Ploučnice je pro vodáky plná vody

Koryto severočeské říčky Ploučnice se po jarním tání sněhu a dlouhých deštích naplnilo až po okraj vodou. Vodáci, kterým nevadí trochu zimy a pravděpodobné zmoknutí, mohou tedy vyrazit. Otevřené turistické lodě však sjedou pouze horní tok od Stráže pod Ralskem po Českou Lípu. Dál je to už jen pro specialisty na uzavřených kajacích a nafukovací rafty. Pod Českou Lípou je totiž řeka spoutaná mnoha jezy, které se v létě nedají jet pro nedostatek vody, a na jaře jsou zase nebezpečné pro její přebytek. Téměř každý rok si dolní Ploučnice právě kvůli nim vyžádá mezi vodáky nějakou oběť.

Horní část řeky je však úplně opačná. Úzká říčka (zpočátku se v ní dvoumístná kanoe ani neotočí) svižně, ale bez záludností, plyne mezi loukami. Po pár kilometrech přichází největší atrakce sjezdu, protože proud se zařezává do hlubokého pískovcového kaňonu, který končí tunelem pod obcí Noviny. I když má délku okolo sta metrů, není potřeba na jeho projetí baterka. Jen na konci čeká vodáky stupeň, který je nejlépe sjet po pravé straně, kde je trochu porušený a vytváří tak v peřeji jazyk.

Od Novin nastává vodácké peklo, protože koryto je až do Mimoně zarostlé křovím  a od Mimoně do Borečku je přes něj napadané množství stromů, které je nutno přetahovat. Od Borečku do Brenné se zase neustále podplouvají nebo přenášejí nízké lávky. A do toho všeho se řeka neustále kroutí v jedné zatáčce za druhou.
„Ploučnice má dvě úskalí: neuvěřitelné meandry a velmi zarostlé koryto,“ varuje ve svém  internetovém vodáckém průvodci Petr Ptáček. „Řeka se totiž v meandrech obrací  o 180 stupňů. Ještě teď vidím posed, ke kterému jsme jeli asi půl hodiny, pak jsme ho objížděli zleva, pak zezadu a dalších třicet minut jsme se mu vzdalovali, i když to bylo vzdušnou čarou tři sta metrů.“

Dana Sedláčková k tomu v internetové diskusi dodává: „Už jsem ji jela mnohokrát, ale až letos se nám poprvé podařilo zabloudit.“ V okolí Hradčan totiž nechtěně odbočili do jednoho ze slepých ramen. „Koryto se zdálo být širší než to hlavní, ale postupně se zúžilo natolik, že se ztratilo v kopřivách, padlých stromech a vrbičkách. Nezbylo nic jiného, než se vydat na pěší túru s kanoí místní přírodou.“ Své zážitky z Ploučnice sarkasticky komentuje i Jan Gregora: „Otevřené lodě se zpravidla vylévají, my jsme vysypávali listí, větve, háčky a podobně.“

Přesto anebo právě proto je Ploučnice řekou, ze které má každý vodák velké zážitky.

Obtížnost úseku Stráž – Česká Lípa: ZWC (vhodné i pro otevřené turistické kanoe se zkušenými posádkami)
Kde přespat: mimo obce lze přespat kdekoliv ve vlastním stanu. Nejkrásnější tábořiště jsou pod Hradčany v okolí výrazné pískovcové skály Tvarožník. Hotel nižší kategorie je v Mimoni, ubytování lze sehnat i ve Stráži pod Ralskem a České Lípě.
Jak s dopravou: Nejjednoduší je nechat auto ve Stráži a po dvou dnech splouvání se pro něj vrátit vlakem nebo autobusem z České Lípy. Silnice se k řece přibližuje jen ve Stráži, Novinách, Mimoni, Brenné a České Lípě. V případě nouze se dá přijet i silničkou se zákazem vjezdu od Hradčan. 

Související články:
Bývalé sovětské vojenské pásmo Ralsko

Okolím Ralska na kole

Okolí České Lípy

Jaké řeky se splouvají

Každá loď chce jinou vodu

Odkazy do webu:
Internetový vodácký průvodce

Vydavatel knižní kilometráže tuzemských řek

Zpravodaj Ploučnice

Neoficiální stránka Mimoně

Oficiální stránka Mimoně

Stráž pod Ralskem

Klidný tok pod Novinami.

Tunel v Novinách.

Úzké koryto pod Stráží.

Zarostlé koryto nad Mimoní.

Lávky jsou opravdu nízko.