Po stopě kocoura Mikeše

Cesta do vršku byla poměrně příkrá. Mikeš však toho nedbal a dál přidával do kroku. Boty byly těžké a tlumok, v němž měl smotaný kabátek, táhl k jedné straně. Když se vyškrábal na kopec, zastavil se a ještě jednou pohlédl na svoje milované Hrusice. Sbohem, Pepíku, babičko, Pašíku a Bobeši. Vzpomínáte ještě na kousky mluvícího kocourka z Hrusic? Třeba na to, jak rozbil krajáč se smetanou, a protože si uvědomil, že bude za to bit koštětem, on, takový rozumný kocour, o němž šla pověst, že by mohl být od hodiny v Turkovicích starostou, obul boty, svázal si kabátek do ranečku a vydal se do světa vydělat na krajáč nový?

Jak chodil s Pepíkem Ševců pantátovi Mlejnkovi na máslové hrušky? Či jak se proháněl s dětmi na zamrzlé Jedličkově louži, kde hartusením po lidsku zahnal Vávrovic psa Karfíka? Zdá se to až k nevíře, ale mnoho míst, která tvoří onu malebnou kulisu všem Mikešovým dobrodružstvím, skutečně existuje. A pokud do Hrusic zavítáte dnes, při troše úsilí na ně narazíte. Pátrání po nich je přitom dobrodružstvím, které s lehkostí, jaká je možná snad jen v Ladově rodné vísce, zanese každého o mnoho let zpět, kdy příhody černého kocourka hltal doma pod peřinou. Nevěříte? Vydejme se tedy společně do Hrusic na návštěvu a pojďme se projít po místech, která vyzařují zvláštní kouzlo. Poznáte je totiž okamžitě, aniž byste je předtím někdy viděli. Začněme, jak jinak, než na návsi. Vývěsní štít hospody U Sejků nenechá návštěvníka na pochybách, že se právě dotkl rázovitého ladovského světa. A po vstupu dovnitř člověk maně očekává onu slavnou posvícenskou pranici, kterou Josef Lada tak dokonale ztvárnil. Mimochodem právě sem, do Sejkova krámu chodíval mladší "bratr" Mikeše, šišlavý Nácíček, babičce pro cikorii. A odtud dolů z kopce až k Ševcovic chalupě ho také pronásledoval Marýskův pes Furfák. "Ševcovic chalupa" - to je v Hrusicích pojem sám o sobě. Nejen proto, že právě tady naučil Pepík Ševců Mikeše lidské řeči, ale především kvůli tomu, že se tu narodil sám Josef Lada. Původní chaloupku už zde samozřejmě nenajdete, ale na domku postaveném na místě toho starého (č. p. 15) visí pamětní deska, která slavného rodáka připomíná. Co však naleznete původního, je památný sklípek, kam chodil Mikeš na smetanu, kde rozbil osudný krajáč a kvůli němuž utekl do světa vydělat na nový. Hned za chalupou se leskne vodní hladina hrusické požární nádrže. Ale pozor! To není ona pověstná Jedličkova louž, kde se Mikeš v zimě klouzal s hrusickými dětmi. Ta už dnes neexistuje, ale přesné místo, kde se dříve rozkládala, přesto bez nesnází najdete. Stačí přejít lávku přes potok a ujít asi sto metrů proti proudu. Tady, mezi domy č. p. 44 (zde žili Jedličkovi, příbuzní Ladových) a č. p. 48 (ten zase obýval kouzelný trakař Koloděj, který do Jedličkovy louže shodil nejrozpustilejšího kluka vesnice, Frantu Kuldanů - toho umouněnce, který byl tak špinavý, jako by kloval s vránami), kdysi skutečně bývala velká louže, kde se od jara do podzimu shromažďovaly husy a kachny a v zimě tady bruslily hrusické děti. Pokud se vrátíte zpátky k Ladovu rodnému domku, hned ve stráni nad ním si ještě všimněte nenápadného domu č. p. 7., kde se od pradávna říkalo "U Mlejnků". Ano, tušíte správně. Právě ve zdejší zahradě zrály Mlejnkovy pověstné hrušky. Aby byl výčet zajímavých míst na kopečku pod hrusickou návsí úplný, nelze ještě nezmínit dům č. p. 17, někdejší obecní pastoušku, kterou obýval strýček Malinovský s kozlem Bobešem, dobrým kamarádem Mikeše. Zajímavé je, že velmi dobře se dá vystopovat i dramatický útěk Mikeše do světa poté, co smetana z rozbitého krajáče nenávratně skončila ve strouze. I v tomto případě se Josef Lada věrně držel obrazu hrusické krajiny, což pátrání podstatně ulehčuje. Tak tedy: onoho osudného dne se Mikeš dal chalupnickou čtvrtí přes potok a zamířil přímo do poměrně strmého kopce. Na jeho vrchu se pak ještě pohledem rozloučil s Hrusicemi (stejně tak se nezapomeňte otočit ani vy, protože odtud je nejhezčí pohled na známé hrusické panoráma s typicky ladovským kostelíčkem). Potom pokračoval po polní cestě kolem Šaldovic pole, která se po chvíli stáčí vpravo dolů mezi chaty k potoku. Po necelých deseti minutách chůze dojdete i vy k lesnímu rybníčku, za nímž již narazíte na silnici z Ondřejova do Mnichovic, kde se Mikeš setkal s hajným... Ale to už se z Hrusic příliš vzdalujeme, takže se raději vraťte po silnici oklikou kolem hrusického hřbitova zpátky do vesnice a ještě na chvíli zalovte v paměti, jaké to bylo, když jste jako děti hltali Mikeše doma pod peřinou. V Ladových Hrusicích to ostatně není nic těžkého.

* * *

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT: Pokud cestujete autem, odbočíte z dálnice Praha - Brno na výjezd Mirošovice (přibližně třicet kilometrů od Prahy). Projedete Mirošovicemi směrem na Mnichovice, zde se dáte na Ondřejov a tato silnice vás dovede k odbočce na Hrusice. Pokud cestujete vlakem, vystoupíte v Mirošovicích (hlavní trasa mezi Prahou a Českými Budějovicemi) a dáte se po žluté turistické značce. Pomalou chůzí se dostanete do Hrusic během půlhodinky.

CO NAVŠTÍVIT: Kromě výše popsaného samozřejmě i Ladův památník v jeho vile číslo č. p. 115. Otevřeno je denně kromě pondělí 9-12 hod. a 13-16 hod. (tel.[phone]). Lákavá je i návštěva Stálé výstavy modelů A. Jedličky v budově obecního úřadu.

INFORMACE: O Hrusicích, kraji Josefa Lady, a další užitečné informace se dozvíte na internetových stránkách http://hrusice.pragmatic.cz

[e-mail]