Většina turistů ale volí trasu jinou a těsně před přechodem odbočuje k západu, aby si vychutnala nádhernou lesnatou krajinu. Tato trasa je v mapách značena jako „Francouzsko-německý turistický okruh“ (Circuit Touristique Franco-Allemand). Po něm se směrem na západ dopravíme do města Bitche, kterému vévodí velká citadela Vaubanova stylu. Bitche je dodnes velkou vojenskou základnou a řada objektů ve městě, stejně jako zakázané pásmo v jeho bezprostředním okolí o tom svědčí.
Poté, co minete tank, hledí na vás dva pěchotní sruby. U nížeji položeného je prodejna vstupenek a předraženého občerstvení typu tyčinek Mars a Snickers. Druhým srubem se vstupuje do podzemí, a po absolvování spleti chodeb vyjdete opět u pokladen.
Cena vstupenky je 28 franků, pro držitele karty ISIC 21 Frf, další slevy jsou pro děti, větší skupiny, rodiny s dětmi, atd. Platba v německých markách (byť v poněkud horším kursu) byla samozřejmostí.
Posledním provozním měsícem je celý říjen. Za den se uskuteční pět prohlídek, každou celou hodinu, ale s nezbytnou polední pauzou (10.00, 11.00, 14.00, 15.00, 16.00). Přišli jsme na poslední chvíli, a tak, aniž by se nás kdokoli ptal na řeč, kterou se má podle našich představ prohlídka odvíjet, jsme byli přiřazeni ke skupině turistů ze Spolkové republiky Německo. Plynně německy hovořící sympatická blondýnka již svůj výklad započala. To, že v této řeči byla schopna reagovat i na vtipy, svědčilo jasně o tom, že ve Francii nežijí jen Francouzi, ale zejména v oblasti Alsaska-Lotrinska i Němci, a že jich není málo (o tom jsme se přesvědčovali na každém kroku, a nejen kvůli čistě německým názvům měst).
První, co na vás při vstupu do podzemí uděří, je chlad (ne více než 11°C) a vlhko. První místností, kam se dostaneme, je noclehárna, v níž se o jedno lůžko na tři osmihodinové etapy dělili vždy tři vojáci. Důstojníci ve vedlejší místnosti na tom nebyli o mnoho lépe. Další v pořadí jsou sklady potravin (chráněné důmyslně před krysami), ošetřovna, z níž běhá mráz po zádech a „mozek“ komplexu, velitelské stanoviště, kam se od pozorovatelů sbíhaly všechny informacě o pohybu nepřítele, a odkud se naopak vydávaly rozkazy do střílen.
Střílny byly další zastávkou na trase prohlídky. Subtilní průvodkyně zatočila klikou, a soukolí, ze kterého vazelína přímo kapala, se dalo do pohybu. Několik desítek tun těžká kupole se vmžiku vyrolovala nad zem. Do kupole v čase ohrožení putovali dva střelci a dva nabíječi-mířiči, všichni pokud možno štíhlí a menší postavy, aby se do omezeného prostoru vůbec vměstnali. Sami cíle neviděli, mířili a stříleli pouze podle údajů, které obdrželi ze štábu.
Dlouhý sestup po více než stovce schodů („Pozor! Sedmdesátý schod je vydrolený!“ upozorňuje se smíchem blondýnka.) nás dovede do druhého srubu. Zde je expozice výzbroje, výstroje a propagandistických (většinou nacistických) letáků. Některé vystavené zbraně jsou i československé vároby. Prohlídka zde končí, celkový pobyt ve studených katakombách se blížil 100 minutám. Toalety v podzemí pokladen přijdou vhod.
Jak se tam dostat:
Ze Strasbourgu vyjedete severním směrem z Place de Haguenau na dálnici A4 a později rychlostní silnici č. 44 směrem na Haguenau. Tento úsek dálnice je považován za jakousi „spádovou oblast“ Strasbourgu, a tak se zde neplatí péage. Z Haguenau se vydáte dále na sever, projedete obcí Woerth a těsně u ukazatele s nápisem Lembach zahnete doprava. Po necelém kilometru vás silueta amerického tanku ujistí, že jste našli to, co hledáte.
 Lembach - Koordinační centrum pro řízení střelby. |
 Lembach - podzemní chodba s železniční tratí pro přepravu munice. |
 Lembach - vstupní bunkr. |
