Před několika dny chytli Francouze Philippa Jernnarda, který si v jedenašedesáti zřejmě hrál na DiCapria: v napodobenině uniformy Air France si na Floridě vlezl do pilotní kabiny dopravního letadla. Na rozdíl od filmového hrdiny se však chtěl jen svézt, nikoliv rovnou pilotovat.
Ale i když je pilot pravý, nebývá vždycky ještě vyhráno. Někteří přistanou úplně jinde, než mají, další usnou a jiní se nemůžou dostat z toalety, čímž vyvolají protiteroristický poplach...
Mr. Bean I.
Tohle je scénka jako z Mr. Beana: pilot si potřeboval odskočit na záchod, ale uvázl tam a nemohl se dostat ven. Bylo to na lince Chautauqua Airlines ze Severní Karolíny do New Yorku. Ale Mr. Bean pokračuje další scénou: chudák pilot tluče na dveře, až konečně přiláká pozornost nějakého cestujícího. Požádá ho, aby informoval druhého pilota. Cestující to jde udělat, ale všichni zúčastnění mají smůlu, protože je to cizinec. A navíc je to v časech, kdy Amerika je posedlá obavou z teroristů.
Druhý pilot tudíž informuje věž takto: "První pilot zmizel kdesi vzadu v letadle a mně na dveře kokpitu buší nějaký cizinec s blízkovýchodním přízvukem. Zná přístupové heslo a chce, abych ho pustil dovnitř s tím, že se mnou potřebuje mluvit." Letová kontrola reaguje tak, jak má předepsáno: řekne pilotovi, aby se začal připravovat na neplánované přistání, a zalarmuje úřady i letectvo, aby poslalo stíhačky a zabránilo dalšímu 11. září. Naštěstí vzlétat nemusely: než se situace zcela vymkla kontrole, dostal se první pilot konečně ze záchodu a zachránil situaci.
Mr. Bean II.
A další scénka jako z Mr. Beana: kapitán si potřebuje odskočit na záchod. Ale tentokrát tam neuvázne. Vše funguje, jak má. Kromě druhého pilota. A let All Nippon Airways z Tokia na Okinawu je hned v ohrožení.
Aby se kapitán dostal dovnitř, musí ho druhý pilot pustit zase dovnitř. To udělá tak, že zmáčkne tlačítko, které uvolní dveře do kokpitu. Jenže druhý pilot se splete, sáhne vedle a tam je tlačítko na ovládání výškovek. Je sice záhadou, jak se mu to podařilo, protože je zabezpečené, ale stalo se. Letoun se propadá o skoro osmnáct set metrů, otočí se kolem vlastní osy a teprve pak se druhému pilotovi podaří situaci skoro zázračně zachránit.
O chlup minul Venuši
Toto je příběh dopravního pilota, který jen tak tak, opravdu velmi těsně minul planetu Venuši. Stalo se to v lednu 2011 při letu společnosti Air Canada z Toronta do Curychu. Druhý pilot si na hodinku zdříml a když se probouzel, slyšel kapitána, jak říká, že poblíž prolétá americké vojenské letadlo. Podíval se dopředu a najednou uviděl Američanovo poziční světlo přímo před sebou. "Probůh, za okamžik se srazíme!" pomyslel si. Nezaváhal a jednal. Strhnul letadlo dolů, aby zabránil srážce. Stroj se propadl o více než sto metrů, ale byl zachráněn.
Drobná potíž spočívala v tom, že ho nebylo před čím zachraňovat. To, co pilot viděl, nebylo světlo americké stíhačky, ale planeta Venuše. Naopak v ohrožení se letadlo ocitlo teprve po pilotově manévru, protože se tak přiblížilo ke stíhačce, která poklidně letěla dole. Akce na záchranu před Venuší měla za následek zranění celkem šestnácti cestujících, dnes jsou v běhu soudy, v nichž se hraje o odškodnění ve výši 20 milionů dolarů.
Nerušit, píšu SMS
I obyčejný člověk chápe, že nezkušenost pilotů může představovat problém. Kupodivu stejná potíž může nastat, když jsou až příliš zkušení. Jako třeba piloti letu JQ57 australské nízkonákladové společnosti Jetstar při přistání v Singapuru 27. května 2010.
Kapitán měl nalétáno 13 000 hodin, první pilot 4 000. Zkrátka pár, který to má v paži, řekli byste. Dokonce natolik, že při přistání může psát esemesky. A to byl kámen úrazu.
Jak se země blížila, druhý pilot slyšel nějaké podivné zvuky. Jak později vypověděl, měl neodbytný pocit, že "něco není v pořádku". Řekl to kapitánovi, ale ten ho nevnímal: jistě chápete, že když někdo píše esemesky, nějaké přistání letadla plného lidí ho nezajímá. Když už zbývaly jen vteřiny a letoun byl pouhých sto metrů nad dráhou, druhý pilot záhadu rozlouskl. Kapitán totiž zapomněl vysunout podvozek.
Neuměl řídit
To, že váš pilot má na sobě uniformu, ještě nemusí znamenat, že umí řídit letadlo. Jako třeba kapitánka Parminder Kaur Gulatiová na lince z Dillí do Goa v Indii. Posádka pojala podezření už po tvrdém přistání na letišti Goa, ale jak se později ukázalo, nebyl to nějaký chvilkový kiks, "kapitánky" se spíš drželo začátečnické štěstí.
Jak se věci mají, se ukázalo při zpátečním letu, kdy vše mohlo dopadnout mnohem hůř: v Dillí se pokusila přistát nikoliv se zvednutým předkem letadla, jak se to má, ale předkem dolů. To by znamenalo havárii a mrtvé. Druhý pilot odvrátil neštěstí na poslední chvíli. Vyšetřování ukázalo, že Gulatiová zfalšovala všechny dokumenty, aby získala pilotní licenci.
Neužil si s letuškou
Když se vám nelíbí kolegyně a ani sex s nimi, nechte si to pro sebe: nikdy nevíte, kdo všechno vás slyší, i když jste ve vzduchu.
Pilot James Fritzen Taylor si chtěl od plic ulevit a ventilovat svoji frustraci nad tím, že s ním posledních pár týdnů létají jen samé ošklivé a staré letušky, s nimiž ho vůbec nebaví sex. Myslel, že hovoří jen tak sám se sebou, ale svou mnohaminutovou litanii pronesl na radiové frekvenci používané leteckou kontrolou, takže ji slyšeli všichni, kdo v té době byli v oblasti Houstonu ve vzduchu.
Taylor potom za trest strávil několik měsíců bez létání. Ale zřejmě s ním nikdo ani létat nechtěl.
Rvačka na palubě
Někdy pilotům leží až příliš na srdci, aby se cestující za letu bavili a nenudili. A tak posádka letu Air India z Dubaje do Dillí zahájila pořádnou rvačku. Vše vypuklo, když si jedna z letušek stěžovala hlavnímu stevardovi, že ji při předletové přípravě kapitán letadla osahával. Hlavní stevard se rozčílil, protože letuška v té době byla jeho milenkou, a vyrazil do kabiny, aby kapitána umravnil ručně. Na pomoc kapitánovi povstal druhý pilot a rvačka se přelila do uličky mezi cestující, zřejmě aby měli co nejlepší výhled. Letoun byl deset minut bez dozoru.
Přeletěli o 200 km
Když zapomenete odbočit, je to nepříjemnost i v autě. A co teprve když řídíte letadlo plné lidí. Své už o tom vědí Timothy Cheney a Richard Cole, kteří pilotovali plné dopravní letadlo ze San Diega do Minneapolisu.
Zřejmě to pro ně už byla nudná štreka, a tak ubíjeli čas na noteboocích, četli poštu a hráli hry, což je naopak zajímalo natolik, že zapomněli přistát. Prostě přeletěli cíl. O více než dvě stě kilometrů. Ani si toho nevšimli. Letěli pořád dál a dál. Neslyšeli ani letovou kontrolu, která se po nich začala shánět.
Přistání dobré, jen jinde
Naopak třiadvacet cestujících letu z texaského Houstonu do Lake Charles v Louisianě přistálo načas. Jediný háček byl v tom, že na špatném letišti. Tohle se jmenovalo Southland Field a od cíle bylo vzdáleno něco přes dvacet kilometrů. Stalo se to před rokem a půl. Ředitel letiště vše vysvětlil tím, že obě místa mají velmi podobné přistávací dráhy, stejnou zeměpisnou šířku a že na podobné omyly jsou tam zvyklí, jak by řekl profesor Chocholoušek, něco takového se tam stává třikrát za patnáct let.
Tady je trochu mrtvo
Splést si letiště není úplně nemožné ani v Evropě. Pilot letu Ryanair, který měl dovézt cestující do irského Derry, měl možná při přistání dojem, že na letišti, kde právě dosedá, je trochu mrtvo. Ani živáčka, jen spousta trávy. Taky budovy byly poněkud ošumělé. Přistál totiž na bývalé letecké základně jménem Ballykelly Camp. Ale to pravé letiště bylo naštěstí jen osm kilometrů odtamtud.
Na jih cestou na sever Rekord v kufrování pravděpodobně drží posádka letounu, který měl v plánu přistát v Santiagu de Compostella na severu Španělska. Přistál dobře, ale na jihu Španělska - až v Seville. To je jen šest set kilometrů rozdíl. Omluvou budiž, že stroj měl norskou posádku a Norové španělský zeměpis moc neovládají. Problém byl v tom, že Santiago a Sevilla mají podobné kódy, SCQ a SVQ. Jistě uznáte, že tohle se nedá nesplést.
Vaše historkyZažili jste někdy podobnou situaci? Podělte se o svoje zážitky v diskusi, nebo, pokud je to zajímavý příběh, nám ho napište na cestovani@idnes.cz. Nejlepší příspěvek zveřejníme a odměníme honorářem. |
