Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pískovec očima slepého lezce

  14:10aktualizováno  14:10
Česká pískovcová horolezecká sezona na konci října skončila. Pórézní skála je už příliš vlhká, aby horolezce unesla: chyty by odlamovaly, lano by odíralo oblé vrcholky věží a pískovcová města by tak utrpěla nezhojitelné šrámy. Zimní lezení po pískovci je proto jak ochranáři, tak samotnými horolezci, zapovězeno. Výjimkou jsou však Suché skály u Turnova.
Samotář - Direttissima

Samotář - Direttissima - Samotář na Suchých skalách - Direttissima | foto: Jakub TurekiDNES.cz

Suché skály jsou totiž tak pevné, že je tu oficiálně povoleno lezení po celý rok.

V hřebeni Suchých skal vedou desítky horolezeckých výstupů, ale z osobní zkušenosti se vám pokusím doporučit jen pár. Místní "práskači" je samozřejmě znají, ale pro první návštěvu oblasti by mohly být užitečné. Vezmu to od východu na západ.

Žádná z uvedených cest není pro úplné horolezecké začátečníky. Ti by ale měli stejně začínat své první vertikální kroky jinde než na písku. Jsou jim k dispozici méně nebezpečné a méně choulostivé skály z žuly, buližníku nebo vápence roztroušené po celém Česku.

Hlavní věž
Začneme cestou Jihovýchodní roh (obtížnost VI) na Hlavní věži. Pro prvolezce je příjemné, že je dobře odjištěna, má tři kruhy a případné pád by nebyl dlouhý. K prvnímu kruhu je terén lehký, leze se položeným sokolíkem. Jen jsem se musel ptát na směr, protože se cesta trochu klikatí.

Klíčové místo výstupu je ale výše u třetího kruhu, který je v krátkém komíně uzavřeném nad hlavou skálou stropem. Vylézá se z něj tak, že se vykulíte doleva přes hranu komína, ruce dáte do vzdáleného dobrého chytu, ale nohy jsou zprvu nejisté a je to trochu v převisu.

V severní stěně Hlavní věže vede velmi známá cesta Kuttův roh (V). Začíná traverzem, který není tak úplně lehký, a přechod za hranu je prý velmi vzdušný. Uvědomuji si to i já, když za ruce visím na velkém skalním hrotu, přestože hloubku pod sebou nevidím.

PŘEČTĚTE SI o lezení poslepu

Slepý horolezec: slyším přemrzlý led

Břidlice zní jako sklo a útesy krásně zní

Vystoupil jsem na Mot Blanc

Jarní lezení v italském Arcu: poslepu

Webové stránky Jana Říhy si prohlédněte ZDE.

Sokolí věž
Klikatá spára (VI) na Sokolí věž je hodně členitá, trochu tahá za prsty, ale její přímá linie láká řadu lidí k výstupu. Většina lezců končí na balkónku v polovině stěny, protože je zde do skály zapuštěný slaňovací kruh a druhá část cesty není moc dobře zajištěná a prvolezci na ní hrozí dlouhý nebzepečný pád.

Těsně vedle Klikaté spáry začíná cesta Interdikt (VIIc), která vede po skalní hraně. Dvakrát se přelézá z jedné strany hrany na druhou, což mi samozřejmě museli spolulezci vždy poradit. Nejtěžší je spodní část. Je problematické udělat první krok a vůbec se na  hranu dostat. Poradím vám stejně jako poradili ostatní mně: Je tam díra ve skále, kterou člověk prostě musí najít a zachytit se v ní prsty. Rychle se tu ztrácí síla a na přemýšlení a hledání je málo času.

O kousek dál je Břízková cesta (VII). Docela pohodové a ne příliš těžké lezení, napřed koutem na balkón, pak do dalšího koutku uzavřeného zprava převisem. Tady kolem kruhu je to nejtěžší, ale jakmile se dosáhne do dobrých chytů pro obě ruce, je vyhráno. Na závěr se protáhnete jakousi škvírou do lehkého terénu a dostanete se na vrchol.

Opravdová lahůdka je ještě o dalších pár metrů dál. Velká plotna (VIIb) je jednou z nejfrekventovanějších cest na Suchých skálách. Začátek je těžší, skoro svislý, spárka v koutku. Později se terén poklápí a nad kruhem se postupně přechází k hraně. Tady je pro prvolezce důležité zajistit se v tak zvaných skalních hodinách. Lanovou smyčku prostrčí skrze díru ve skále jako uchem jehly, na druhé straně ji vytáhne a sváže konce. Do smyčky nakonec zavěsí karabinu. Prakticky celá cesta vede po krásně vypreparovaných křemenných žilkách. Taková cesta je příjemná, protože  dovoluje v klidu přemýšlet a hledat další chyty a stupy.

Vedle Velké plotny se tyčí její sestra Malá plotna (VII). Obě jsou stejného charakteru, ale ta Malá je o poznání lehčí, o hodně nižší a slouží obvykle jako rozcvička pro zdolání Velké.

Věžička u Sokolí
Na severozápadním rohu je nástup do cesty s nejnižší obtížností v tomto výčtu (IV). Jer ovšem psychicky dost náročná, Zvláště pro mě, který nevidí. Začíná se totiž tak zvaným přepadem, nohy zůstávají na místě a tělo přepadá do protější skalní stěny nad soutěskou. Tam se teprve ruce zachytí a přitáhnou i spodní polovinu těla k sobě.

Zkuste si někdy udělat tento přepad se zavázanýma očima, nejlépe pokud jste cestu nikdy neviděli a někdo vás k němu poslepu dovede… Musíte mít absolutní důvěru v pokyny spolulezce nebo kamarádů okolo a opravdu věřit, když přepadáte do volného prostoru, že tam ta stěna naproti je.

Vlajková věž
Výběr doporučených výstupů zakončím cestou se symbolickým názvem Kamarádská (VII). Kromě toho, že je pěkná a dlouhá, mě k ní vážou vzpomínky na moji první návštěvu Suchých skal. Vzpomínám na čínské kecky, které na skále zrovna dvakrát nedržely. A taky na to, jak jsem vynechal velký hrot nad kruhem, protože jsem jej přehlédl. Teď už se mi to nestává a i horolezecké vybavení mám lepší.

Obtížnost
Pískovcová škála je odlišná od stupnic na vápenci nebo dokonce ve velkých horách. Jsou v ní zmatky, Němci jsou při označování obtížnosti obvykle tvrdší, Češi měkčí. Ale nemusí to platit vždy a všude, protože každá oblast má své zvyky.

Pro základní orientaci tedy uvádíme, že stupeň I označuje místa, kde je potřeba začít lézt pomocí rukou. II oznamuj lehké lezení, což může znamenat příjemnou spáru, ale také komín, kde se drobí skála a případný pád by skončil těžkým zraněním. III a IV ohlašují příjemné stěnové lezení pro začátečníky, ale nelze v nich očekávat příliš možností k jištění. Prvovýstupci se jím prostě moc nezdržovali.

V, VI a VII jsou stupně, ve kterých se pohybuje většina horolezců. Nalézt do pětkového komína ovšem může být stejné jako se připravovat na sebevraždu, a vylézt sedmičkovou spáru stojí nelidskou dřinu. Od stupně VI se přidávají k číslici ještě písmenka a-b-c, aby se rozlišila lehčí áčková cesta od těžší céčkové.

Stupně VIII až XI jsou vyhrazeny trénujícím sportovcům. Dvacetimetrové lety do lana v nich nejsou výjimkou, chyty hluboké jen na půl článku prstů a stupy v kolmé stěně jsou povinné.

Jistící pomůcky

Kruh
Slouží přesně jako kruh na přivazování krávy, ze kterého se vyvinul. Prvovýstupce nejprve vyseká do skály hlubokou díru, do ní vloží několik desítek centimetrů dlouhý železný dřík zakončený masivním kruhem a utemuje ho olověnými pilinami. Nakonec všechno zabetonuje. Dnes se místo betonu a pilin občas používají speciální lepidla nebo malty.

Smyčka
Plochý popruh nebo kus kulatého lana lze omotat okolo skalního zubu, ovázat okolo skalních hodin (dvě díry do skály proti sobě, kudy jde prostrčit smyčka), anebo pomocí uzlu zaseknout do skalní trhliny.

Slaňovací kruh
Z vrcholů věží se lze většinou dostat jen spuštěním po laně. Slaňovací kruh je proto zabetonovaný na  okraji věže. Jím se protáhne na dvojito lano jako niť uchem jehly, po něm horolezci slaní dolů a lano za jedem konec stáhnou k sobě dolů.

POZOR!
Kruhy jsou stabilní a při lezení se nechávají na místě. Smyčky zakládá prvolezec a druholezec je potom vybírá a bere s sebou. Nikdy ovšem není možné na tyto pomůcky spoléhat stoprocentně! Smyčka se může vytrhnout, rezavý kruh se přelomí a slaňovací kruh vyviklá.

Nehledě na to, že během jištěného pádu je možné trefit skalní polici a zlámat si kosti, karabina se může nešťastnou náhodou otevřít a lano z ní vyskočí, nebo spadneme ještě pod prvním jištěním a let skončí na zemi. Horolezectví je nebezpečný sport!

Pískařská hantýrka

Cesta – směr lezeckého výstupu
Chyt – místo, kde se lze udržet rukama
Stup – výstupek, kam lze položit nohu
Jištění – systém lana, karabin, kruhů a smyček, který zachytí horolezce po případném pádu
Slanění – sestup ze skály po laně
Slaňák – kruh na vrcholu skály, který slouží k provléknutí lana jako nitě uchem jehly. Po něm lezci sestoupí dolů a stáhnou ho za sebou.
Vrcholová knížka – sešit v plechové krabici umístěné na konci výstupu, do kterého se horolezci zapisují 
Věž – samostatná štíhlá skála, ze které se lze vrátit jen slaněním (pokud je velmi úzká, říká se jí jehla)
Masív – skalní útes, na který se z jedné strany leze a z druhé strany na něj lze vyjít pěšky
Spára – trhlina ve skále, kam lze vložit prsty nebo celou ruku
Komín – velká trhlina ve skále, kudy se může horolezce plazit vzhůru
Plotna – hladká skála bez stupů a chytů
Hrana – roh skály
Police, balkon – plošinky ve stěně, na kterých se dá bez potíží stát
Hrot, zobák – výčnělek, na který se dá zavěsit jistící smyčka
Křídlo, ucho, talíř, placka – útvary vystupující z kompaktní skály, na kterých se dá dobře držet
Voštiny – jemné skalní krajkoví v kolmých stěnách
Rajbas, rajbuňk – hladká skála, po které se stoupá pouze pomocí tření podrážek o kámen téměř bez pomoci rukou
Sokolík – lezení pomocí zvláštní techniky, kdy se obě ruce vzpírají proti oběma nohám v jedné spáře
Žába – zaklíněná ruka do spáry

 

Autoři:


Témata: Malta, Komín, Žába


Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Další z rubriky

Švejnohovi vyrážejí na dovolenou do kempu každý rok už deset let. Postupně se...
Dovolená s dětmi v kempu je zase hit. Luxusní chatky už ale neseženete

Po loňské úspěšné sezoně se české kempy připravují na podobný nebo větší zájem ze strany domácích turistů, hlavně rodin a sportovců. Kdo však nechce spát ve...  celý článek

Podle odhadů to vypadá, že plavat ve skutečnosti neumí polovina populace, tedy...
Proč Češi neumějí plavat aneb Jak neutopit doktora Mráčka

V Česku se každý rok utopí asi 200 lidí. A právě teď, během tropických letních týdnů, jich utone v rybnících, řekách a lomech nejvíc. Příliš často podceňujeme...  celý článek

Hřebenovka přes Orlické hory je nenáročná trasa, která sice dokáže i trochu...
OBRAZEM: Nudíte se? Projděte se v létě po hřebenech Orlických hor

Hřebenovka přes Orlické hory je nenáročná trasa, která sice dokáže i trochu zatopit, ale převážně jde o parádní relax. Projdete se botanickou zahradou a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.