Zločinnost v Pobřeží slonoviny stoupá od loňského října, kdy byla při lidovém povstání svržena vojenská junta. Neděsí jen prosté obyvatele, ale i oficiální činitele, kteří za ní spatřují i možnou politickou motivaci.
Zatímco vláda prezidenta Laurenta Gbagba se totiž snaží získat v zahraničí po měsících nepokojů a zmatků respekt a finanční pomoc, růst zločinnosti jí v tom zásadně brání. Kvůli tomu země, která před vojenským pučem v roce 1999 byla největším vývozcem kakaových bobů a měla v Africe pověst čtvrté nejsilnější
ekonomiky, má velké potíže, aby dosáhla stability.
Mnozí vojáci, kteří se tehdy podíleli na převratu, se po Gbagbově vítězství nevrátili do kasáren a dali se na cestu zločinu. "Jsem přesvědčen, že to byli vojáci," říká nejmenovaný ředitel obchodní firmy, který byl po obědě unesen z jednoho z nejlepších hotelů v Abidžanu skupinou ozbrojených zločinců ve společenských oblecích. "Usuzuji tak z jejich chování a z toho, jak byli disciplinovaní a zcela chladnokrevní," řekl obchodník po propuštění, když jim musel v bance vydat peníze ze svého konta.
Během deseti měsíců vojenské vlády armáda nařídila obyvatelům, aby povolávali na pomoc speciální jednotky, které se nezabývaly ničím jiným než střílením údajných zločinců. Jejich počet je nyní už nezjistitelný. Z některých příslušníků těchto oddílů se nyní sami stali kriminálníci. Ačkoli se nová vláda snaží je likvidovat, nedaří se
jí to. "Lupiči a vrazi mají zelenou," konstatuje smutně obyvatelka Abidžanu Edith Yapiová a dodává: "Bojím se usnout, aby mě nevyloupili nebo nezabili."
