Letecké expedice Jiřího Pruši

Aktuální expedici Jiřího Pruši „Po stopách uprchlíků“ sledujte na Flying Revue.

 
 
Severní část ostrova Mljet, Chorvatsko

Severní část ostrova Mljet, Chorvatsko | foto:  Jiří Pruša, pro iDNES.cz

Meteora, uprchlíci i kostelík z muzikálu Mamma Mia! Fotili jsme z nebe

  • 2
Byly to jedny z nejhorších okamžiků, které Jiří Pruša ve vzduchu zažil. V protivětru rozbitém o jižní Alpy zakusil v malém letounu Dynamic nejsilnější turbulenci v životě. Na své poslední evropské misi ale pilot taky nafotil spoustu krásných míst i krušné záběry uprchlíků na řeckých ostrovech.

Dvanáct letišť, dvacet šest hodin ve vzduchu, 5 tisíc kilometrů a půl tisícovky litrů benzinu. A taky stovky fotek a hodiny videí pořízených z letadla, ovšem i nejsilnější turbulence v životě. To je bilance zatím posledního letu Jiřího Pruši nad Evropou na přelomu září a října.

Na jihovýchod Evropy se vydal tentokrát nafilmovat z nebe trasy, jimiž do Evropy proudí přes Řecko běženci. „Kromě tras běženců jsem chtěl v Řecku ale také vyfotit a nafilmovat horu Olymp, kláštery v Meteoře nebo ostrovy Skiathos a Skopelos,“ řekl pilot po návratu. Mise se tentokrát zkomplikovala.

Smutný pohled na uprchlíky

Původní plán natočit a nafotit některé z hraničních přechodů se skupinami běženců nevyšel podle Prušových představ. „Na hranici Maďarska s Chorvatskem a Srbskem byla vyhlášena speciální bezletová zóna, ve které se nesmělo letět níž než 1300 metrů. Z téhle výšky nebylo v mírném kouřmu možné najít a rozeznat to, co jsem hledal – hloučky lidí,“ konstatoval po příletu.

Blíž se dostal jen k dálničnímu přechodu z Řecka do Makedonie u Tumanova, který běženci hojně využívají. Kromě chvíle, kdy tu Pruša letěl. „Přechod jsem sice zblízka z letadla vyfotil, ale v době, kdy jsem tam byl, se tam zrovna žádní běženci nenacházeli,“ posteskl si.

Ostrov Kalimnos severně od ostrova Kos

Nepodařilo se mu z letadla zachytit ani žádné lodi uprchlíků - rozloha, na níž se tahle malá plavidla mohou vyskytovat, je prostě ohromná. Druhým důvodem je podle pilota nejspíš i to, že řecká námořní hraniční služba mořskou hranici během dne střeží. Hlavní přesuny z Turecka do Řecka na gumových či podobně nespolehlivých plavidlech tak nejspíš probíhají v noci, kdy Dynamic nesmí do vzduchu.

Ráno v přístavu Mytilini, Lesbos

Běžence ale Pruša přece viděl - v přístavech na Lesbosu a Kosu. „Byla to smutná podívaná. Řada z těchto lidí, zvláště ti starší, zřejmě opravdu utíká před válkou a útěk tedy není jejich volba. Celé rodiny žijící na betonu přístavišť, zápach výkalů při absenci sociálních zařízení, na Kosu pak pohled na zničené gumové čluny, záchranné vesty, fronty na lodní lístky, fronty na vodu, fronty u telefonních budek. Nic veselého. Člověk má rozporuplné pocity – obavy z evropské budoucnosti i soucit s lidmi v tísni.

Nečekaný skalp: přelet Atén

Řecké hory hrály s Jiřím Prušou na schovávanou. „Déšť a mraky,“ zhodnotil to lakonicky. Bájný Olymp se mu ale vyfotit podařilo, i když jeho vrchol našel zahalený v mracích po bouřkách a deštích předešlého dne.

Akropole, Atény

Neúspěšná však mise rozhodně nebyla. Nafotil ze vzduchu kostelík na ostrově Skopelos známý z muzikálu Mamma Mia!, mimo plán se podařilo přeletět centrum Atén, což si pilot už delší dobu přál a mohl tak přelet řecké metropole zařadit do své sbírky přeletů center známých měst. V portfoliu má Stockholm, Tallinn, Helsinky, Lisabon, Istanbul nebo na druhé straně zeměkoule New York, San Francisco či Los Angeles. K majstrštykům řadí oblet Manhattanu. Atény mu dosud chyběly.

„Oblast kolem Atén je letově dost komplikovaná a chráněná, tak jsem si na to dříve netroufl. Obával jsem se, že by mě tam stejně nepustili. Tentokrát jsem požádal řídícího na věži letiště ostrova Syros, aby mi to v Aténách projednal a on mi opravdu pomohl. Díky tomu mám nyní jedinečné záběry Akropole i centra Atén,“ raduje se Pruša.

Kostelík z filmu Mamma Mia, ostrov Skopelos

Bora

V plánu nebyla ani istrijská Pula. V původně plánované Rijece byl ale tak silný boční vítr, že se tu zkrátka nedalo přistát. Pula má jinak směrované dráhy a tak tu Dynamic nepřistával do bočního, nýbrž do čelního větru, což je podle jeho pilota zvladatelné. Boční vítr by mohl mít pro lehký letoun fatální následky.

Počasí vůbec létání sportovním letadlem dost ovlivňuje. I téhle misi chvílemi pořádně zatopilo po kotlem. „Hned na začátku jsem kvůli povětrnostním podmínkám místo přes Linec musel letět přes Brno, bouřka na řeckém Skiathosu mě donutila přespat na ostrově Syros, počasí mi také nedovolilo vyfotit vrchol Olympu,“ vypočítává Pruša počasím vynucené změny a neúspěchy.

Nejdrsněji se k němu příroda zachovala tam, kde bychom to jako romanticky naivní konzumenti chorvatské riviéry čekali nejméně - u jaderského pobřeží. Jméno problému, který Chorvaté na rozdíl od Čechů znají výborně, má jen čtyři písmena: bora.

Jiři Pruša

letec a publicista

Kromě létání pro radost provozuje letecký magazín Flying revue a pro sportovní piloty připravuje leteckou bezpečnostní kampaň Doletíš?!

Podílí se také na přípravách filmu o československých legionářích režiséra Petra Nikolaeva s pracovním názvem Legionáři. Česká televize v blízké době odvysílá jejich společný dokument z cesty po Sibiři po stopách našich legionářů.

Pilot Jiří Pruša na startu letecké expedice na Azorské ostrovy. (19. května...

„Při letu kolem tohoto divukrásného pobřeží začal ze severu přes pobřežní hory vát silný vítr a dost divoce si se mnou pohrával,“ popisuje situaci Pruša. Místní vědí, že když se vítr s názvem bora přehoupne rychlostí 70-80 km/h přes pobřežní hory, končí legrace. V německém Wolfsburgu podle něj sice pojmenovali kdysi jeden svůj model, ale dobrý nápad to asi nebyl. VW Bora zapadlo do historie, zato skutečná bora je tu pořád. Umí na silnicích ve svazích pobřežních hor převrátit přívěs za autem a turbulencemi notně potrápit i malé letadlo. To Prušovo zahnala právě do Puly místo do plánované Rijeky.

Počasí se navíc rozhodlo, že tím to nekončí a že si tuhle misi bude cestovatel dlouho pamatovat. „Hodně vyšťavený jsem po třech neklidných hodinách letu kolem chorvatského pobřeží přistál v Pule a věřil, že druhý den bude lépe,“ popisuje letec. Nebylo.

Komplikované přistání si užil i v Portoroži, to opravdu drsné však přišlo ještě později. Dvě hodiny velmi těžkých turbulencí v protivětru rozbitém o vysoké jižní Alpy. Letec přiznává, že se chvílemi obával o letadlo a pošilhával po jističi padáku. Na svém webu napsal, že to byly nejsilnější turbulence, jaké kdy v letadle zažil.