Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Peklo na šumavské čáře aneb v Muzeu železné opony dýchá smrt

aktualizováno 
Na hřebeni nad Vyšším Brodem už nezní písknutí k výjezdu za narušitelem. Kasárna 18. roty Pohraniční stráže Mnichovice jsou prázdné a slouží dnes jako Muzeum železné opony. Z exponátů, které shromáždila parta nadšenců a zájemců o historii pohraničí, fotokopií tajných dokumentů i promítaných filmů mrazí.

Muzeum železné opony na Šumavě - Budova mnichovické roty | foto: Vratislav KonečnýiDNES.cz

Přes čáru narušitel neprošel. O to se soudruzi postarali. Jakýmikoli prostředky. Živého či mrtvého, ale zadržet.

Zadrátované lesy na Šumavě

Plakáty s nápisem Muzeum železné opony nelze v oblasti Lipenska přehlédnout. Na horním konci vyšebrodského náměstí zahýbá nenápadná asfaltka do lesů. Ukazatel do areálu roty Mnichovice udává vzdálenost čtyři kilometry. Osmnáctá rota 3. praporu 7. brigády Pohraniční stáže byla dislokována nedaleko Mnichovic, jedné z mnoha šumavských obcí, které po druhé světové válce zanikly.

Budova je v celkem dobrém stavu, byla to totiž jedna z posledních rot, začala fungovat až v polovině roku 1989. Pohraniční a Cizinecká policie ji využívaly ještě nedlouho po vstupu České republiky do Schengenu.

Střední generace si tu vzpomene na své zážitky z vojny, pokud neměli to štěstí, že se jim podařilo dostat "modrou knížku", nejmladší generaci to moc neříká. Pro ně jsou tu proto připraveny ukázky "zadržení pachatele psem". Dětské nadšení se přenáší i na dospělé, zvlášť zahraniční turisty, kteří sem také často zajedou.

Pro ty, kteří zažili zásah na vlastní kůži, zvlášť když na ně mezi ostnatými dráty vyběhl samostatně útočící pes (SUP), to byla otázka života a smrti, často ale spíš toho druhého.

Na rotní vrátnici s patřičnou výzdobou znějí budovatelské písně a pochody, na stole v chodbě si můžete ohmatat lehký kulomet a samopaly, včetně "Škorpiona". Další místnosti jsou věnovány přímo životu na čáře.

Muzeum železné opony na Šumavě

Vzpomínky na uniformy, ale i cedule se zákazy vstupu

"Chladnou hlavu, planoucí srdce a čisté ruce"

Felix Edmundovič Dzeržinskij, zakladatel sovětské tajné služby, nesmí chybět. Plaketa s jeho podobiznou a pracovním heslem visí ve strážnici, která slouží zároveň jako pokladna. Můžete si tu zakoupit i staré vojenské odznaky nebo třeba pivo - kdo by odolal značce Král Šumavy nebo Pohraničník. A není špatné.

Muzeum železné opony na Šumavě

Kulomety, samopaly, část výzbroje PS

Muzeum železné opony na Šumavě

Dzeržinskij, vzor všech bolševiků, jeho ruce nebyly čisté, ale krvavé, portrét zdobil služebny vnitra.

Protože expozice je prozatímní, není ještě vyjasněno, jak se budova využije, není tu žádné velemuzeum. Ale chce to pozorně poslouchat a k tomu si i číst v kdysi přísně tajných dokumentech. Jsou o likvidaci. Nikdo nesměl dovnitř, nikdo nesměl ven. Pokud nebyl dostatečně prověřen.

Po zadrátování republiky a neustálém zdokonalování střežení demokracie a socialismu už jen soudruzi chladnou hlavou přemýšleli, jak dostat ty, kterým se doma nelíbilo. A svou práci brali opravdu s planoucím srdcem. Seznam lidí usmrcených na hranici elektrickým proudem, včetně fotografií, jak útěkář dopadl, jsou děsivé. Dokumenty o ostraze a potrestání jsou propracovány s matematickou přesností.

Muzeum železné opony na Šumavě

S prstem na spoušti i ve spánku

V zimě pohraničníci vyráželi na lyžích, koních, později na rolbách a skútrech, pásmo kolem plotu se muselo prohazovat od sněhu.

Visí tu i řada ocenění za vzornou službu a plnění povinností. Život na čáře lehký nebyl, ne všichni, kdo prchali nebo se vraceli, měli čistý štít, agenti neváhali použít proti zasahujícím vojákům zbraň. Ale sloužili tu horlivci, s prstem na spoušti i ve spánku. O tom, že 200 pohraničníků spáchalo sebevraždu a někteří zahynuli v minových polích, se mluvit nesmělo.

Muzeum železné opony na Šumavě

Jana Krále dráty doslova seškvařily

Hranice procházela Lipnem

Území, které bylo střeženo, se postupně stále více posouvalo do vnitrozemí. Místa, kde počátkem padesátých let procházeli králové Šumavy, se zakrátko změnila v přísně střežené pásmo s řadou nástrah, výbušných zařízení a signálních stěn propojených s minovými zátarasy.

Pásma byla tři, jedno hraniční a dvě zakázaná. V elektrickém plotě bylo napětí 15kV, při narušení člověka zasáhl proud, signalizace okamžitě ukázala místo narušení. Aby nevznikaly falešné poplachy, například kvůli vysoké zvěři, před vlastním plotem byly ještě plůtky na zadržení zvěře. V exponovaných úsecích ležely minové nástrahy, bylo jich až 70 na kilometr, a samostříly.

Muzeum železné opony na Šumavě

Písemný dokument z roty o úspěšném zadržení pachatele, který chtěl přejít hranici, při zásahu pomáhali dva psi

Na nedalekém Vítkově hrádku, nedávno zpřístupněné zřícenině, byla další rota. Hrádek sloužil jako protiletecká výstražná hláska. Hladinu Lipenského jezera střežily rychlé čluny Pohraniční stráže, řada obyvatel byla zapojena do donašečské sítě Pomocné stráže VB, pionýři byli vychováváni jako mladí strážci hranic.

Není ale ani dnes málo lidí, kteří střelbu na prchající obhajují. Prý to bylo v rámci tehdejších zákonů...

Na rotě uvidíte celkem moderní tělocvičnu, pokoj mužstva, kancelář velitele, fotografie ze života posádky, se kterou měla družbu obec Loučovice. Probíhaly tu i kulturní akce. Vojáci pomáhali v družstvu, v lese. Symbióza.

Muzeum železné opony na Šumavě

Chodba se musela lesknout jako zrcadlo, nástěnka ukazuje radostné soužití s občany z okolí

Muzeum železné opony na Šumavě

Vojenská "cimra", starší ročníky pamatují daleko horší podmínky

Živá a mrtvá Šumava

nebezpeční pohraničníci

Za dobu existence československé železné opony na ní zahynulo téměř tisíc lidí. Pohraničníci však byli nejvíc nebezpeční sami sobě. Rukovali k nim vybraní mladí muži, kteří často nevěděli, co je čeká. Zemřelo jich celkem 650. Stali se nejčastěji obětí neštěstí, náhod či minových polí. Více než dvě stovky jich spáchalo sebevraždu. Civilistů z různých zemí zde zahynulo celkem 288.

Jedním z nadšenců a průvodců je i Pavel Žaňa. Ročník, který popisované události nepamatuje, zato velmi zapálený pro zdejší historii. V místnosti, kde se dřív mužstvo politicky školilo, probíhá krátká videoprojekce. Archivní materiály z pohraničářského života včetně člunů na jezeře, střežení hranic v zimě a výsadků na rolbách. Záběry z výcviku mužstva i služebních psů. A mrtvá Šumava.

Žaňa na promítané mapě ukazuje, kde před válkou stály prosperující obce. Fotografie návsí, kostelů, hospod, společenský život. Po válce a vyhnání obyvatelstva zůstalo pár kamenů, pokřivená jabloň, mostek a kříž - zachovaný jen díky tomu, že zůstal na rakouské straně hranice.

Žaňa mapuje se svými přáteli kdysi živou, nyní "mrtvou" Šumavu. Příroda je k sobě milosrdná. Jizvy si zacelí sama. S jizvami z dob totality je to horší.

Muzeum železné opony na Šumavě

V promítací místnosti ukazuje p. Žaňa zakázanou oblast Lipenska a zmizelé obce

Muzeum železné opony na Šumavě

Kronika roty a nynější suvenýry, žádáno je hlavně pivo

Muzeum železné opony, projekt v Česku naprosto ojedinělý, zatím funguje jen v letních měsících, provoz končí tuto neděli 30. srpna. Budova je pronajatá, patří nedaleké obci Loučovice, která by ji ráda prodala, ale 50 milionů je asi hodně, přestože je ve velmi dobrém stavu.

Může se hodit

Muzeum Železné opony
Otevřeno: od středy do neděle od 15:00 a 17:00 (od 3. 7. do 31. 8.)
Vstupné: 95 Kč

Mapy © Google 

Autoři:




Nejčtenější

Jantar Mantar v Džajpuru byl jeden z pěti astrologických areálů, které nechal...
Přinuťte hvězdy mluvit. Astrologický klenot indického mahárádži

Rádžasthánský vládce Džaj Singh II. byl jako náš Rudolf II. Bohatý mahárádža chtěl číst svůj osud ve hvězdách a nechal si vedle svého paláce v Džajpuru...  celý článek

Dolní část Modrého dolu se Studniční horou v pozadí.
Modrý důl není pro boty s hladkou podrážkou. Žily tam svérázné osobnosti

Uchovává si nezaměnitelné kouzlo a stále leží stranou masové turistiky. Krkonošský Modrý důl má dnes jednoho obyvatele s trvalým pobytem a pamatuje myšlenku...  celý článek

Neslyšící Ir procestoval 82 států světa.
Neslyšící učitel procestoval 82 zemí, znakovou řečí se domluvil všude

Seán Herlihy od narození neslyší. Díky znakové řeči se ale domluví na celém světě a pořádný kus ho už procestoval. Poznávat cizí země ho nepřestalo bavit ani...  celý článek

Při čištění národního památníku Mount Rushmore zažil jednu z nejkrásnějších...
Užívám si nejlepší výhledy světa, říká muž, který čistí známé památky

Navštěvují je statisíce turistů a žasnou nad jejich velikostí, dokonalostí a působivostí. Jen málokoho však ale také napadne, že ony monumenty potřebují...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.