Po stopách bájných Keltů na největší oppidum Moravy

Západně od Prostějova se na vysokém ostrohu nad říčkou Oklukou vypínají zarostlé hradby největšího keltského hradiště Moravy – Starého Hradiska. Tam, kde kdysi kypěl bujarý život, dnes sviští ledový vítr, doprovázený pokřikem dravců.

Pustými lesy ke Starému Hradisku

Ideální nástupní místo k příjemnému putování představuje víska Stražisko, jejíž dominantu tvoří zdaleka viditelný barokní kostelík, zbudovaný v někdejším areálu gotického hradu. Před sto lety zřejmě víska patřila k oblíbeným centrům odpočinku zámožnějších obyvatel Prostějovska, jak dokládají četné, kdysi honosné vily.

Za jejich ploty se modrá značka ponoří do lesního příšeří a po následujících osm kilometrů se vine malebnými hvozdy Drahanské vrchoviny. Tu po lesních komunikacích, jindy úzkou pěšinou. Nechybí ani brody a působivé temné mokřiny, lemované staletými velikány.

Vilová "čtvrť" ve Stražisku

Není však dobré se nechat zcela unést krásou zákoutí přírody – je třeba i pečlivě sledovat značení. Jedinou známku civilizace připomínají samoty u hájenky Na Pohodlí, obklopené sympatickými lukami a rekreační areál v závěru sestupu do hlubokého údolí Okluky. Právě tady se poprvé otevře pohled na protilehlé příkré stráně Starého Hradiska: k němu však ještě zbývá dobrá půlhodinka chůze.

Cesta na Staré Hradisko

Tajemné kamenné hradby

Jakmile se vynoříte z lesa, největší keltské opiddum na Moravě už je na dosah ruky. Dobře patrná hradba vás spolehlivě dovede k vstupní bráně, kde se současně připojuje naučná stezka z obce Malé Hradisko.

Panel se schematickým plánkem srozumitelně poslouží při vlastní prohlídce.

Vnitřní hradba

Areál je zcela odlesněn a zároveň slouží jako pastvina, linie bývalého opevnění jsou často prakticky totožné s remízky, tudíž si lze velmi dobře udělat představu o rozloze a vymezení tehdejšího sídliště. Z holé pláně lokálně vystupují samostatné zarostlé hromady kamení a terénní vlny – těžko říci, zda i ony  bezvýhradně souvisejí s areálem hradiště.

Za příznivého počasí čeká každého návštěvníka odměna navíc: malebný výhled do širého okolí.

Také milovník nevšední atmosféry nepřijde zkrátka – stačí jen popustit uzdu představivosti a zahledět se do bizarně pokroucených listnáčů, deroucích se z dávných valů. Pravděpodobně jediným společníkem mu bude neutuchající syrový vítr, doprovázený hrozivým skřehotáním plachtících káňat.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Vlakem: z Prostějova či Chornice do stanice Ptení nebo zastávek Stražisko a Zdětín – odtud několik značených přístupových tras ve směru ke Starému Hradisku
Autem: z Prostějova či Boskovic do obce Malé Hradisko, z části Skřivánkov po naučné stezce k oppidu, případně z Prostějova ve směru na Malé Hradisko – u hájenky pod oppidem odbočit a pokračovat údolím Okluky k rekreačnímu středisku. Odtud po červené značce k hradišti.
Autobusem: z Boskovic či Prostějova do Malého Hradiska

Délka popisované trasy
zhruba  22 km

Užitečné weby
http://www.medy.cz/keltove/muzeum/keltove.htm
Stránky věnované výstavě Keltové na Moravě (Moravské zemské muzeum Brno) s řadou informací o Starém Hradisku

Pozůstatek vnější hradby na západním okraji oppida

Cestou necestou do Ptení

Od Starého Hradiska je možné se vrátit k rekreačnímu areálu a pokračovat po červené značce údolím Okluky. Aby se výletník vyhnul úseku po rušné silnici, zvolili značkaři trasu po levém břehu říčky, která potěší vyznavače akčního pohybu v přírodě: sotva znatelná stezka se prodírá ostružiníkovým mlázím, chvílemi se obtížně hledá zašlé značení.

Posléze zcela nečekaně začíná stoupat do prudkého svahu, kde přijde na řadu i balancování po padlých kmenech, aby se nakonec poblíž hájenky u Stínavy spojila se zelenou. Ta nás již zcela bezpečně opět dovede k hájence Na Pohodlí.

Údolí Okluky s výhledem ke Starému Hradisku

Není na škodu se zelené držet až do konce výletu. Nyní již nehrozí žádné nepříjemné stoupání a prakticky ani bloudění: za zastávku stojí následující ves Ptení. Zdejší zámek se čtyřmi okrouhlými věžemi na nárožích připomíná kastely slunné Itálie. Bohužel, v současnosti se nachází v poměrně zuboženém stavu.

Následující kroky z Ptení mohou směřovat k železniční zastávce Zdětín. Pokud v závěrečném úseku ztratíte značku – není důvod k panice: podél potoka se spolehlivě dostanete k trati a poslední kilometr lze absolvovat chůzí po kolejích. Přímo u zastávky se nalézá areál Bělečského mlýna s útulnou hospůdkou.

Staré Hradisko

Oppidum se rozprostírá na ploše 37 ha, ohraničené 2800 m dlouhým opevněním. Dále je rozčleněno na vlastní vnitřní areál (22, 5 ha), východní předhradí (1 ha) a rozlehlé západní předhradí (13,5 ha), ze kterého původně vycházely dvě vstupní brány. Západní předhradí oddělovalo od vnitřního areálu zdvojené opevnění o délce 500m.

Existenci oppida lze datovat do období 2. a 1.století př.n.l., údajně ho mělo obývat až  5000 obyvatel. Plocha hradiště byla souvisle zastavěna hospodářskými dvorci. První výzkumy Starého Hradiska se rozeběhly počátkem 20. století, systematický průzkum zde probíhal v několika vlnách, od 30. až do 90. let minulého století.

Práce archeologů odkryla důkazy o činnosti dílen na zpracování jantaru, lití barevných i drahých kovů, výrobu keramiky, mincoven … Podstatnou část nálezů tvoří zbraně, železné nástroje, kování, mince, keramika,  ale též šperky a další umělecké předměty.

Nálezy ze Starého Hradiska tvoří součást stálé expozice Muzea Boskovicka – Keltové na Starém Hradisku, bližší info na www.boskovice.cz

---

Věděl o něm už Komenský

Staré Hradisko nezapadlo ani ve středověku. Ačkoli bylo již přes tisíc let pusté, zaznamenává ho Jan Ámos Komenský ve své proslulé mapě Moravy a to pod označením "Hradiště, kde se nachází jantar“. Právě nálezy jantaru podávají důkaz, že zdejší oppidum patřilo k důležitým řemeslně – obchodním centrům na spojnici mezi Baltem a Středomořím.

---

Keltská země

Celé blízké okolí Starého Hradiska je prostoupeno stopami keltské civilizace: u Ptení byl v 2. půli 19. století náhodně nalezen  soubor užitných a ozdobných předmětů z doby laténské, pouhých čtrnáct kilometrů vzdušnou čarou od Starého Hradiska leží Ludéřov s objektem považovaným za keltskou svatyni.

Text a foto: JAN DOUBRAVNICKÝ