Soutěska ale přece jen končí a přede mnou se otevírá ten malý zázrak, kvůli kterému sem každý rok putují tisíce lidí. Do stínu rudých skal najednou vstoupí pruh světla a odhaluje vysoký kamenný chrám. Turisté zpomalují a vychutnávají si tu vteřinu, která už více než dva tisíce let bere dech a sráží příchozí na kolena.
Poklad pokladů
Na konci úzkého kaňonu stojí Pokladnice, nejznámější a nejfotografovanější chrám v jordánském skalním městě Petra. Byl vytesán, jako všechno ostatní v rozlehlém údolí, do rudého pískovce. Je 34 metrů vysoký a místní beduíni věřili, že jej vykouzlil mocný čaroděj, který do jedné z jeho váz skryl poklad. I vy se ho můžete pokusit najít, stačí vstoupit do přítmí Pokladnice a pod přísným dohledem pouštní policie stojící u vchodu se tu porozhlédnout.
Ale nemarněme čas, údolí skalního města měří několik kilometrů. Jedno si však musíme uvědomit hned na začátku – v Petře ještě narazíte na spoustu hrobek, palác i amfiteátr, nic se však nevyrovná pohledu na Pokladnici. Přesto stojí za to putovat dál a objevit údolí, které proniklo do mnoha knih a stalo se kulisou tolika filmů. Například Indiana Jones zde pátral po ztracené arše úmluvy.
Pokladnice, nejslavnější chrám Petry
Království barev
Petra je jednou z nejbarevnějších hříček přírody, a jak slunce putuje po obloze, vykresluje skály do barvy čokolády, rudých jablek, koření kari či růžového lososa. Některé stěny připomínají hedvábí, na slunci z něj až přechází zrak.
"Zkuste spočítat, kolik má Petra barev," provokuje mě průvodce Ajad Ajad. Odpovídám mu slovy spisovatelky Agathy Christie, která sem umístila jeden ze svých detektivních příběhů: "krvavě rudá", ale pak mi docházejí slova. Vždyť všechny ty odstíny červené ani neumím pojmenovat.
Osmý div světa
Město je pečlivě uschované ve skalách a jeho vznik se datuje do období mezi 3. stoletím před naším letopočtem a 1. stoletím po Kristu. V té době údolí chráněné od okolního světa obsadil národ Nabatejců a vybudoval zde osmý div světa. Chrámy, hrobky i amfiteátr byly vytesány do pískovce.
V době největší slávy, v roce 62 před Kristem, zde prý žilo 30 000 lidí. Římský autor Strabo popisuje Petru jako bohaté kosmopolitní město plné krásných paláců a zahrad, nad kterými bděl osvícený král. "Odhaduji, že se nám dochovala polovina tehdejších staveb," dodává můj průvodce Ajad.
DO NITRA. Úzká soutěska se náhle rozevírá, vítejte v Petře,
kamenném městě starém přes dva tisíce let.
Lest švýcarského plukovníka
Později ulicím města vládli Římané, zabydlelo se zde křesťanství. Ale pak se obchodní cesty, ze kterých měli místní velké zisky, začaly přesouvat jinam. Další rána přišla ve 4. století, kdy Petru postihlo rozsáhlé zemětřesení. Město se opět postavilo na nohy, ale další otřesy půdy o tři století později udělaly velkou tečku za jeho slavnou érou. Údolí opustili poslední lidé a Petra upadla v zapomnění. Stala se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci rudých chrámů pečlivě skrývali před světem.
Na začátku 19. století je obalamutil švýcarský plukovník Johann Ludwig Burckhardt. Naučil se arabsky a přestrojen za muslimského obchodníka se vydal na Blízký východ. Když se ho ptali na jeho divný akcent, vymlouval se, že pochází z Indie. Jako důkaz jim předvedl svou parádní hindštinu: spustil na ně svou rodnou švýcarskou němčinou. Uvěřili mu a vyprávěli o tajemném městě ukrytém ve skalách. A tak Burckhardt v roce 1812 znovuobjevuje Petru. Jeho potají udělané náčrtky obletí celý svět a do údolí zamíří první turisté.
Dnes tudy putujeme i my. Kolem hrobek, jichž je prý v Petře na 800 a dodnes není přesně jasné, komu vlastně patřily. Jsou tu monumentální zdobené stavby, ale i malé komůrky, kam odkládali k věčnému odpočinku i 25 lidí. Je to ulice fasád, která končí u obrovského amfiteátru. Čas už na něm zanechal své stopy, ale i tak bere dech. Vznikl v prvním století po Kristu a dovnitř se vešlo 7000 diváků.
Pokračujeme k monumentálním královským hrobkám. Ve stínu chrámu sedí mladé beduínské ženy a nabízejí vše: od vody, čaje po stříbrné šperky a mince. Jednou z nich je i patnáctiletá Saná. Hovoří obstojnou angličtinou a zvládá i pár vět v maďarštině, polštině či francouzštině. Na otázku, kde se řeči naučila, odpovídá hlasitým smíchem: "No přece tady, od turistů." Když shora shlížíme na rozlehlou Petru, Saná mi vypráví o své rodině a o tom, že se chce brzy vdát.
|
MŮŽE SE HODIT Skalní město Petra leží asi 260 kilometrů od Ammánu a jezdí sem autobus. Své turisty sem vozí také české cestovní kanceláře z egyptských letovisek, například Taby, na jednodenní výlety. Vstupné do Petry stojí v přepočtu asi 800 korun. Chcete-li si skalní město opravdu užít, vyhraďte si na ně tři čtyři dny, radí průvodci. |
Římské památky
Cesta pod námi se stáčí k městu Petra. Tvoří ho římská hlavní ulice, tržiště, zbytky královského paláce, odkud se pak branou vcházelo do posvátného okrsku.
Dnes jsou tu jen rozvaliny. Není však třeba zvláštního důvtipu, abyste nasáli atmosféru dávných časů a národa, který zde žil pod ostrým sluncem. Odtud můžete vystoupat ke Klášteru, jehož průčelí vytesané do skály se barví v odpoledním slunci do ostré červené, nebo na druhou stranu k obětišti, kde Nabatejci kladli na oltář lidi i zvířata.
Po čtvrté hodině odpoledne v Petře ubývá turistů, stánkaři si balí své cetky a za vodu, která předtím stála dolar, najednou zaplatíte dvojnásobek. I na žízni turistů se tady vydělává. Kolem pobíhají mladí beduíni se svými osly, koni a velbloudy a sbírají poslední unavené návštěvníky. "Nechcete svézt? Taxi!" pokřikují, když se vracíme zpět k Pokladnici. Jejich volání uposlechla skupinka mladých Britů a odvážně nasedá do sedel velbloudů. "Je to lepší, než jít pěšky," pochvalují si. Najednou se ozve ostrý hvizd a majitel velblouda třikrát zamlaská. Zvíře vypne svaly a rozbíhá se úzkou soutěskou ven ze skalního města.
 NA VRCHOLKU HORY. Z rozvalin města v údolí se vine úzká stezka vzhůru do skal, k chrámu zvanému Klášter. Do kamene ho vytesali Nabatejci, po určitou dobu sloužil zřejmě i jako kostel. |
DO NITRA. Úzká soutěska se náhle rozevírá, vítejte v Petře, kamenném městě starém přes dva tisíce let. |
 NA ČAJI VE SKALÁCH. Ve vzdáleném koutě města čeká na návštěvníky Harún, majitel čajovny. Je z rodiny kočovníků, o tradičním životě beduínů vypráví s nadšením a zápalem. |
 Beduíni dříve bydleli v rozvalinách, dnes docházejí z nedalekých vesnic dp Petry za prací - prodávají suvenýry. |
 Děti v jordánské Petře |
 Velbloudáři čekají na turisty, ti se však kvůli situaci v sousedním Iráku rozvalinám vyhýbají, Petra je znovu zapomenutým městem. |
Nejslavnější chrám Petry sloužil jako hrob, říká se mu však Pokladnice, neboť podle pověsti skrývá velký poklad. |
 Petra |
Petra |
 Petra |
 Petra |
 Petra |
 Petra |
 Petra |
 Petra |
