Ostrov, kde je po celý rok průměrná teplota třicet stupňů Celsia, je místem, které nabízí dovolenou snů. Čím dál více si ji užívají i turisté z České republiky.
Prožít volné dny na Isla Margaritě je zážitek sám o sobě. Koupat se ve vlnách Karibiku v době, kdy se v Evropě schyluje k lyžařské sezoně, je příjemné. Stejně jako využít komfortu místních hotelů. Už jen program all inclusive je zážitek. Tolik piňa colád, rumu s Coca-Colou a dalších míchaných nápojů, které můžete popíjet od rána do večera, by asi málokterý turista z Česka zaplatil.
Jiný svět
Isla Margarita a celá Venezuela, pod kterou ostrov spadá, je naprosto jiný svět, než na jaký jsme zvyklí. Rázem se ocitáte v jednom z filmů z prostředí Jižní Ameriky - tady se všichni tváří tak trochu tajemně, gesta jsou pomalá a vláčná. Vše kolem je voňavé a barevné. Papoušci, na které jsme zvyklí leda ze zoologických zahrad, skáčou klidně po stole venkovské restaurace a zobou meloun, který jste původně chtěli sníst.
Ale když už se někdo vydá do míst, kam se letí deset až dvanáct hodin, neměl by se spokojit s poleháváním na plážích nebo s koupáním v bazénu. Ti, kdo zůstanou u hotelu, sice prožijí krásné chvíle v teple, naučí se možná tanec merengee od místních bavičů, ale o životě místních lidí se mnoho nedozvědí.
Dovolená na Isla Margaritě se dá strávit i cestovatelskými zážitky. Místní lidé jsou příjemní a na většině míst je bezpečno. Přesto dbejte na rady průvodců či členů hotelové ostrahy.
Malým letadlem se dá z ostrova Isla Margarita doletět také do venezuelského národního parku Canaima a pozorovat vodopády s kulisou stolových hor.
Vyjížďka terénními vozy
Ostrov je sice samostatný správní celek se svým hlavním městem, ale spadá pod Venezuelu. Rozhodně stojí za to seznámit se s životem místních lidí.
Může k tomu sloužit celodenní projížďka terénními vozy. Ta se dá pořídit za 40 až 50 dolarů. Za tyto peníze pro turisty přijedou luxusní klimatizované džípy. Upřímně řečeno, projet se takovým vozem je trochu nuda. Jejich řidiči se o naleštěné bouráky bojí a pozorovat krajinu ze zavřených okének klimatizovaného vozu, který nevyjede z asfaltu, není to pravé. Této možnosti využívají spíše turisté ze západní části Evropy.
Doporučuji proto dát přednost levnějším, otlučenějším autům. Jízda v otevřeném džípu je parádní zážitek a jejich řidiči vás provezou opravdovým terénem. Taková projížďka stojí třicet dolarů a počítejte s tím, že objedete celý ostrov, stavíte se na oběd v přímořské restauraci a celý den vás bude řidič napájet rumem s colou.
Projede i místní městečka, která dýchají atmosférou španělské kolonizace. A dozvíte se díky tomu něco více o historii ostrova, který při své objevitelské pouti našel v Karibiku Kryštof Kolumbus.
Tuto variantu výletu však lze doporučit jen těm, kdo mají pevné nervy. Zjišťujeme to při vjezdu mezi písečné duny. Řidič strhává řízení a v plné rychlosti mizí z asfaltové silnice na stezku, která by snesla přirovnání k české lesní cestě. Stará odřená terénní toyota vyrovnává díry naprosto skvěle, řidič se k nám otáčí dozadu a směje se našim vyvaleným výrazům v obličeji.
Nad roklí bez řidiče
Jeho vrcholné číslo však teprve přijde. Cesta pokračuje ke strmé rokli. Náš šofér zařadil redukci, která umožňuje konstantní rychlost vozu i bez mačkání plynu, a na hraně rokle vyskakuje z vozu.
"Co ten blázen dělá!“ křičí krásná Kostaričanka, která jede s námi v zadní části auta. "Vždyť nás zabije.“ Auto se zhouplo jako na housenkové dráze vesnické pouti a sjíždí dolů. Vysmátý řidič svou toyotu doběhne a skáče zpátky za volant. "Dobrý, ne?“ zubí se na nás.
To je naštěstí ten nejhorší zážitek, který nás při Jeep Tour čeká. Uklidnění přichází v přírodním parku laguny La Resinga. Tu proplouváme na malých lodičkách, z nichž se dají pozorovat pelikáni, mořští koníci, hvězdice a krabi. Projížďka, která je rovněž již v ceně celodenního výletu, trvá asi dvě hodiny.
Vyjížďka pokračuje k jedné z nejkrásnějších pláží ostrova. Dá se tomu věřit, protože se tady koupají i místní lidé. Pak míříme do hor La Sierra, odkud se nabízejí nádherné výhledy na moře. Vidíme chýše lidí, kteří tu žijí chudým životem.
"Kupte si mušle,“ nabízí asi desetiletý kluk u stánku se schránkami obrovských měkýšů. Jeho matka se houpá v síti a neseskakuje ani v okamžiku, kdy vidí, že její syn zájem turistů evidentně nezvládá. Tady prostě nikdo nikam nespěchá, a kdo chce získat mušli, musí si počkat.
|
Delta řeky Orinoko
Málokterý ostrov velikosti Isla Margarity nabízí tolik možností fakultativních výletů. Dá se vyjet na šnorchlování ke korálovému ostrovu nebo domluvit projížďku na koních. Ale komu nestačí výlety po ostrově, je tady jeden opravdový cestovatelský bonbonek - strávit exkluzivní tři dny pozorováním přírody a místních lidí v deltě řeky Orinoko.
Na tento trip na řece uprostřed neprostupné džungle odletíte malým letadlem. Používají je tady se stejnou samozřejmostí jako u nás autobus. Mnohé části Venezuely totiž tvoří neprostupná džungle.
Letadlem se dostanete do vnitrozemí Venezuely. Ve vesničce místních indiánů kmene Warao nastupujeme do člunu. Má úplně stejný tvar jako lodičky místních domorodců, jen není vydlabán z jediného kusu kmene, ale je vyroben z plechu.
Potkáváme první indiány. Delta řeky Orinoko je jedinou možností, jak putovat mezi jednotlivými vesnicemi. Tam, kde mizí temná řeka a hnědá barva vody se mění v zelený břeh, začíná neprostupná džungle. Kromě toho, že se v ní nedá pohybovat, je plná šelem a jedovaných hadů. Míjíme jednu z vesnic kmene Warao.
Isla Margarita. Orinoko. Obydlí indiánů kmene Warao
Dřevené domy stojí nad vodou na kůlech, aby příbytky neohrozila věčně stoupající a klesající hladina řeky. Právě obydlí na kůlech dalo název Venezuele. Když tuto zemi objevil Kryštof Kolumbus, připomněly námořníkům domy na kůlech italské Benátky - tedy Venezii.
Dodnes se tedy život lidí příliš nezměnil. Místní indiáni nebyli vyhubeni, tak jako v jiných oblastech objevených Kryštofem Kolumbem. Naopak mnohé ze svého původního života si zachovali dodnes. Jen v oněch prostých domech na kůlech můžete vidět ledničky a pračky. Někteří indiáni už modernizovali i své kanoe a místo pádel mají benzinové motory.
Plavba divokou džunglí
Putování po deltě Orinoka je opravdu silný zážitek. Pohybujeme se v jakémsi Jurském parku. Tolik odstínů zeleně, jako je tady, Evropan nemá šanci vidět doma. Pozorujeme vodní ptáky, papoušky a opice skákající ve větvích. Výlet po veletoku je však jen pro otrlé.
Připlouváme do vesničky, kde strávíme noc. Zavírejte pořád dveře pokojů. Jinak vám tam vleze nějaký had,“ překládá průvodkyně varování jednoho z indiánů. "ebojte se, kdybyste nějakého hada objevili, Waraové ho vyhodí zase ven,“ dodává průvodkyně Eva - Češka, která zde žije už řadu let, takže zná i řeč kmene Warao.
Isla Margarita
|
Vesničkami na řece Orinoko se dá cestovat jedině po vodě. Místní děti se snad s pádlem už rodí.
Na lovu piraní
Ale ten největší dnešní zážitek nás teprve čeká - vyplouváme na lov piraní. Od našeho indiánského průvodce dostáváme plechovku se syrovým masem a primitivní rybářské pruty. V okamžiku, kdy vhodíme první kus masa do vody, si uvědomujeme, co se asi odehrává pod naší loďkou. Maso okamžitě mizí v tlamě první pirani.
Chytit ji však není vůbec jednoduché. Ryby ožužlávají kusy masa na háčku, ale nechtějí se zakousnout. A když už, tak nestačíme trhnout prutem v pravou chvíli. Přesto se asi po hodině daří jednu piraňu ulovit a postrach zdejších vod leží bezmocně na dně loďky. Kdo by řekl, že ty malé zuby, které si můžeme prohlédnout, jsou schopny ohlodat na kost každého, kdo by se tady vnořil do řeky.
Jen o pár stovek metrů dále se máme jít vykoupat. Díváme se na průvodkyni, jestli to myslí vážně. "Nebojte se, tady piraně opravdu nejsou,“ přesvědčuje nás, a tak se rochníme v teplých vodách Orinoka jen kousek od místa, kde se dravé ryby vrhaly na kus masa jako pes na kost...
I tak se dá prožít výlet, který začal na ostrově Isla Margarita.
Západ slunce nad Karibikem
Isla Margarita nabízí pestrou dovolenou. Někteří turisté využívají levných nákupů v Porlamaru - hlavním městě ostrova. Pro Evropana (navíc ze země, která nemá moře) je zážitkem procházka do rybářských vesniček. Za velmi nízké ceny se dá pořídit místní výborný rum. Romantici, kteří bydlí v příjemném hotelu Dunes, ocení i výlet k majáku.
Odtud ze skály můžete pozorovat kroužící pelikány. Mohutní ptáci prolétají přímo pod vámi. Doslova si pohrávají s proudy vzduchu. Bez jediného mávnutí křídel stoupají vzhůru a pak se zase spouštějí k hladině moře a útočí na ryby. Být tak blízko těmto krásným ptákům je povznášející.
Stejně jako sledovat odtud západ slunce nad Karibikem a měnící se barvy oblohy je zážitek, který se nikde jinde vidět nepodaří. Tak končí den na ostrově, který je skutečnou perlou Karibiku.
