Hanička dostala jméno podle nedaleké osady Hannchen nad Bartošovicemi. Z Bartošovic vás také k Haničce zavedou ukazatele, ale jinak je lepší soustředit se na mapu. Parkuje se u pěchotního bunkru R-S 74 "Na holém". K tvrzi je to potom ještě asi půldruhého kilometru ostřejšího stoupání.
Na rozcestí potom zahnete u ukazatele vlevo a po pár stech metrech stojíte před plechovým plotem. Vejdete dovnitř a - nic. Kdo zná ostatní velké tvrze – Dobrošov, Stachelberg, Skutina a další, udiveně se rozhlíží. Po vchodovém objektu ani památka. Jen jakási nevzhledná budova a garáž, v níž je umístěna vojenská technika. Právě přes tuto podivnost se dostanete k obrovským ocelovým vratům, která vedou do podzemí.
Betonové monstrum plné munice
Ve vstupní hale je malé muzeum – zbraně, model bunkrů na povrchu a fotodokumentace výstavby i pozdější přestavby tvrze. Dělostřeleckou tvrz Hanička budovala v letech 1936 až 1938 pražská stavební firma Ing. Bedřich Hlava, po stavební stránce byla téměř dokončena. Chybělo jen osazení dělostřeleckou výzbrojí – 10cm kasematními houfnicemi.
Podle množství uskladněné munice byla Hanička nejpřipravenější tvrzí k obraně. Měla s ostatními bunkry palebně pokrývat německý nástupní prostor Bartošovice-Kunvald a Hanička–Rokytnice v Orlických horách. Některé průseky ale zůstaly palebně hluché, zasáhnout v hlubokých údolích nepřítele bylo takřka nemožné.
Objekty byly navzájem propojeny palebnými úseky, takže podle naprosto dokonale vypracovaného konceptu se chránily navzájem. K tomu ještě přispívaly protipěchotní a protitankové překážky, umístěné na přístupových místech.
Pevnosti ale měly od začátku pouze zadržovací charakter, spoléhalo se na to, že armáda ustoupí do vnitrozemí a vyčká zapojení se spojenců do bojů. Všechno nakonec zmařila mnichovská dohoda.
Technické vybavení úpravny pitné vody je stále funkční
Kilometry chodeb, dráty a holé místnosti
Při návštěvě neuvidíte nic mimořádně zajímavého, ale chce to poslouchat výklad. Pak si holé stěny a kilometry drátů dáte do souvislostí. Před Mnichovem se počítalo s aktivní obranou, ať byl Vávrův film Dny zrady jakkoli ideologický, odhodlání bránit se bylo a některé sekvence filmu se točily i na Haničce.
Že by dobývání pevností nebylo snadnou záležitostí, zjistili Němci velmi záhy, když na ukořistěných bunkrech zkoušeli své dělostřelectvo přímou střelbou, k níž by při skutečném boji asi nikdy nedošlo.
Beton odolal střední i těžké ráži. Srub R-H-S-79, zvaný "Na Mýtině", na němž ostřelování zkoušeli, je největším vybetonovaným objektem na našem území s kubaturou 5 598 m3. Po válce zde měly být sklady n. p. Zelenina, ale nedostupnost terénu, zvláště v zimě, prokázala nelogičnost nápadu.
Akce Kahan
V letech 1969 až 1975 byla pevnost přístupná. V roce 1975 se rozjela Akce Kahan, prostor zabralo Federální ministerstvo vnitra a začalo se s budováním protiatomového krytu, který nikdy nebyl dokončen; práce na něm trvaly ještě v roce 1993. Od roku 1995 se znovu začalo s prohlídkou, v roce 2007 byl objekt prohlášen kulturní technickou památkou.
Komunističtí funkcionáři byli připraveni nejen na konvenční, ale i na jadernou válku. Museli by ji ale mít domluvenou, při nenadálém úderu by jejich transport do Orlických hor bylo asi velké drama.
Akce Kahan změnila ráz tvrze i okolních objektů, byla zrušena úzkokolejka, která uvnitř dopravovala munici i mužstvo, zmodernizovala se elektroinstalace, zmizelo překladiště.
Bunkry na povrchu
V podzemí bylo nejen velitelské stanoviště, ale také sanitární zázemí. Zbytky jsou stále k vidění. Zpátky na povrch se stoupá po téměř stovce schodů, které končí v lese nad Haničkou ve srubu "U Lomu".
Hlavní dělostřelecká a kulometná výzbroj byla v pancéřových zvonech
Na stropnici tohoto bunkru jsou tři pancéřové prvky, zvon pro lehký kulomet a kopule pro těžký kulomet (nebývá obvyklé), a dále dva ventilační zvony. Další zvony jsou na ostatních objektech.
Nejsou ale původní. Originální sice přečkaly válku, ale v padesátých letech je odvezli bez povolení do Kovošrotu a roztavili.
V současné době dostávají objekty zásluhou obětavých bunkrologů původní podobu a jejich prohlídka rozhodně stojí za to. Bunkry se táhnou i na druhou stranu od parkoviště, od srubu Na Holém, takže pokud máte hodně času, čeká vás hezká celodenní procházka.
Hanička - technické údajeStavěno v letech 1936-38 stavební firmou Hlava z Prahy. Budovalo se 22 měsíců, náklady dosáhly 28 milionů předválečných korun. Posádka měla mít 426 mužů plus rotu k obraně překážkového systému. Protože tvrz nebyla plně vybavena, posádka VII. praporu 19. hraničářského pluku sídlila v Rokytnici v Orlických horách. V pevnosti byla jen strážní služba. Pevnost měla 6 objektů, vzájemně propojených podzemím. Hlavní výzbroj" 3 100mm kasematní houfnice v dělovém srubu, dvě houfnice v otočných pancéřových věžích s dostřelem téměř 12 km, při kadenci 2krát 20 ran za minutu. V podzemí pevnosti se zkoušel i komunikační systém pražského metra. Hanička je provozována městem Rokytnice, kterému připadla jako majetek. Zajímavosti v okolí: Kostel v Neratově, na konci války poničení Rudou armádou, nyní opravený, v Niemojówě přechod do Polska, do Kladské kotliny, přehrada Pastviny, opevnění v oblasti Králík, zámek v Rychnově nad Kněžnou, Zemská brána na Divoké Orlici. |
Otevírací dobastránky pevnosti najdete ZDE květen - červen SO 9:30-15:00 září - říjen SO 9:30-15:00 |
