Mapa Walserské stezky z knihy Stefana Adrita Alpy - příroda, turistika a výstupy
Walliské Alpy patří vedle skupiny Mont Blancu a Bernských Alp k vůbec nejnavštěvovanějším horským oblastem Evropy. Na jejich území se totiž nachází více než 35 vrcholů vyšších 4 000 metrů.
Pohoří se tak svou průměrnou výškou zařazuje na první místo v Evropě. Jeho severní hranice je dána údolím řeky Rhony, jižní okraj je tvořen hluboko zaříznutým údolím Valle d´Aosta. Krátkou západní hranici tvoří údolí Val Ferret a na východním okraji najdeme jezero Lago Maggiore.
Toto horstvo v sobě ukrývá impozantní a divoké horské štíty v čele s 4 634 metrů vysokou Dufourspitze, druhým nejvyšším vrcholem Evropy, a legendami opředeným a majestátním Matterhornem, vrcholícím ve 4 478 metrech.
Vysokohorská trasa s názvem Sentiero dei Walser, Walserská stezka, se vine na švýcarsko-italském pomezí v bezprostřední blízkosti čtyřtisícových velikánů a z bezpečné vzdálenosti nahlíží na divoké, ledovci rozbrázděné svahy hor.
Podstatná část vysokohorského přechodu vede souběžně s horským trekem zvaným Tour de Monte Rosa, který obchází celý masiv Monte Rosy.
Vrcholy Weishorn a Dent Blanche
Vysokohorská trasa byla pojmenována podle jednoho z dávných a velmi zajímavých evropských národů. Byli to Walserové, horalové, kteří se považují za potomky středověkých kočovníků.
Ti se podle dochovaných dokladů a pověstí usadili kolem roku tisíc v údolí Goms na úpatí Bernských Alp mezi Brigem a průsmykem Furka. Později se stěhovali jihozápadním směrem a již ve 13. století žili na celém území Vallese. Později začali osidlovat i další alpské oblasti.
Jak jsem si pronesl okurky
První úsek našeho putování vede ze Švýcarska do Itálie. Cesta začíná v horské vesnici Saas Almagell a kolem vodní nádrže Stausee Mattmark stoupá do sedla Passo Monte Moro a posléze klesá do vesnice Macugnaga na italském území.
Kousek nad vesnicí začínám přemítat nad zbytečností zeleniny a ovoce v batohu. Tak je to pokaždé, když jedu na výlet se svou drahou polovičkou. Vybavení na čtrnáct dní v horách a na závěrečný výstup na čtyřtisícový vrchol tíží.
Rozčiluji se nad důchodci s malými batůžky, kteří mě s potutelnými úsměvy předcházejí do kopce. Říkám si, že jsem se měl lépe starat o svá kolena. Rok a půl po plastice kolenních vazů je to první přechod na těžko a slabost se začíná projevovat hned po prvních krocích do kopce.
Pod hraničním hřebenem procházíme kolem přehrady Stausee Mattmark. Postavena byla v roce 1959 a slouží jako zásobárna vody pro místní vodní elektrárnu.
Přehrada Stausee Mattmark funguje už téměř 50 let
Vpravo od nás se zvedají Dom, Taschhorn a Allalinhorn - majestátní čtyřtisícovky - a nejen díky nim pomalu, ale jistě propadáme kouzlu nebetyčných Walliských hor a zapomínáme na pot, dřinu a já i na ty okurky v batohu.
Kdesi vysoko nad námi je mezi okolní kopce vklíněné hraniční sedlo Passo Monte Moro - jediné významné sedlo v bezprostřední blízkosti Monte Rosy, které není pokryto věčným sněhem a ledem.
Sedlo skýtá nádherný výhled na masiv Monte Rosy, který ukrývá i druhý nejvyšší vrchol Evropy - 4 634 metrů vysokou horu Dufourspitze.
Dvě červené hory vedle sebe
Učenci a znalci jazyka se přou o pravý význam a původ názvu Monte Rosa. Jedni tvrdí, že základ pochází z místního nářečí, ve kterém "rösa" označuje ledovce. Překlad by tedy mohl znít "ledová hora".
Druhá teorie se opírá o nádhernou červenou barvu, do níž se při západu slunce halí celý západní hřeben. V takovém případě by ale v oblasti byly dvě hory, které mají stejný název. Monte Rosa by se tak o označení "červená hora" musela dělit ještě s Matterhornem. Ten v italštině označujeme jako "Monte Cervino".
Druhá nejvyšší hora Evropy Dufourspitze nese jméno generála Guillaume-Henriho Dufoura (1787-1875), tvůrce prvního topografického atlasu Švýcarska.
Ten pohled bere dech. Klesání do Macugnagy mi ale dělá starosti. "Pojedeme lanovkou," rozhoduje bez váhání Jana.
Sice tak hned druhý den porušíme všechna předsevzetí, která jsme si dali před cestou, ale máme před sebou ještě osm dní. Nezbývá než podle cimrmanovské zásady vyčerpat železnou zásobu finančních prostředků hned druhý den s přesvědčením, že to není naposledy.
Překročením sedla jsme se ocitli v Itálii a další podstatná část přechodu vede po italské straně hor. Cesta postupně překonává horská sedla a alpské louky, až se najednou po pěti nebo šesti dnech otevře úchvatný a nezapomenutelný pohled na majestátní Matterhorn.
Téměř každé místo na trase nad hranicí lesa nabízí neopakovatelné výhledy. Mezi opravdové turistické zajímavosti bezesporu patří staré doly na zlato ve Val Quarazza.
Na Cole di Valdobbia najdeme dokonce jednu z nejstarších chat postavených v Alpách. Její historie sahá až do roku 1823, kdy ji nechal postavit kanovník Nicolao Sottile.
Kdy do Alp na trek?Hlavní turistická sezona ve švýcarských horách je víceméně vymezena letními měsíci. Turistické možnosti do značné míry závisí na stavu sněhové pokrývky. V horách do nadmořské výšky 3 000 m můžeme být aktivní od konce května do konce září. Ve vyšších nadmořských výškách končí obvykle hlavní sezona koncem srpna nebo v polovině září. Zimní měsíce naopak poskytují vynikající podmínky pro skialpinistické radovánky. |
Chata z Nepálu
Cesta pak rychle klesá k Riva Valdobbia. Toto místo si vybral do svých v pamětí opat Grifetti, první pokořitel Monte Rosy, a označil ho za "nejmilejší a nejpřitažlivější místo v celém údolí".
Kousek nad vesnicí Champuloc přiházíme ke zvláštní horské chatě. Výrazným způsobem se liší od všech ostatních, které jsme zatím viděli. Už jen atmosféra v blízkosti je prostě jiná.
Ve větru se třepotají nepálské modlitební praporky, před chatou jsou dřevěné stoly a lavice a pod chatou pramínek křišťálově průzračné vody. V recepci je šero, zvláštní klid.
Když se mi konečně podařilo rozkoukat, začínám se kochat pohledem na fotografie sedmitisícových himálajských štítů, nalézám dokonce snímek 8 201 metrů vysoké Cho Oyu.
Paní majitelka, od pohledu velká sportovkyně a milovnice hor, navíc hovoří skvěle anglicky. Zjišťuji předpověď počasí, chválím dům a celkovou atmosféru.
Jana se zatím dala do rozhovoru s jednou německou rodinkou. Na mapě jí ukazuje, co už jsme prošli a kam se chystáme. Začínáme být za hrdiny. Ti lidé nedokážou pobrat fakt a skutečnost, že si všechno neseme na zádech a že jsme po cestě kupovali jen pohledy.
Potvrzuje to po chvíli i paní majitelka, která nám jako pozornost podniku přinesla pivo a pronesla:
"Tak vám něco povím, chatu tu provozuji už nějaký ten pátek, ale lidí, kteří by si všechno nesli na zádech, moc nechodí."
Starý walserský dům v osadě Fiera
Posíleni lahodným mokem a projevem uznání pokračujeme do osady Fiery. Stojí zde starý dřevěný walserský dům z roku 1620. Původně to byla sýpka.
Walserové odpradávna staví své domy na dřevěných kůlech a mezi podlahu domu a dřevěné kůly vkládají ploché kameny. Hlodavci tak nemají šanci dostat se k úrodě a omezen je i vliv vlhkosti na uložené potraviny.
S býkem v zádech na čtyřtisícovku
Přicházíme do oblasti věhlasného Matterhornu a našeho méně odvážného cíle, 4 165 metrů vysokého Breithornu.
Poslední noc v Itálii trávíme na pastvinách pod jezerem Grand Lago, v nadmořské výšce kolem 2 500 metrů. Vysoko položené sedlo nad jezerem představuje přirozenou ochranu proti promíchání stád býků a jalovic.
Na které straně hory spíme, jsme zjistili velmi záhy. Jana se obávala, aby nám večer krávy nelezly do stanu.
"To taky doufám. Jen se obávám, že to nejsou krávy – nevidím vemeno," vyvracím její zoologický omyl.
Nad jezerem Cima de Blanche pod hrdým Matterhornem nasedáme do kabinkové lanovky a vyjíždíme na vrchol Testa Grigia (3 480 m). Je skoro poledne, teploměr ukazuje šest stupňů pod nulou, svítí sluníčko a viditelnost nemá chybu.
Necháváme věci za budovou stanice lanovky. Zpočátku stoupáme po upravených sjezdovkách a jediné reálné nebezpečí, které zde hrozí, je od bezohledných lyžařů.
Býci pod jezerem Grand Lago, v nadmořské výšce kolem 2 500 metrů
Vzhledem k tomu, že je půlka července a po poledni, do svahu se opírá silné horské slunce a teplota sněhu přesáhla teplotu tání, není na sjezdovce téměř nikdo.
Nad vleky vstupujeme na rozlehlé Breithornplateau. Prochází se zde několik turistů v polobotkách a tváří se velmi důležitě. Všichni ti zvláštní lidé sem vyjeli lanovkou. Na stanici Klein Matterhorn využili služeb místní restaurace a sluní se na bezpečném ledovci.
Potkáváme také několik turistů a lezců, kteří se vrací z vrcholu a významně kroutí hlavou při pohledu do míst, kam míří naše kroky. Štěstí se na nás nakonec trochu usmálo.
Přidáváme se ke skupince čtyř Čechů, kteří to s tím "ideálním" časem pro výstup také neodhadli, a společně se pouštíme do závěrečného stoupání. Sníh je rozbředlý, sluníčko pálí a je nám nepříjemné vedro. Navíc sníh klouže pod nohama.
Náladu nám zvedá Honza prohlášením: "Lézt to v pět hodin ráno, když je to celé zmrzlé, neboří se to, to umí každý blbec! Lézt to v poledním žáru a v těhle sračkách, to je teprve umění!"
Posíleni vědomím, že jsme vlastně hrdinové, vychutnáváme si tolik vzácný pocit soukromí a samoty na jinak přeplněném vyhlídkovém vrcholu. Výhledy jsou nezapomenutelné.
Vrcholový snímek z Breihornu (4 165 m n. m.)
Hřeben dál pokračuje přes Breithorn Midle, Breithorn East ke Gastore a Poluxe, Lyskammu a Monte Rose. Jako na dlani máme Gornergletscher, Dom, Taschhorn, Dent Blance, Weishorn a v neposlední řadě i pravidelnou pyramidu Matterhornu.
S pocitem, že ta dřina opravdu stála za to, sestupujeme zpět k lanovce. Stan si stavíme přímo za hraničním hřebeny s úchvatným výhledem na jižní stěnu Matterhornu.
Sluníčko zapadá a lidé ubytovaní v blízké chatě vycházejí ven jen v bačkorách a dokumentují romantické horské divadlo.
Exoti v Zermattu
Zermatt je horské letovisko s věhlasem místa, kde se rodil moderní alpinismus. Je to město plné hotelů, penzionů a zákazů vjezdu. Auta je nutné zanechat na záchytném parkovišti v Taschi a do Zermattu buď dojít pěšky, vyjet vláčkem, nebo třeba využít služeb místní taxislužby.
Sedmá nejvyšší hora Alp - čarovný Matterhorn, údajně nejkrásnější alpský vrchol
Sedíme u kašny před kostelem, pochutnáváme si na jogurtu, pečivu, vynikajícím sýru a pozorujeme život.
Najednou se u nás zastavuje starší silnější pán a ptá se: "Tyhle veliký batohy jsou vaše? A to jste je nesli na zádech?"
Chce se mi odpověď něco o tom, že batoh se obvykle nosí na zádech a že jen hlupák ho nosí v ruce, ale pán je rychlejší:
"Mě to zaujalo, protože jsem nikdy nic takového neviděl. Mohl bych si vás, prosím, s těmi batohy vyfotit?"
V tu chvíli jsme dostali záchvat smíchu. V žertu jsme se celý náš výlet bavili tím, že by si nás turisté mohli vyfotit jako raritu, zvláštní živočišný druh, který se vyskytuje jednou, maximálně dvakrát za sto let, a už je to tady!
Může se hodit
Poplatky, ceny: Vlakem, stopem: Co s sebou na trek: Pro chůzi po ledovci a výstup na Breithorn jsou nutné mačky, cepín, sedací úvazek, slaňovací pomůcka, 2-3 karabiny se zámkem, lano, prusíkovací smyčky, 2 ledovcové skoby (pro skupinu). Ubytování Užitečné internetové stránky stránka autora www.fototoulky.net |