Kdybych sem přijel před sto lety, ještě bych tady stihl i stařičkého mocnáře. Bad Ischl, to zní povědomě i nám, že?
Tohle ospalé místo pod Alpami se v dobách, kdy byl valčík vzrušující novinkou a muži si nakrucovali kníry, stávalo vždy na léto středobodem monarchie. "Starý Procházka“ sem jezdil rok co rok, aby tady špacíroval, lovil zvěř a vstával vždy v půl čtvrté ráno.
Tehdy bych se do jeho ložnice a pracovny nedostal. Teď je to snadné.
Tak tady to bylo. Stojím v rohu pracovny a dívám se jeho očima: poměrně skromný psací stůl, odkud řídil monarchii, na něm list papíru. Když přemýšlel o textu, který měl před sebou, možná v duchu hledal radu u zavražděné císařovny Alžběty, jejíž bustu měl před očima. Koukám na ni i já. Možná hleděl na kresbu novozélandského ledovce nesoucího jeho jméno, jež dodnes visí nad stolem. Ale možná jen pootočil hlavu trochu doleva a oknem hleděl na věž kostela v Ischlu.
Pak podepsal dokument, který začínal slovy "Mým národům" a oznamoval válku Srbsku, z níž byla první světová válka.
Ten stůl mě fascinuje. Schválně se loudám, a když se nikdo nedívá, přejíždím si ho prstem a dotýkám se desky. Na tomhle kusu nábytku se zamíchaly životy statisícům našich pradědečků a milionům Evropanů, některým definitivně.
U tohoto stolu v pracovně František Josef podepsal provolání „Mým národům“, jímž oznamoval válku.
Tady si dával šlofíka
Co tady dělal panovník kromě úřadování, pozná každý, jakmile trochu zvedne hlavu. Na zdech jsou tisíce parůžků, parohů, rohů, ptáků a hlava medvěda, kterého ulovil roku 1874 "obdivovanou ranou skrze oba spánky".
Sotva sem přijel, vyměnil uniformu za "pravý štýrský myslivecký oděv" a s puškou v ruce brázdil okolní kopce. Ty šaty jsou přede mnou ve skříni. Jsou dost necísařské: kožené kraťasy s padacím můstkem, lovecký klobouk se štětkou, kamizola, vlněné podkolenky, kožené boty. V rohu je několik holí. Ischl je místo, kde i císař pán chodil pěšky.
Vystavená puška nemá dalekohled a kvůli tomu je mi císař najednou hodně sympatický. Prý mu ho ve stáří lékaři doporučovali, ale on odmítl s tím, že to není fér.
Pak jdeme kolem gauče, který je zvláštní tím, že si na něm každý den po obědě dával císař šlofíka. A ještě zvláštnější je, že prohlubně, které nám ukazují, jsou prý otisky jeho hlavy a těla.
Může se hoditJak se tam dostat |
Gauč v každém případě vypadá pohodlněji než ložnice. Ta je skoro jako kasárna. Postel s nebesy? Ne, obyčejná železná. Koupelna v porcelánu? Ne, jen prachobyčejný plechový lavor. Vana? Ta tu není. Služebnictvo ji přinášelo vždy ráno.
Je to trochu nepochopitelný dávný svět, který už neexistuje.
Díky Ischlu se prý mocnář i narodil, protože po kúře místní léčivou vodou přišla jeho matka do jiného stavu. Tady potkal svou Sissi a zamiloval se. A tuhle vilu, vlastně zámek, dostali svatebním darem.
Najednou se ten život přerval.
Dva dny poté, co císař podepsal provolání "Mým národům", odjel do Vídně a do svého milovaného Ischlu už se nikdy nevrátil.
