Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prčice budu chodit až do smrti, říká rekordman pochodu Josef Medlín

aktualizováno 
Josef Medlín je pamětník v pravém slova smyslu. Nikdo jiný nešel pochod do Prčice víckrát než on a má na to dokonce „papír“. Skromný šedesátník nepovažuje odšlapaných 43 ročníků za něco zvlášť mimořádného a věří, že mu jich ještě hodně přibude.

Josef Medlín, rekordman pochodu Praha-Prčice, už odchodil 43 ročníků. Na snímku s vnukem a svým tradičním pončem s prčickými trofejemi. | foto: Archiv Josefa Medlína

Vzpomínáte si ještě na detaily vašich prvních „Prčic“?
Jen matně, přece jen je to už dlouho. Vyrazil jsem z Prahy kolem sedmé hodiny ranní, šlo nás tehdy jen pár a neplatilo se žádné startovné. Vím ale, že jsem do Prčice dorazil bez nějakých zvláštních útrap, z cíle jsem se ještě pěšky vrátil zpět k poslednímu punktu a pak došel přes les na vlak.

Pochod Praha–Prčice v roce 2015

  • Kdy: sobota 16. května
  • Počet tras: 16 pěších, čtyři cyklistické v délkách 23–70 km
  • Startovné: dospělí 40 CZK; děti a osoby starší 60 let platí polovinu. Po zaplacení startovného každý účastník dostane mapu pochodu.
  • Doprava: Z cíle v Prčici je zajištěna kyvadlová doprava k nádraží v Heřmaničkách. Počet vlaků z Heřmaniček do Prahy i Tábora bude posílen, detaily najdete na stránkách pochodu www.praha-prcice.cz.

Informace

  • www.praha-prcice.cz: Internetové stránky Pochodu Praha–Prčice
  • www.sedlec-prcice.cz: Webové stránky města Sedlec-Prčice

To bylo v roce 1972 a ujít skoro 70 kilometrů v kuse nebylo zrovna obvyklé. Připravoval jste se na pochod nějak?
Speciálně jsem se nepřipravoval. Ale jezdili jsme s partou skoro každý víkend na vandry, do Brd, na Sázavu, a přitom jsme vždy ušli aspoň 20 kilometrů denně, s bagáží. Časem si zvyknete.

Vy jste od roku 1972 nevynechal „Prčice“ ani jednou, máte na kontě 43 ročníků. Musel jste se někdy zvlášť přemáhat – nemoc, počasí...?
Jednou jsem přišel pozdě na start, tehdy to bylo v Pacově. Měli jsme totiž předtím nedalekou jinou akci a mně v den pochodu ráno ujel vlak, tak jsem tam musel pospíchat pěšky a bylo z toho deset kilometrů navrch. Naštěstí tehdy existovala předregistrace, tak pořadatelé zamhouřili oko. Ostatní jsem pak hladce dohnal.

Vy prý na Vaší rekordní účast máte i certifikát...
Pelhřimovská Agentura Dobrý den, která se zabývá registrací rekordů a kuriozit, mi oficiálně vystavila certifikát jako rekordmanovi účasti na prčickém pochodu. Musel jsem samozřejmě absolvované ročníky doložit, což není problém, všechny suvenýry z cíle mám schované a vedu si přesnou evidenci.

Vaše pončo, na kterém máte našité či připevněné právě trofeje z absolvovaných ročníků, je ostatně proslulé.
To asi ano, ale já ho na sebe navléknu většinou až na posledních pár kilometrů, jinak by v něm bylo přece jen vedro.

Která je vaše nejoblíbenější trasa?
Těžko říci, vystřídal jsem za ta léta skoro všechny. Asi bych za nejhezčí přece jen zvolil trasu z Petrovic (Petrovice u Sedlčan, pozn. red.). Kvůli horší dopravní dostupnosti odtamtud chodí do Prčice méně lidí a krajina je tam mimořádně krásná.

Bývaly prý doby, kdy pochodníci v sobotu večer po uzavření pochodu v Prčici pořádali mejdany ...
Ano, v 70. letech se v sobotu večer pořádaly taneční zábavy pro došlé pochodníky. Tenkrát pořadatelé ze startu do cíle dopravili bágl se spacákem a dalšími drobnostmi, takže se po večerním veselí přespávalo v Prčici.

Rozumíme tomu dobře, že jste ušli padesát nebo sedmdesát kilometrů a pak se ještě šli večer veselit?
Rozumíte tomu dobře, ale nepředstavujte si něco příliš divokého. Taky bylo pár ročníků, kdy jsme si večer po pochodu „ustlali“ někde v lese za Prčicí. Přišlo nám líto vracet se už v sobotu večer zpátky do Prahy. A v neděli jsme se pak ještě trochu prošli.

Na jaký moment z pochodu často vzpomínáte?
Jednou, v první půlce sedmdesátých let jsem se vydal na nejdelší trasu z Prahy s kamarádkou, která nebyla moc zvyklá na dálkové pochody. Poslední kilometry jsem ji musel dost podpírat a v cíli, když jsem ji pustil, tak se sunula vyčerpáním k zemi. Místní zdravotníci jí ošetřili puchýře na nohou a po kratším oddechu jsme se spolu přesunuli pár kilometrů za Prčici do přírody, kde jsme přespali pod širákem. V neděli jsme pak v klidu došli na táborskou trať a jeli vlakem do Prahy.

Co počasí, sledujete ho před pochodem pečlivě?
Počasí samozřejmě roli hraje, většinou se taky odrazí na celkové účasti, ale s nějakou nepohodou se prostě musí počítat. Byly i ročníky, které úplně propršely, a byly jiné, kdy zase počasí bylo úplně úžasné. Když začne shora padat voda, vytáhnu deštník. Na pláštěnku jsem si nezvykl.

Odkud půjdete letos?
Ze Střezimíře, to je jedna z těch kratších tras, dojede se tam dobře vlakem. Jsou tam prý letos nějaké drobné změny ve vedení trasy, tak jsem zvědav.

Autor: pro iDNES.cz




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.