Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Po Kubě na korbě

  14:38aktualizováno  14:38
Stejně jako cestování po městě je i meziměstská doprava na Kubě pro tu turisty neznalé místním poměrům jedna velká hádanka. Na otázky kdy a odkud co jede se někdy také vůbec nemusíte dočkat odpovědí. Musíte se prostě dopravit za město na takzvaný checkpoint - jakousi zastávku, kde po chvilkách vždy nějaký kamion přibrzdí. Jízdní řády nehledejte! Nejsou nebo se vůbec nedodržují.

Mezimětskou dopravu tvoří Camillos, ale jen minimálně, protože jsou především využívány v dopravě městské. Vypadají asi jako tři navařené karosy na sebe ve tvaru protáhlého U. Za sebou mají navařenou kouli a jsou zapřaženy za kamion různých značek, povětšinou za dvacet let staré americké Continentaly. Jsou podobně cenově posazené, jako všechna ostatní meziměstská doprava, tedy řádově šest až dvanáct korun za vzdálenost 100 - 200 kilometrů, což se nám při neustálém zdražování Českých drah může zdát jako pěkná a stabilní jistota. Kvalita je ale na Kubě o trochu horší.

Dalším státním dopravním systémem jsou autobusy. Jsou stejně jako Camillos v absolutně dezolátním stavu. Na to, že jsou někdy i bez dveří, krytů motorů, nárazníků, základních originálních součástek nahrazených vskutku vším možným, jsem si zvykl po několika jízdách. Na to, že se v autobusech normálně kouří jak doutníky, tak cigarety, také. A zvykl jsem si i na to, že je v autobusech velmi družná nálada včetně nabídek na místní kubánský třtinový - mimochodem velmi dobrý - rum. Ani autobusů nejezdí mnoho a jejich frekvence je absolutně nedostačující.

Specifickým druhem státní dopravy jsou kamiony. Jedná se o geniální využítí faktu, že někdy jede kamion plný a někdy, když zkrátka není co vézt, jede prázdný. Tak veze lidi. V jakémkoliv stavu. Jedná se o kamiony, které vezly písek, cement, dřevo, atd. S úklidem se nikdo nenamáhá, takže si musíte dát občas pozor, aby vám do očí okolovanoucím větrem nenalétaly kousky předchozí vezené komodity. Jezdí se taktéž v jakékoliv úpravě kamiónu: s postranicemi různého provedení a stáří, bez postranic, se zapíchanými dřevěnými tyčemi po stranách ložné plochy - po svozu dřeva, ale i s polonaloženými kamiony.

Přečtěte si první a druhý díl reportáže z Kuby:

Jak cestovat na Kubě - městská doprava.

Kuba a lidská práva.

Každý kamion jedoucí prázdný či poloprázdný musí bezpodmínečně zastavit, neboť vláda si uvědomuje absolutní absenci jiných možností dopravy, takže vyhradila úředníky-zastavovače, kteří jednotlivé kamiony staví a určují, které musí naložit cestující a které nikoliv. Jedná se pouze o státní kamiony, soukromé tuto povinnost nemají.

V horkém vlhku je možno říci, že varianta náklaďáku-kabrioletu je relativně příjemná. Pokud si odmyslíme nebezpečnost provozu, kdy za osmdesátikilometrové rychlosti je na korbě stovka lidí a záchranné pásy tu neviděli ani z rychlíku. Místní si na tento způsob dopravy totálně zvykli, takže ho považují za zcela normální. V poměrně krátkém čase si zvyknete také.

Kamiónová doprava má i svá další a zajímavá specifika. Poměrně často mají kamióny hned za kabinou na korbě přídavné nádrže. Nádrž je příliš silné slovo, neboť jsou to nahoře uřízlé sudy přikryté nějakým víkem, někdy i bez víka. Vede z nich gumová hadice dopředu do nádrží tahače. Takže se stává, že při přejezdu nějaké hrbolatější silnice naštosovaná nafta vystříkne a ohodí cestující na ložné ploše. Osobně jsem se párkrát musel otírat od nafty a zážitek je to vskutku zvláštní.

Kapitolou samo o sobě je pak provozování ostatních životních funkcí na korbě kamiónu, kde nezřídka trávíte třeba celý den. Zajišťování zastávek na WC kromě velmi málo řidičem definovaných (t.j. kdy se chce jemu) se prakticky neděje, snad pouze s výjimkou opravdu nutné potřeby. Ta se potom dostává k řidiči pořádným zabušením na řidičovu kabinu, který má přesnou představu o tom, co to znamená. Jinak, není-li zrovna zastávka nutná, vykonává se malá potřeba přímo za jízdy. Funguje to tak, že si stoupnete dozadu na korbě a jeden vás drží, abyste nepřepadli a nevypadli z ložné plochy. Taktéž s jídlem si užijete své, neboť kolikrát  proud větru zanese drobky toho, co konzumuje soused před vámi. 

Ze zbývající meziměstské dopravy ještě třeba vzpomenout na soukromou dopravu. Jedná se o kamiony z padesátých let. Orientační ceny meziměstské dopravy jsou u všech možností zhruba stejné, možno říci, že soukromá je o trochu dražší, ovšem nikterak dramaticky, aby si to průměrný Kubánec mohl dovolit. Pro představu: Z Havany až do zhruba 1100 km vzdáleného Santiago de Cuba stály "lístky" na autobusy celkem 49 PC, což činí 98 Kč.

Lístky jsou také zvláštní pojem, neboť lístky jako takové platí pouze v některých autobusech, jinak všude jinde se prostě přihodí peníze na kryt motoru, kde je jakási silážní jáma peněz za všechny lidi v celém dopravním prostředku za celou cestu toho dne. Dochází to tak daleko, že někteří cestující se sami obsluhují, někdy fungují i jako retranslační stanice pro lidi vzdálené od místa platby - tedy okolí řidiče.

Jěště jsem se zde nezmínil o železniční dopravě, je tomu tak však záměrně, neboť vlaky jsou z hlediska dopravy prakticky nepřístupné. Fungují pouze pro turisty, ovšem jen za dolary, a to co stojí Kubánce třeba 30 PC, platí cizinci jako třicet USD. Normální běžný Kubánec, pokud chce jet například z Havany do Santiago de Cuba, musí si dopředu objednat lístek, čekací doba může být i čtrnáct dní. Pak, pokud je volno, může za svých třicet pesos užít jeden a půl denní cestu a navštívit příbuzné. I volný pohyb osob je pro režim nebezpečný, a proto se snaží omezovat ho, jak se dá. Turisté, jak již řečeno omezováni nejsou, leč platí o zhruba tři tisíce procent více.

Další dopravní zajímavostí jsou koně. Pro absenci efektivní a praktické dopravy je tu má poměrně hodně lidí, takže se vám běžně stává, že sedíte v hospodě a najednou přijede místní malorolník na koni, uváže ho před hospodou k plotu z kaktusů a jde také na jedno pivko. Nádherná ukázka, jak to asi vypadalo na divokém západě koncem devatenáctého století. Občas lze vidět, že si těchto dopravních možností váží a vynesou z hospody kýbl s vodou, aby ani majitelův oř nestrádal.

Ostatní aspekty cestování

KDE NASTOUPIT?

U každého většího města je před a za městem  tzv. checkpoint neboli malý lokální nástupní terminálek, kde mají povinnost zastavit - pod dohledem speciálního úředníka nebo uniformovaného policisty - všechny prázdné státní kamiony a naložit lidi. Zastavují tam i soukromé kamiony ve vidině nabrání dalších zákazníků. Problém je, pokud to přímo nevíte, zjistit, kde se vlastně tyto body nacházejí, ale většinou jsou na začátku nebo na konci města, jak daleko ovšem nevíte. Prostě jdete a narazíte na něj.

Někdy to funguje i tak, že na checkpointu si musíte vzít lístek na lístek, tzn. kdo dorazí první, vezme si jakýsi čekací lístek a na ten potom při příjezdu autobusu dostane normální lístek nebo právo zaplatit a nastoupit do vozidla. U větších checkpointů jsou v místnosti sektory, které jsou definovány cílovým místem autobusu či kamionu. Tam se posadíte přesně do řady dle příchodu, skoro všude mají televizi, vezmete si čekací lístek a doufáte že něco pojede.

Jízdní řády nejsou nebo se vůbec nedodržují. Faktem ale je, že skoro vždycky něco jede. I když... Potkali jsme na checkpointu jednu cestující, která už tam čekala den a půl na cestu do hor do práce, kde na ni čekal šéf v hotelu, kde pracovala. Zcela smířená se stavem věcí ani nenadávala a zřejmě tak to chápal i její šéf v hotelu. Jak prosté  a poklidné řešení probémů. Spousta lidí to tak chápe a přespává přímo na zastávkách. Teplo je tam po celý rok okolo třiceti stupňů, tak o co jde, že ?

BENZÍN

Benzín mi připomínal cestování po ex-Sovětském Svazu. Kubánci mají zřejmě stejné rafinerie jako v Rusku, zřejmě byly postaveny sovětskou technologií. A následně používány desetiletí bez technických upgradů, takže technologie výroby funguje od padesátých let pořád stejně. Aditiva a podobné látky tu neznají. Benzín a nafta mají jakýsi zvláštní pach, konkrétně velmi nepříjemný a zároveň se vyznačují neskutečnou kouřivostí. Přihlédneme-li ke stavu kubánských vozidel, dokážete si představit jak to vypadá, když řidič zařadí "za jedna" a vyráží brázdit okolní silnice. Oblaka dýmu a zápach jsou nepřehlédnutelné, nicméně místní, kteří neměli možnost zažít něco jiného, jsou klidní, zhluboka dýchají a těší se dobrému zdraví.

U některých měst, jedná se hlavně o města, kam přijíždějí turisté, jsou na každé silnici vedoucí k městu zvláštní policejní checkpointy se závorou a každé projíždějící auto je kontrolováno, někdy i velmi důkladně včetně prohlídky osobních věcí. Tak například při jednom návratu do Santiago de Cuba jsme byli zastaveni v soukromém kamionu a všichni museli vylézt ven a podezřelé batožiny byly prohlédnuty. Pokud jedete v noci, jsou tyto checkpointy osvětleny. Na rozdíl od zastavovacích checkpointů pro autobusy je toto osvětlení velmi dobré.

Cestování na Kubě má svoje specifika a pro cestovatele s dobrodružnou povahou je jistě velmi zajímavé. Potkáte doslova "face to face" spoustu lidí, s některými, pokud neumíte španělsky, se i domluvíte: potkával jsem Kubánce, kteří pracovali v Jawě, ve sklárnách v Česku, potkával jsem Kubánce hovořící plynně německy, to byli ti nasazení u soudruhů v NDR. Potkával jsem i Kubánce stále ještě hovořící více či méně kvalitní ruštinou.

Dále je cestovatel na Kubě neustále konfrontován s možnými nepravidelnostmi, takže je neustále ve střehu a vůbec se nenudí. No a pro španělštináře se může stát vítaným procvičením v jazyce včetně jeho slangových výrazů, neboť každou chvíli se s vámi chce někdo bavit, potřebuje sirky, nabídne hlt rumu a když zjistí, že jste z Československa - Česko a Slovensko na Kubu ještě moc neproniklo - nabere diskuse na síle.

Jak se také cestuje na Kubě - na korbě nákladního auta.

Na cestách bývá někdy horko!

Autor:




Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Další z rubriky

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.