V půjčovně lodí nás varují, že přes řeku jsou napadané stromy, Metuje je prý řeka jako žádná jiná. A bude to nejspíš pravda.
Počasí nám přeje a teploty prudce stoupají až ke třiceti stupňům. Chuť koupat se nás však přejde, jakmile přijdeme k řece. Nedá se totiž říct, že by voda byla zrovna průzračná. Ani voňavá. "To je ještě od povodňové vlny," vysvětluje nám muž z půjčovny.
Jez se zdá bezpečný, ale svíčka varuje
Vyrážíme. Když se sžijeme s vodáckým náčiním, můžeme se začít kochat okolím. Pod novoměstským zámkem připlouváme k nesjízdnému jezu. Tady je třeba zastavit, vytáhnout kánoe na břeh a vzrostlým plevelem je přetáhnout opodál.
Následuje jez v Krčíně, který lze jako jediný na naší cestě sjet. Ovšem až po důkladné prohlídce, jak nás upozorňuje tištěný průvodce. Nevypadá to nikterak nebezpečně. Svého času jsme koneckonců zvládli bez "cvaknutí" (čili vyklopení a nedobrovolného vykoupání) projet i nechvalně proslulý jez pod krumlovským zámkem, tak proč se obávat.
"To musí být hračka," ujišťujeme se. Odhodláni pokořit "šlajsnu" se vracíme k lodím. U jezu si ale všimneme dohořívající svíčky, kterou tam kdosi položil. Asi tu nebude náhodou. Objev nás odradí, neboť o vlastní svíčky moc nestojíme. Beztak by je nám sem ani nikdo nedonesl.
V novém korytě je málo vody
Dál vše vypadá na opravdu pohodovou plavbu. Řeka se neklikatí, vody je dost a v plavbě nám nepřekážejí žádné kameny. Plujeme kolem skály, u níž si horolezci připravují svá lana a karabiny. Pak míjíme lesní hřiště s dřevěnými houpačkami a prolézačkami.
Za Novým Městem nás čeká další jez, před nímž musíme zastavit. Dál už novým korytem pokračovat nesmíme. "Zastavit ještě před odbočkou vlevo, přenést loď pod stavidlo a pokračovat náhonem," píší v instrukcích.
Náhon, jímž máme plout, je vlastně původní staré koryto Metuje. V novém, před lety uměle vytvořeném a o poznání rovnějším, je totiž na plavbu málo vody.
Dosud to byl vodácký komfort. Teď se najednou široké řečiště mění v úzkou říčku či spíše potok. Další cesta připomíná amazonský deštný prales. Hned za první ostrou zatáčkou nás k podplutí vyzývá proklatě nízko umístěná lávka.
To ale není nic proti tomu, co nás čeká dál. Dravý proud nás žene slušnou rychlostí, a tak řežeme prudké zatáčky jednu za druhou. "Zaber, neber, kontruj," udílím pokyny k háčkovi a sám se snažím kormidlovat. Vybereme jednu zákrutu a už narážíme do protějšího, kopřivami notně obrostlého břehu.
Zlý mlynář a zlý pes
Konečně se také ukazuje, proč nás majitel půjčovny varoval před stromy. Co deset metrů, to jeden spadlý kmen. Většinu podplouváme, ale někde je to obtížnější. Musíme přelézt a lodě dostat přes ležící strom. Pod jedním statným listnáčem zůstáváme zaklesnuti a je to s námi nahnuté. O dva kmeny dál už se koupeme. Dál se proplétáme větvemi plnými nejrůznějšího hmyzu.
Takhle nějak to vypadá až do naší konečné stanice Dolsko poblíž Slavětína nad Metují, kde se staré koryto opět spojuje s novým. Jen ještě jedno upozornění pro naše následovníky: Při plavbě po Metuji narazíte na starý mlýn. Dejte si pozor, je tam zlý pes a zlí sousedé. Stavení musíte obejít a na takřka půlkilometrové cestě se samby a sudy docela pronesou.
Trasa, kterou projel redaktor MF DNES
