Pobřeží Oregonu: velryby, tuleni a motokáry

Největším městem oregonského pobřeží je Coos Bay, asi dvě hodiny cesty od kalifornských hranic. Kdysi středisko upadajícího dřevařského průmyslu začíná znovu vzkvétat, tentokrát turistickým ruchem. Vznikla zde spousta kavárniček a obchodů. Největším lákadlem jsou ale krásné čisté pláže, státní park s botanickou zahradou a blízký ostrov Shell Island s kolonií tuleňů.

Ráj velryb
Další atrakcí pro přírodymilovné návštěvníky je nedaleký Umpqua Lighthouse State Park. Jak název napovídá, stojí zde historický maják, zdejší pobřeží je však především vynikajícím místem pro pozorování velryb.

 Z malé pozorovací plošiny poblíž majáku je možné vidět stáda velryb, táhnoucí podél pobřeží: v období od března do května, když z jižních zimovišť směřují na sever ke kanadských a aljašským břehům za potravou, a pak na přelomu prosince a ledna při cestě nazpět.

Ačkoli měl právě probíhat severní tah a vyzbrojen triedrem jsem hodnou dobu pročesával ocelově šedé vlny, žádnou velrybu jsem neobjevil.

Duny v zajetí motokár
Zajímavější podívanou tudíž poskytly písečné duny blízké rekreační oblasti (Oregon Dunes National Recreation Area). Ta nabízí nejen desítky kilometrů písečných pláží a zajímavě tvarovaných dun, ale i ostrůvky mokřin s bohatou vegetací, turistické a naučné stezky a na třicet jezírek, kde je možné rybařit, koupat se a pozorovat zvířenu.

O slavné Oregonské štrece a originálních mostech čtěte ZDE.

Duny jsou ovšem také rájem motokár a v sezoně je zde plno nadšenců, drandících po písku. Najdou se tu i půjčovny pro ty, kdo si chtějí tato řvoucí vozítka vyzkoušet - není to levné, obvykle kolem $30 za hodinu. V této době byl naštěstí poměrný klid, takže jsem nerušeně absolvoval malý dunový okruh stezky Tahkenitch Creek Trail.

Zachraňte Willyho
Pokračoval jsem v jízdě podél pobřeží, projel městy Reedsport a Florence, kolem Sea Lion Caves (jeskyní, obydlených lvouny, které mohou návštěvníci  pozorovat seshora, z šedesátimetrového srázu), až jsem dorazil do Newportu.

Hlavní atrakcí tohoto typicky oregonského rybářsko-dřevařsko-turistického městečka je Oregon Coast Aquarium, jež se proslavilo především díky kosatce Keiko, hlavní hrdince filmu Zachraňte Willyho.

Maják z lávy
Dalším turisticky zajímavým místem je nedaleká Yaquina Head, lávová delta, vytvořená před 14 miliony lety rozžhaveným  magmatem a další z historických majáků, Yaquina Head Lighthouse. Na vršek tohoto šestipatrového majáku se lze dostat jen v létě s průvodcem. Na pobřeží pod ním sídlí kolonie mořských ptáků.

Mys špatného počasí pojmenoval kapitán James Cook v roce 1778 při své třetí tichomořské cestě z Havajských ostrovů do Beringovy úžiny. Zde poprvé spatřil severoamerickou pevninu, a ta ho přivítala prudkou vichřicí.

Schylovalo se k večeru a tak jsem podnikl poslední exkurzi toho dne - šestikilometrovou odbočku ze Stojedničky, zvanou Otter Crest Loop, šplhající vysoko nad pobřeží a skýtající úchvatné výhledy v každé zatáčce. Triedrem bylo dobře vidět lvouny, rozvalující se na skaliskách Cape Foulweather (Mysu špatného počasí).

Druhý den jsem strávil sice chladné, ale prosluněné ráno v malém, klidném městečku Depoe Bay, jež stejně jako většina ostatních žije z turistů a rybolovu, případně kombinace obojího  - je zde několik společností, nabízejících rybaření na volném moři (zhruba $50 za pětihodinový výlet), případně pozorování velryb ($10 za hodinu). Ty lze pozorovat i  přímo z města, od malé zídky na pobřeží hned za mostem. Ani tady jsem ale na ně neměl štestí.

Klidná rodinka tuleňů
Zato jsem se mohl dosytosti vynadívat na jiné, ač skromnější mořské savce - v přístavu hned vedle hlavní ulice se na dřevěných plošinách vyvalovala početná rodinka tuleňů, a houfy procházejících či okounějících turistů ji nemohly ani v nejmenším vyvést z klidu.

Po obědě (neprozíravě jsem si dal rybu v  restauraci hned vedle tuleňů  a pak dlouho uvažoval o tom, proč jsou místní speciality vždycky tak drahé) jsem ještě projel Lincoln City - nekonečným souměstím, tvořeným snad jen motely, benzínkami a obchody s turistickými cetkami - a pak už jsem se s oregonským pobřežím definitivně rozloučil.  Po silnici č. 18 jsem zamířil na Portland a k řece Columbii, za níž už leží stát Washington.

Dunová rekreační oblast v Oregonu