Za celou řadou honosných měšťanských domů stojí totiž aktivity Benátčanů, kteří především na konci 17. a na počátku 18. století vytvořili z Nafplia metropoli benátské provincie na Peneponesu. Z hlediska bohatých dějin města jsou však dvě období benátské moci pouhou epizodou, i když Nafplio za jejich správy prožilo svůj největší rozkvět. Nejdříve zde Benátčané vládli od roku 1388 do 1540, kdy dosavadním pánům vyrvali moc na krátký čas Turci, aby ji opět odevzdali Italům v roce 1686. Ve starověku Nafplio sloužilo jako přístav nedalekém Argu. Zatímco v době římské bylo opuštěno, vytušili později Byzantinci jeho strategické možnosti a znovu a znovu ho osídlili. V roce 1246 Nafpliodobyla flotila křižáků, které vystřídali na konci 14. století již nám známí obchodníci z Benátek, zakladatelé mohutné pevnosti Palamidi, z které je snad nejkrásnější pohled na západ slunce. Přesvědčení o nedobytnosti každý snadno získá při strmém stoupání k branám této pevnosti. Je třeba zdolat téměř tisícovku schodů, než vás Palamidi ze svých hradeb odmění překrásným výhledem do nitra Argolské nížiny a směrem na západ přes Argolský záliv k Arkadským horám, za nimiž lze tušit srdce Peloponésu.
Vraťme se však k pohnuté historii Nafplia. Ani důmyslně opevněné město s těžko přístupnou pevností převyšující okolí o více než 200 metrů, neodradila turecké dobyvatele. Turci vtrhli do města v roce 1715, zmasakrovai civilní obyvatele a drželi ho ve svých rukou po dobunásledujících sto let. Právě v této čási Peloponésu vypukl se značnou razancí v první čtvrtině 19. století národněosvobozenecký boj Řeků proti osmanské nadvládě. Zatímco většina Řecka byla ještě pod nadvládou Turků, již v roce 1822, rok po protitureckém povstání, kdy se předevšímdíky povstalecké flotile v čele s řeckou národní hrdinkou Lascarinou Bouboulisovou podařilo Turky vyhnat, byla nedaleko odtud v Epidauru vyhlášena nezávislost. Není divu, že byť na krátko, se Nafplio stalo v letech 1828 až 1833 prvnímhlavním městem v dějnách novodobého řeckého státu. Poté, co se vládní úřady přesunuly do Athén, se však Nafplio začalo postupně proměňovat v nevýznamné město zapomenutou megastar, která už jen s nostalgií vzpomíná na svou hvězdnou kariéru. Snad nejlépe vystihl atmosféru Nafplia třicátých let dvacátého století americký bouřlivák a především spisovatel Henry Miler: "Po setmění působí Nafplio ponurým a bezútěšným dojmem. Je to místo, které ztratilo prestiž, podobně jako Arles či Avigon".
Téměř v původní podobě se zde zachovala pozdně středověká urbanistická struktura se směsicí nejrůznějších staebních stylů, reflektující četné mocenské změny "na radnici". Vedle celé řady benátských staveb, několika byzantských kostelů, mešit z období turecké svrchovanosti a klasicistních budov z miulého století, nejde opomenout pevnost Burdzi na ostrůvku vzdáleném jeden kilometr od nábřeží a samozřejmě také již zmíněnou dominantu města - mohutnou pevnost Palamidi, která se tyčí na jednom ze skalních masívů a je proto vidět i z té nejposlednější uličky. Naflio si nelze představit bez obou pevností, stejně jako Athény bez Akropole. Před staletími Burdzi plnila funkci patroly při vstupu do přístavu a dnes je pevnůstka z 15. století přebudována v luxusní hotel, díky čemuž se stala pro drtivou většinu turistů nedobytným ostrovem stejně, jako pro mnohé v dobách středověku.
Ve starém městě, protkaném sítí zádumčivých uliček, ve kterých lákají k posezení připravené "zahrádky" v péči ochotných číšníků z blízkých taveren, si určitě každý přijde na své. I přes značný zájem turistů lze tady totiž nalézt také nejedno malebné zákoutí, kde se člověk ocitne zcela osamocen a prostoupí ho nostalgická nálada kdysi tak ambiciozního města.
JAK SE TAM DOSTAT:
Je dobré vědět, pokud cestujete na Peloponés vlakem, že celý poloostrov má nejen od ostatního Řecka, ale i od většiny evropských zemí, rozdílný, úzkorozchodný systém tratí. Do Nafplia jezdí proto přímé vlaky z athénského "úzkorozchodného" nádraží Stahmos Peloponnisu ("Peloponéské nádraží", které leží v blízkosti nádraží se standartním "evropským" rozchodem Stathmos Larissa. Cesta by neměla trvat více jak půl dne.
KDE PŘENOCOVAT:
Nenechte se mýlit údaji ve většině turistických map (i z roku 1995), ve kterých je v bezprostřední blízkosti Nafplia vyznačen kemp. Pokud vás odradí ceny četných penzionů a hotýlků přímo ve městě, nezbude nic jiného než kempovat v turistické "aglomeraci" v okolí Tola, vzdáleném z Nafplia jen půl hodiny cesty autobusem. Avšak nezoufejte, linkové autobusy spojují v sezóně obě místa celou řadou spojů od rána do večera.
