Pisa není jen šikmá věž

Přes bránu Santa Maria vypadá pýcha Pisy jako nějaký uličník, který se zvědavě vyklání zpoza rohu majestátní katedrály a určitě myslí na nějakou nezbednost. Praštit sebou o zem už však nemůže po letech marných pokusů je proslulá šikmá věž konečně upevněna tak, aby se už nadlouho ani nenakláněla, ani nenapřimovala.

Kolem šestiposchoďové věže korunované zvonicí se hromadí nejvíce lidí: okukují a fotí podivnou raritu ze schodů katedrály, ze zeleného palouku náměstí Zázraků i z přilehlých uliček, které spojují posvátný okrsek Pisy se zbytkem města. Věž je možná nejproslulejší, ale také téměř nejmladší ze skvělých sakrálních staveb, které za dlouhá staletí vyrostly na náměstí Zázraků.

Od věků tu stojí Il Duomo (Dóm), nejmajestátnější a nejzdobnější z mnoha pisánských chrámů, kostelů a kaplí. Ještě před věží začala na náměstí vyrůstat obří kopulovitá stavba křtitelnice a nejméně současníkem šikmé věže je Campo Santo, Svaté pole, se stovkami hrobů, jež leží trochu bokem, jakoby stranou zájmu. Každá z těchto staveb, které připomínají moc a slávu města v 11. až 13. století, by stála za návštěvu Pisy. Ta nejméně nápadná možná nejvíce.

Campo Santo, velký obdélník s gotickými arkádami otevřenými do dvora, neskrývá jen skvěle zdobené kamenné desky kryjící hroby a desítky dochovaných sarkofágů z římských dob: až do války zdobily stěny hřbitova i nádherné fresky. Bombardování a požár je téměř zničily: jejich obnova trvala desítky let. Nyní je satan opět téměř tak strašný jako před sedmi sty lety, kdy vznikala freska Triumfu smrti. Ďáblové se na ní opět nemilosrdně rvou o duše mrtvých, které sotva opustily svá těla. A smrt drsně předvádí elegantním dámám a rytířům svou moc na rozkládajících se pozůstatcích mocných.

Naději života, který vítězí nad hrůzami smrti, připomíná bílá budova křtitelnice, jejíž průčelí je obtěžkáno bohatou výzdobou sloupů, oblouků, soch, drobných rozet a štíhlých fiál. Osmihranný zdobný bazén uvnitř ukazuje starou podobu křestního obřadu, kdy se celé tělo křtěného nořilo do vody. Hned naproti křtitelnici připomíná velký Dóm s bílou kopulí pisánské soupeře a partnery: při stavbě chrámu uplatnili stavitelé prvky toskánské architektury i elementy převzaté z Byzance a arabského světa. Něco z nich se objevuje i na přilehlé šikmé věži, jejíž stavba začala roku 1173 a v podstatě skončila o století později.

Od té doby shlíží věž na město a pomalu se kněmu sklání. Viděla už chvíle, když v roce 1313 ukládali do katedrály tělo císaře Jindřicha VIII., otce českého krále Jana. A přihlížela i k dramatickým okamžikům povstání proti Janovu synu Karlovi, kdy ulicemi táhl městský lid a volal "Na zdar lidu - smrt císaři" a kdy se čeští i němečtí páni zoufale snažili probojovat přes řeku z dolního města, aby pomohli čerstvě korunovanému císaři a jeho ženě. Když člověk nahlíží do vod poklidného Arna a myslí na každoroční zápasy v přetlačování na Ponte di Mezzo, sotva si dokáže představit, že právě tady mohl skončit život velkého panovníka ve chvíli, kdy vlastně teprve začínal. Řeka je prázdná, jako bez života. Tiše a nepohnutě zrcadlí věže, kostely a paláce na nábřeží.

Jedním z nich je kanárkově žlutý palác toskánských vévodů. Bílá věž vyčnívající nad jeho rudou střechou mlčky připomíná chvíle, kdy tu Galileo Galilei začínal zcela novou kapitolu astronomie a předváděl panstvu, co všechno ukáže jeho nový dalekohled na hvězdné báni noci. Dnes už odlesk starých staveb ve vodě neruší žádná vlna pod kýlem lodí, s nimiž Pisa kdysi ovládala moře a čelila islámské hrozbě. Poslední připomínkou námořní slávy jsou stavby italského renesančního architekta Vasariho na Piazza dei Cavalieri, Rytířském náměstí, kde sídlil řád rytířů svatého Štěpána.

Ten ještě v 16. a 17. století chránil pobřeží Toskány před muslimskými nájezdy - zprávy o jejich vítězstvích jsou vryty do zdí citadely, jejíž rudá Guelfská věž se tyčí vysoko nad Arnem v těch místech, kde řeka kdysi mezi hradbami majestátně opouštěla město. Svatoštěpánský chrám s barokním průčelím a bohatě zdobený palác na Piazza dei Cavalieri snadno odpoutají pozornost od jiné stavby náměstí: od domu se šikmými křídly, na jehož zdech se v neladné směsi potýkají pozůstatky fresek a zbytky odhalených ostění dvou obytných věží, jež teprve Vasari spojil v jednu stavbu.

V pravé z nich zemřeli hladem tři vězni, příslušníci šlechtického rodu Ugolini - otec, syn a synovec. Poslední dva se prý nabídli hlavě rodu za potravu, aby přežila nekonečné čekání na záchranu. Pozůstatky Ugolinů, pohřbené v prostém cihlovém kostele sv. Františka, se dnes znovu zkoumají. Kdo ví, co řeknou o hrůzné pověsti, kterou připomíná Dante v 23. zpěvu své Božské komedie a která se také odehrála ve stínu šikmé věže jako jeden z mnoha dějů v pestré historii Pisy.

MŮŽE SE HODIT


Více informací: http://www.comune.pisa.it/doc/ci ttapisa.htm (o městě, jeho památkách, muzeích, ale i hotelích a restauracích) http://ww2.webcomp.com/virtuale/us/pisa/movie.htm (obrazový průvodce po památkách Pisy) http://torre.duomo.pisa.it/index_eng.html (o šikmé věži)