Po stopách svatého grálu na magický Montserrat

Často jsem se na českých zámcích podivoval obrazům s rozervanými krajinkami s kláštery visícími na neuvěřitelně vysokých skalách. Dřív mi přišlo nepravděpodobné, že někde existují, ale teď už mám jasno. Inspiroval je katalánský Montserrat.

Hora s klášterem na malé římse jinak skoro kolmé stěny vystupuje z rovinaté krajiny pár desítek kilometrů od moře, nedaleko španělské Barcelony.

Legendy sem umisťují úkryt svatého grálu.

Tenhle zážitek mám z ledna, přesto ten den bylo ve Španělsku víc než 15 stupňů Celsia. Když jsem ze vzdálenosti několika kilometrů spatřil bílou horu ztrácející se skoro v oblacích, nedalo mi to a vystoupil jsem z příměstského vlaku o pár stanic dřív, abych zbytek došel a udělal snímky, jak se hora přibližuje.

Musel jsem jít sice po kraji hlavní silnici vedoucí do vnitrozemí Katalánska, ale nelitoval jsem. A když silnice vedla na obrovských betonových nohách uprostřed hluboce zaříznutého údolí, představoval jsem si, jak složité muselo být dostávat se sem v dobách středověku.

Pohled na Montserrat ze vzdálenosti deseti kilometrů od Olesy

Klášterní areál, skládající se z velkých, až osmipatrových budov, doslova visí jako orlí hnízdo několik stovek metrů nad údolím, ale pořád teprve v půlce mohutné hory se zubatými skalami (Montserrat znamená španělsky Zubatá hora).

Po pochodu údolím už se mi nechtělo stoupat nahoru pěšky, tak jsem se svezl lanovkou, v malé žluté kabince připomínající naši lanovku na Ještěd.

Mimochodem v dolní stanici mají uvítací nápis asi v šesti světových jazycích, a dokonce i v češtině.

Kromě lanovky vede z nedalekého městečka nahoru i ozubnicová železnice Cremalera. První moje kroky vedly do chrámu.

Socha z jeskyně

Poutníci sem chodí za Černou Matkou Boží Montserratskou, která je vzorem dalších černých madon i jinde po Evropě.

Podle legendy ji objevil biskup s místními pastýři v jeskyni ve skalách Montserratu. Chtěl sochu přenést do města Manresy, ale ta natolik ztěžkla, až procesí pochopilo, že chce zůstat v horách. V 11. století bylo založeno zdejší benediktinské opatství, dodnes obydlené osmdesáti mnichy.

Nynější budovy jsou mladšího data, renesanční bazilika byla vysvěcena v roce 1592. Sídlí tu i Escolania, nejstarší chlapecký pěvecký sbor v Evropě, jehož historie sahá do 14. století.

Procházím chodbou vedle hlavní lodi a pak po schodech do malé komory nad oltářem, odkud shlíží velebně dolů do chrámové lodi la Moreneta, černá madona. Drží v ruce vejce a i když je celá pod sklem v místě vajíčka je v něm dírka, takže se každý může dotknout a sáhnout si na něj pro štěstí.

La Moreneta, černá madona

Mimochodem, jedna kopie montserratské madony se objevila i v Čechách, když montserratští mniši osídlili klášter na hradě Bezděz na Českolipsku a zmiňuje se o ní Karel Hynek Mácha v povídce "Večer na Bezdězu".

Klášterní areál Montserrat dnes vychází vstříc turistickému ruchu. Nabízí i muzeum s obrazy Caravaggia i El Greca, velký obchod se suvenýry a překvapivě také výbornou samoobslužnou jídelnu se zdravými jídly.

Ztracený les

V klášteře ale máme zase sebou teprve půlku výletu.

Od areálu se vine dvěma směry stezka dál vysoko do hor. V pozdním odpoledni jsem stoupal až na nejvyšší vrchol masivu Montserrat, San Jeroni, který má 1 236 metrů (a to připomínám, že úpatí  je jen pár desítek výškových metrů nad mořem).
Dnes turisté kráčejí částečně po vybudovaném schodišti. Jak sem asi lezli mniši, kteří na štítech Montserratu vztyčovali kříže a vystavěli několik poutních kaplí? Nad klášterem mě čekalo další překvapení.

V tisíci metrech roste na Montserratu les chráněný před větrem ze všech stran hradbou vysokých skal, jako taková rajská zahrada. Šel jsem ještě výš a mlha houstla. Cestou jsem zahlédl několik kamzíků.

Montserrat

Poutní kaple pod nejvyšším vrcholem v masivu Montserratu

Ve tmě by to nemusela být příjemná cesta zpět, naštěstí jsem věděl, že se stmívá až v půl šesté a to bych se měl vrátit aspoň ke klášteru. Nakonec jsem se po hodině na San Jeroni dostal, ale pověstnou severní svislou několik stovek metrů vysokou stěnu jsem kvůli mlze nespatřil. Jen jsem někde za zábradlím tušil bezednou propast.

Dolů jsem bral schody po dvou, když tu jsem najednou viděl asi kilometr pod vrcholem hezkou dívku kráčející ještě nahoru. Ptal jsem se jí, proč tak pozdě a ona se přiznala, že si myslí, že dojde k lanovce. Představila se jako Anna, byla ze Skotska. Ukázal jsem jí v digitálním fotoaparátu, že nedojde k lanovce, ale jen k mlze a zábradlí.

Otočila se a šla se mnou dolů. Pak jsme se ale zakecali a zabloudili ještě jednou, takže jsme si prodloužili putování po okružní cestě po zdejších skalách. Naštěstí jsme stihli jednu z posledních jízd lanovky a vlak do Barcelony. Montserrat je prostě magická hora...

Může se hodit

Otevírací doba a vstupné
Muzeum s obrazárnou je otevřené od 10 do 18 hodin a vstupné činí 6,50 eura (pro studenty 5,50 eura).
Bazilika má oficiálně stanovené vstupné 5 eur, ale nikdo po mě žádné peníze u vchodu nechtěl, takže lze projít i bez jeho zaplacení. Otevírací doba baziliky je od 9:00 do 20:15 v létě, ve zbytku roku se zavírá o něco dříve.

Doprava
Do Montserratu jezdí vlak z nádraží na náměstí Espanya v Barceloně (pozor, až ho tam budete hledat, nalézá se v podzemí pod náměstím).

Jízda do stanice Monistrol de Montserrat trvá necelou hodinu.

Na vlak navazuje na úpatí hory kolejová lanovka cremallera. Ke klášteru dorazí za 17 minut. Není to ale jediná možnost, alternativou je visutá kabinová lanovka. V Barceloně je možné koupit jeden zpáteční lístek na vlak i cremalleru dohromady, který vyjde na 15 eur.