Právě na tomto místě čekal na vlak i Jaroslav Foglar se svou slavnou Dvojkou. Vedle Bobří řeky, jak nazývali Sázavu u Stvořidel, s oblibou vyjížděli i na Sedlčany. A něco z toho kraje se dostalo i do Rychlých šípů. Vzpomínáte na jejich bruslařské výpravy po Černém potoce, kde objevili mimo jiné umírajícího tuláka? Tak tady někde to bylo. Mastník, který protíná nedaleké Sedlčany,svou šíří nedává jistotu, zda se jedná o říčku či potok. Malebný přítok Vltavy překvapuje skalnatými zákruty, rákosovou džunglí i zpěněnými peřejemi: právě to jsou věci, které se hodí ke správné výpravě. V obci Radíč je tok spoutaný do spořádaných tvarů. Už za městem se ale rozlévá do šířky, zůstává však zároveň sjízdný pro každou kánoi. Tedy alespoň v létě. Teď se mezi břehy klikatí v oblých meandrech bělomodrý ledový krunýř. »Sešity Rychlých šípů jsem kupovala dětem,« říká Jitka Moravcová, maminka s čilými ratolestmi. Je tu u přítelkyně,v nedaleké chatové osadě. »Výlet po ledě s bruslemi? diví se a hledí pochybovačně na výstroj, připravenou na břehu. »To jsem tedy ještě opravdu nikdy nevyzkoušela.« Nevěří, že to přitom není o nic složitější než bruslit normálně na kluzišti. Hrany se zarývají do místy hodně nerovného povrchu a člověk sviští krajinou. S jedním rozdílem. Nehrozí auta, tak jako na ulici s kolečkovými bruslemi, nikdo nevráží druhému tvrdé lokty pod žebra, jako na zimním stadionu. Trochu opatrnosti je ale přeci potřeba. »Ksakru,« zazní nefoglarovská kletba vzduchem a první neohrabaný člen odvážné výpravy si otlouká kolena o tvrdý led. To ty hrboly v ledu. Útěchou zůstává fakt, že obratností neoplývající Rychlonožka, nejsmolnější člen Rychlých šípů, jistojistě dopadal mnohem tvrději. V dálce se za zákrutem objevuje tmavý lem hustého lesa. Tak tady dnes určitě něco neobvyklého zažijeme, napadlo by jistě Foglarovy hrdiny. Slunce stojí krátce po poledni nízko nad obzorem a dává krajině zvláštní nádech. To byly ty chvíle, kdy se rodily tajuplné příběhy. Stačí jen trocha fantazie. Nezní snad »Černý potok« přitažlivěji chlapeckým uším než pouhý Mastník či štěchovická Kocába? A nenabízí polorozbořená samota desítky tajemných dobrodružství, jako byl výlet Rychlých šípů? Určitě. Brusle tiše sviští po ledu a stačí jen vybrat si ten pravý příběh. Pokud je libo opuštěnou samotu, je po ruce. Má jméno Kasárna a tyčí se poblíž míst, kde se potok vlévá do vzdutého ústí přehradní nádrže Slapy. Každý zákrut Mastníku nabízí překvapení. Místy se říčka rozdvojuje, někde se asi pod ledem skrývají peřeje,jede se z kopce. Tajuplný hrad,i když asi bez pokladu? (I ten přeci hoši z Rychlých šípů nalezli). V údolí jsou hned dva: Ostromeč se vypíná až u konce ústí na ostrohu na soutoku s Vltavou, Kozí hrádek, který je o poznání zachovalejší, se rýsuje nad jedním z širokých meandrů čtyři kilometry proti ústí. Místy potok nestihl zamrznout. Správný a neubrečený chlapec nenadává, když sjede do hluboké vody v tůni. Jedna věc tu snad chybí: tajuplné typy, rámující Foglarovy příběhy si ale každý rád odpustí. Zato dobrácká babička, která spráskne ruce nad promočenou polární výpravou, jakoby vypadla z oka tetě Jindry Hojera. »Jak se může někdo brouzdat v mraze takhle promočený,« lomí rukama a zve do chalupy. Okna už svítí do tmy, když výprava nabírá zpáteční směr. »Takže teda výprava jste,« opakuje dobrosrdečný kumpán z restaurace v nedalekých Nahorubech. »Taky jsme zamlada jezdívali na bruslích, dokonce i přes jezero.« Na mysli má nedalekou přehradní nádrž. V létě přeplněný turistický Disneyland, v zimě kraj stejně pustý, jako třeba odloučené hvozdy Šumavy. Na rozlehlém jezeru není ale radno zkoušet štěstí: led je tu rozpraskaný neustálým pohybem hladiny a neskýtá záruku bezpečí ani při největších mrazech. Mnoho místních tomu však dodnes nechce věřit. Chalupy září do tmy a krajinou se nese vrčení sněžného pluhu. Autobus se kodrcá ke vzdálenému velkoměstu a každý chlapec,který má rád dobrodružství si mimoděk slibuje, že ten příští víkend zase někam vyrazí.
 Zámecká kaple v Radiči |
