Historie a kultura Egypta je úzce spjata s řekou Nil. Chcete-li se něco dozvědět o faraonech, kněžích, úřednících i obyčejných lidech, jejichž dějiny se píší více než pět tisíc let, putujte po slavné řece s odbočkami do Luxoru, Kom Ombo nebo Edfú.
Plavba výletní lodí z Asuánu do Luxoru trvala i se všemi prohlídkami čtyři dny. Byla to samozřejmě jen část toho, co lze v Egyptě vidět, ale pro poznávacího turistu-začátečníka byla tato ochutnávka poctivou porcí.
Do hrobky s baterkou a zásobami vody
Chrámy můžete navštívit coby zasvěcenci jako knihovnu a pak v obrázkových nápisech luštit jména faraonů a hledat symboly jejich moci. Můžete se také jako dějepisem nepoznamenaný divák nechat jednoduše okouzlit dojmem z vysokých soch, rozlehlých chrámových komplexů a bohaté reliéfní výzdoby.
Nejbarevnější zážitek přinášejí hrobky faraonů v pověstném Údolí králů, protože jen na místech slunci nepřístupných zůstaly barvy tak, jak je malíři před tisíci lety namalovali. Za 55 egyptských liber, tedy něco kolem 240 českých korun, člověk smí nahlédnout do tří z několika desítek hrobek.
Chrám v Kom Ombu je rozdělený na dvě části, jedna je zasvěcena bohu Horovi, druhá bohu Sobkovi, který byl často zobrazován s krokodýlí hlavou. V chrámu se tato zvířata chovala, uctívala a dnes si tu návštěvníci mohou prohlédnout jejich mumifikovaná těla.
Ty začínají chodbou zdobenou příhodami ze života pohřbeného faraona i texty z Knih mrtvých. Tyto úryvky byly jakýmsi návodem, jak se má zemřelý chovat, aby ho bůh Re bezpečně převezl na bárce do věčnosti. Chodba ústí do komory se sarkofágem, kam můžete nahlédnout. Ovšem pouze pokud s sebou máte vlastní baterku nebo jste-li ochotni obdarovat hlídače malým bakšišem.
Dlouhé rozjímání si uvnitř hrobky může dovolit jen málokdo, nedostává se v ní téměř vzduchu a potkali jsme i horku navyklé Araby, kterak se potáceli ven zmožení vedrem.
Hrobky je možné si za poplatek vyfotit, bez povolení to však nezkoušejte.
Na cestě z Údolí králů do Luxoru projíždíme vesnicí bývalých vykradačů hrobek, jejich potomci se už dnes živí jinak - výrobou a prodejem alabastrových suvenýrů. Mléčně zakalený nerost s nádechem do růžova nebo do zelena si člověk může odvézt v podobě mísy, vázy nebo sošek. Ale pozor na sádrové odlitky nabarvené na modro nebo na zeleno. Dobrým vodítkem je cena, vysoká cena za alabastrové předměty je kvůli ručnímu opracování přiměřená, ovšem skarab (posvátný brouk) velikosti poctivé české housky bude za pár liber těžko z pravého lápisu.
Karnacký chrámový komplex v Luxoru je dlouhý 1,5 kilometru
Voda, písek, křesťané
Ani památkám na egyptská božstva o výšce několika desítek metrů se nevyhnuly pohromy v podobě záplav nebo poničení křesťany a muslimy. "Lidé nové víry“ se totiž právem obávali, že Egypťané budou nadále uctívat svá původní božstva, a snažili se proto zničit jejich vyobrazení v chrámech.
Do poloviny zasypané památky se využívaly jako přístřeší v poušti, a tak při pohledu na strop například Horova chrámu v Edfú uvidíte jen černo. Křesťané nocující mezi tehdy ještě barevnými sloupy kouřem z ohňů nenávratně poškodili vnitřek svého útočiště.
Stejně neuctivě zacházeli později s těmito stavbami i muslimové, kteří si přímo na střeše vybudovali malou vesnici. Panovník Muhammad Ali, který z Egypta nepocházel a neměl k němu ani silný vztah, chtěl udělat z chrámů továrny. Na nádvoří v Kom Ombo nechal podřezat nádherně zdobené sloupy a kámen z nich použil na stavbu.
Během posledních sto padesáti let se vnímání památek změnilo, a tak ani řeka, která měla na svědomí neustálé zaplavování ostrova Fílé s Esetiným chrámem, nebyla pro ochránce stavebních pokladů překážkou. Při stavbě staré Asuánské přehrady totiž vzniklo jezero, jehož voda vždy na půl roku chrám bohyně Eset neboli Isis zaplavila a turisté si jej mohli prohlížet jen při projížďce lodičkou.
V 70. letech naštěstí zorganizovalo UNESCO přestěhování chrámu. Ten musel být rozřezán na desítky tisíc bloků a převezen o 200 metrů dále a dvacet metrů výše, kde ho lidé znovu sestavili. Dokonce i tvar ostrova upravili tak, aby se co nejvíce podobal ostrovu Fílé.
Na ostrov se dostanete loďkou a ani desetiminutová cesta z pevniny se neobejde bez obchodování s núbijskými korálkovými šperky. S Núbijci, vysokými lidmi tmavé pleti, se můžete setkat v okolí Asuánu na jihu země. Často prodávají koření: od obyčejného pepře přes vanilku až po velmi kvalitní šafrán. Ale pozor, musíte ho koupit nejméně deset gramů.
Jako všude jinde v Egyptě platí i zde, že musíte smlouvat, a to na třetinu či čtvrtinu nabízené ceny. Nemusíte se bát, že obchodník bude nízkou cenou strádat. Žádný prodavač suvenýrů totiž neuzavře takový obchod, který by se mu nevyplatil.
|
Kolik co stojí Jedna egyptská libra vyjde v přepočtu asi na 4,2 české koruny. Pro představu: 1,5 l vody vyjde na 2-5 liber, za toaletu zaplatíte jednu libru. Jak se tam dostat |
Chrámy v Edfú byly do poloviny své výšky zaváty pískem
Vojáci na každém kroku
Ropa a zemní plyn, poplatky za používání Suezského průplavu a cestovní ruch, to jsou hlavní zdroje příjmů Egypta. Turisté jsou tady pokladem a stát dělá pro jejich ochranu vše. Před vstupem do památek stojí detekční rámy, všude postávají vojáci a policisté.
Každý den v přesně určenou hodinu vyjíždějí kolony autobusů nacpaných turisty, třeba z plážových center u Rudého moře, za památkami na Nilu. Desítky klimatizovaných autobusů mají cestou absolutní přednost před místní dopravou.
Také noční jízda kočárem z přístavu v Esně do mešity a čajovny v jejím centru byla spojená se záplavou bílých uniforem a samopalů za opasky. A to jsme jen popíjeli horký mátový čaj, studený čaj z ibišku karkade a kouřili vodní dýmku.
Cesta přes tržiště byla také jednou z mála příležitostí, jak spatřit krásné Egypťanky. Na rozdíl od severní části země s městy Káhirou a Alexandrií je totiž jih, tedy Horní Egypt, značně konzervativní. Turistkám se nedoporučuje navštěvovat města stranou turistického ruchu bez doprovodu. Nic by se nemělo stát, když se budou pohybovat po tržišti cudně oblečené a v konverzaci se omezí jen na obchod. Tedy v případě, že je nějak zásadně neobtěžují věty typu "pohled tvých očí mi láme srdce“.
