Pihy na kráse Perly Pacifiku

Zalistujeme-li některým z četných propagačních materiálů lákajících turisty do Vancouveru či v průvodci tímto kanadským městem, dozvíme se, že je to s 1,5 miliony obyvatel třetí největší město Kanady, jeden z největších přístavů v Severní Americe a k dobru nám je možná nabídnut příměr typu "Perla Pacifiku". Kdo však chodí pár dní ulicemi města, zjistí, že Vancouver

Pro život Vancouveru hraje velmi důležitou roli jeho geografická poloha. Jde vlastně o jediný významný kanadský přístav na pobřeží Tichého oceánu. Těsné spojení města s oceánem a horami vytváří velmi příznivé klimatické podmínky v ostatních částech Kanady nevídané. Letní teploty nepřesáhnou příjemných 25°C, zatímco ty zimní se udržují okolo 6°C.

A právě to ovšem paradoxně vyvolává vrásky na čelech místních představitelů starajících se o blaho města. Vancouver se totiž díky tomuto podnebí stal jakousi ubytovnou pro bezdomovce z celé Kanady. Vždyť kdo by přežil na ulici Montrealu, kde teplota v zimě dosahuje -30°C? Moře, pláže, parky, to vše působí na místní "homelessy" jako světlo na můry.

"Spare change, please," osloví vás  každou chvíli některý z nich ve snaze dostat alespoň nějaký ten čtvrťák. Horší je to pak v noci v okolí ulice Hastings poblíž oblíbeného Gastownu. "Marihuana, pot, stinck," to vše jsou výrazy pro oblíbenou drogu  prodávající se zde bez jakýchkoliv skrupulí. To je ještě ten lepší případ. Opilých a zfetovaných je v těchto místech opravdu víc, než dost.

Na problému se však dá nalézt alespoň jeden klad. Jen málokdy uvidíte na ulici či v koši prázdnou plechovku od piva či pet láhev od limonády. Ty jsou zde totiž zálohované a představují vítaný zdroj příjmů, což  bezdomovci dobře vědí. Není tak vzácností, když kolem vás na ulici prosviští zvláštně oděné vlasaté individuum na nákupním vozíku, v němž rachtá hromada ukořistěných plechovek.

Turista to většinou snad ani nezaznamená, ale Vancouver je, co se zábavy týče, mrtvé město. Přinejmenším to tvrdí jeho obyvatelé. Zatímco návštěvník se obvykle pohybuje pouze v centru a jeho bezprostředním okolí, kde se to hospůdkami a kluby jen hemží, lidé žijící v residenčních čtvrtí prakticky nemají šanci pobavit se poblíž svého bydliště. Můžete procházet kilometry zdejších ulic aniž byste narazili na nějaké zařízení nabízející zábavu a rozptýlení.

Ani počet velkých akcí není na vkus vancouverského obyvatelstva zrovna dost. Kromě velkého červencového folkového festivalu a několika dalších méně významných  festivalů se v průběhu roku žádná větší akce nekoná. Praha by Vancouver v množství divadelních představení a koncertů překonala. Ne nadarmo si tak lidé stěžují. V největším kanadském deníku National Post byl dokonce Vancouver nedávno nazván nejnudnějším městem v celé zemi.

Kapitolu samu pro sebe představuje místní policie. Celá Kanada o letošním Silvestru nevěřícně sledovala televizní přenos ze zásahu policistů proti shromážděným oslavencům v centru Vancouveru. Zde se sešlo několik tisícovek lidí, aby oslavili příchod nového roku. Policisté neuvěřitelným způsobem zakročili proti vcelku pohodově oslavujícím lidem, převážně zahraničním studentům, kteří neměli kam jít.

Ve všech novinách by si už téměř mohli otevřít rubriku nazvanou Policejní brutalita. Není snad dne, aby médii neproběhla zpráva či komentář přinášející zprávu o násilí ochránců zákona ve městě na břehu Pacifiku. "Ti lidé si hrají na policajty z amerických akčních filmů. Někdy se chovají skutečně strašně," říká učitel Mike a není ve svém názoru sám. I přes policejní tvrdost však dealeři vesele prodávají drogy v centru města.

Ne vše je tedy v "Perle Pacifiku" růžové. Není však nutné nechat se zbytečně vystrašit a odradit od cesty do Vancouveru. Během svého pobytu jsem potkával slušné policisty, folkový festival byl báječný a hospůdky příjemné.

A Nebezpeční bezdomovci? Pár dní jsem byl nucen přespat v parku nedaleko letiště. Jednu noc jsem se chystal ke spánku, když tu se najednou odkudsi vynořil muž. Na pozadí měsíce v úplňku se ostře rýsovala hromotlucká postava s klackem v jedné a pytlem v druhé ruce. Mířil přímo k mé ložnici a ve mně byla malá dušička. "Co tu děláš," zeptal se. "Nemám, kde spát," vyloudil jsem přiškrceným hlasem a snažil se vymotat ze spacáku. Muž zvedl klacek a já čekal na nemilosrdný úder. "Tak to běž radši támhle," ukázal domnělou zbraní na skupinu stromů opodál. "Letadla tam nejsou tak slyšet a celou noc uvidíš na měsíc, poučil mně a popřál dobrou noc." V duchu jsem se mu omluvil.

Chinatown se večer stává útočištěm rozličných existencí. V ohradách se dá báječně přespat.

Pouliční hudebníci patří rovněž k Vancouveru.