Budete však překvapeni − čeká na vás hezká kopcovitá krajina, louky plné dalekých výhledů i hustá síť značených cest, po nichž v této roční době vůbec nikdo nechodí.
Navíc z Česka je to sem opravdu co by kamenem dohodil a vyplatí se do těchto končin vyrazit klidně jenom na jeden víkendový den.
Električkou nejenom po Tatrách
V nitru Trenčínské vrchoviny, která tvoří okrajovou část Strážovských vrchů na levé straně údolí Váhu, leží věhlasné lázně Trenčianské Teplice s vývěry teplých léčivých pramenů.
Vzhledem ke své hezké poloze uprostřed zalesněných hor bývají občas poněkud nadsazeně označované jako "perla Karpat".
Stojí tu řada velkých léčebných domů, spousta hotelů a v okolí také mnoho luxusních vil. Jedna z nich patří i slovenskému politikovi Vladimíru Mečiarovi.
Nahodilého jednodenního výletníka však nejspíše zaujme kuriózní dopravní prostředek, který spojuje lázně s hlavními dopravními tepnami v údolí Váhu.
Centrum lázeňského města Trenčianské Teplice
Z Trenčianské Teplé vede do Trenčianských Teplic úzkorozchodná železnice dlouhá šest kilometrů, jež se podobá proslulým električkám ve Vysokých Tatrách. Vagonek připomínající tramvaj se kodrcá souběžně s hlavní silnicí, proplétá se středem obce a končí nedaleko lázeňské promenády.
Spíše než železnici připomíná tato nevšední trať příměstskou tramvajovou linku. Raritou trenčianské električky jsou původní dřevěné sloupy trakčního vedení.
Z Trenčianských Teplic po modré
Přes Trenčianské Teplice vede dálková červeně značená magistrála "Cesta hrdinov SNP", kudy se vydává většina pěších výletníků, kteří vystoupí na konečné z električky.
Vy však zvolte značku modrou, která vás zavede do kopců v turisticky hluchém prostoru mezi dvěma pohořími − Strážovskými vrchy a Povážským Inovcem, kam málokdo zavítá.
A litovat určitě nebudete, jelikož krajinářsky je to nejhodnotnější trasa v nejbližším okolí. Jde o typickou hřebenovku s malými výškovými rozdíly a pohodlně vedenou turistickou trasou, která výrazné kopečky uctivě obchází. V mapách je tato trasa značena také jako lyžařská, v současných podmínkách se však bohužel na lyžích absolvovat nedá, i když terén je k tomu skutečně jako dělaný.
Modrá magistrála Trenčianské vrchoviny
První kroky z Trenčianských Teplic vedou jak jinak než do kopce. Stoupání však není dlouhé ani vyloženě strmé − úbočím vyhlídkového vrchu Klepáč, kam směřuje několik místních lázeňských okruhů, se po necelých dvou kilometrech dostanete k silnici do sedla Machnáč na rozvodní hřbet mezi povodími řek Váhu a Nitry. Zde začíná vlastní přechod nejzajímavějších partií Trenčínské vrchoviny.
Hřebenovkou po loukách
Dominantou krajiny, která se rozprostírá před vámi, je homolovitý a zdaleka viditelný Ostrý vrch o výšce 767 metrů. K němu také směřují modré turistické značky, popřípadě lyžařská stopa. Vzdálený je asi dvě a půl hodiny.
Příjemné zpestření nenáročného pochodu obstarávají rozsáhlé hřebenové louky. Dá se na nich sice trošku bloudit, zato je z nich nezvyklý pohled na masivy okolních hor i roviny přilehlých nížin.
Z Petrovanských luk můžete obdivovat skalní masivy Strážovských vrchů, o kousek dál se otevírají obzory na opačnou stranu směrem k moravskému pohraničí.
Prakticky co půl kilometru se terén znovu a znovu otevírá a při dobré dohlednosti je stále na co koukat. Představa, že tudy jdete v létě, kdy louky voní a kvetou, je úžasná.
Patrně nejhezčí krajinné scenerie celé Trenčínské vrchoviny přicházejí v okolí sedla Lúčky (550 m), pod majestátním masivem Ostrého vrchu.
Toto místo bývá v létě častým cílem rodinných výletů, nachází se tu dřevěný kříž, turistický směrovník, ohniště a dřevěný přístřešek, ve kterém si můžete dopřát krátký odpočinek. Naučný panel informuje o zdejší osadě Handrbulci, která zanikla v padesátých letech 20. století.
Ostrý vrch − kopec i opuštěné letovisko
Před vámi se tyčí homole Ostrého vrchu a máte dvě možnosti − buď jej obejít po značce vpravo, anebo vystoupit po modrých trojúhelnících na vrchol.
Ostrý vrch je přírodní rezervací zachovalého bukového lesa, výhled do krajiny tu není žádný. Odměnou za výstup se ale můžete zapsat do vrcholové knihy.
Sestoupit se dá i po neznačené cestě a napojit se tak zkratkou na trasu modré značky. Pozor, chodník mezi skalami je poměrně náročný a strmý.
Asi 1,5 km západně od vrcholu se v lese ukrývá výletní místo Ostrý vrch. Areál zahrnuje turistickou chatu, lyžařský vlek, několik dalších staveb a parkoviště pro automobily.
V současnosti zeje prázdnotou a vypadá to, že momentálně bez využití chátrá. Zvláště to zamrzí u hezké dřevěné chaty, kterou nechalo postavit v letech 1942−44 město Trenčín jako svou základnu pro zimní i letní turistiku. Snad se vkusná a architektonicky povedená chatička dočká v budoucnu důstojného využití.
Vzhledem k tomu, že se vám nepodaří občerstvit se v teple turistické chaty, vezměte zavděk alespoň chutnou kyselkou. Narazíte na ni při sestupu po modré značce dále směrem k železniční zastávce Soblahov. Pramen vyvěrá ze dvou trubek v kamenném altánku na okraji louky.
Osvěžit se můžete Soblahovskou kyselkou
V obci Soblahov, kde se přechod Trenčínské vrchoviny končí, můžete nasednout na vlak nebo autobus anebo ještě kousek pokračovat po svých.
V obou případech se dostanete do stejného místa − pod monumentální skalisko Trenčínského hradu, kde náš výlet končí. Druhá varianta je asi o hodinu delší.
Rady do batohu
|