké téměř čtyři metry mniši žárlivě střeží a ani Sandub se nenechal obměkčit a jeho fotografování striktně odmítl. Po prohlídce přichází mladá žena s jemnými rysy v obličeji a v rukou svírá válcovou bambusovou nádobu s brčkem. "Ochutnejte tombu," nabízí a usmívá se. Proč ne, tekutina přijde po prudkém výstupu vhod. Ovšem pozor, načervenalá tomba je cosi jako místní pivo, po kterém, jak se brzy ukáže, velice rychle těžkne hlava. Jeho základem jsou zkvašená semena prosa, napěchovaná do vydlabaných stonků bambusu nazývaných thungba. Za pár dnů už stačí jen přilít horkou vodu a zasunout brčko. Gambrinus to zrovna není, ale žízeň zažene spolehlivě. Pemajangce, jako většina zdejších klášterů, nemá žádnou vstupní bránu. Nikdo tu neplatí vstupné. Nikdo nenabízí suvenýry. Uvnitř chybí i jinde nezbytná skříňka na milodary. Poděkování a úsměv postačí. Když psal John Hilton svou legendární knihu Ztracený obzor,nechal se možná inspirovat právě Sikkimem. Tajemný buddhistický klášter Šangri-la, kde se lidé dožívají stovek let a vládnou neznámými kosmickými silami, m ůže být dodnes klidně schován v některém ze zdejších zapadlých údolí, pro cizice stále prakticky nepřístupných. Na druhé straně mysticismus prastarých rituálů se v zemi orchidejí rychle mísí s moderním světem, který sem nezadržitelně proniká. Ještě před čtvrtstoletím tu prakticky neexistovaly zpevněné cesty. Království žilo vlastním životem, odříznuté od světa v mnišské askezi a bezčasovosti. I když tady stále ještě nejezdí vlaky a nepřistávají letadla, kdeže loňské sněhy jsou. Po komunikacích vybudovaných s indickou pomocí se hrnou změny. Jejich symbolem m ůže být třeba štíhlá televizní věž, která se tyčí vysoko nad hlavním městem. Nebo satelitní antény,jejichž disky zaplnily střechy Gangtoku. Nebo nedávno otevřená první internetová čajovna. Nebo.... Na přepestrém Lal Bazaru narazíte vedle masivních stříbrných šperků, hedvábí a spousty zeleniny na moderní pračky a CD přehrávače. A hned vedle se pyšně vystavuje nablýskaný obchod Benettonu, celý polepený známými provokaticními plakáty této společnosti. Ulice drobného městečka se už poučily,co jsou to dopravní zácpy. Všechno nasvědčuje tomu, že staré klidné časy budou už brzy nenávratně pryč. Mladým to, zdá se,nikterak nevadí. Zato některým starším Sikkimcům to je zjevně proti srsti. T aké božská Kančendženga, která po tisíciletí bedlivě shlíží na drobnou zemičku, se prý mračí nad přílivem novot a mnozí varují, že to nejspíš nenechá jen tak.
Může se hodit
ZÁKLADNÍ ÚDAJE:
Počet obyvatel: 425 000
Rozloha: 7 214 km čtverečních
Hlavní město: Gangtok
Etnické složení: Nepálci, Bhútiové, Lepčové
Gramotnost: 34 procent lidí umí číst a psát
Hlavní náboženství: buddhismus, hinduismus
Od roku 1975 je součástí Indie
JAK SE TAM DOSTAT:
Většina návštěvníků volí tuto trasu: Z velkých indických měst po železnici do Siliguri v Západním Bengálsku a odtud autobu sem do Dárdžilingu a přes Kalimpong do Gangtoku. Pro ty, kteří mají více času, lze doporučit jízdu "toy trainem", úzkokolejkou z anglických koloniálních dob, která spojuje Siliguri s Dádržilingem. Je to opravdu skvělý zážitek. Nejbližší letiště od Sikkimu je v Bagdogře nedaleko Siliguri. Z Bagdogry fungují přímé autobusy do Gangtoku.
POVOLENÍ KE VSTUPU
Ke vstupu na území Sikkimu nestačí pouhé indické vizum. Je třeba získat speciální "permit", což lz prakticky na počkání a zdarma. Potřebujete pas a jednu fotografii. Doba pobytu v Sikkimu je omezena 15 dny, přičemž lze v Gangtoku ještě o deset dnů prodloužit. Přitom povolení platí pouze do míst, která máte jmenovitě uvedena na svém permitu. Tento permit lze získat na každém Foreigners'Regional Registraton Office ve velkých městech (Dillí, Bombaj, Kalkata, Madrás) nebo v Sikkim Tourist Information Centre v Siliguri, popřípadě v Dárdžilingu.
TREKY:
Pro treky je třeba získat další zvlášní povolení na Foreigners' Registration Office v Gangtoku. Vyžaduje se doprovod zvláštního průvodce zjednaného místní vládou. P odmínkou je také skupina nejméně čtyř lidí. Samostatné treky nejsou oficiálně možné.Připravte se na těžký souboj s místní byrokracií, ovšem jedny z nejkrásnějších horských scenerií na světě za to stojí.
