Zvládl objet celý svět, nejtěžší zápas ho však teprve čeká. Doslova životní: Pavel Suchý právě podstupuje chemoterapii rakoviny lymfatických uzlin, která se u něj projevila během cesty. Nedává to ale na sobě znát, je veselý, uvolněný, jen občas probleskne obava. „Před třemi měsíci jsem říkal, že nejdůležitější je zaplatit dluhy z cesty, teď říkám, že hlavní je přežít další trip,“ naráží na náročnou léčbu.
Dobrodruh srdcem i duší
Ale když pak začne vyprávět o své cestě, na nemoc vůbec nepomyslí, do řeči se mu dostane jeho typický rošťácký projev, plný ironie a nadhledu. Třeba když vysvětluje, jak vlastně přišel na myšlenku objet celý svět na motorce – jako vůbec první Čech.
„Četl jsem, že takový plán má pár herců-motorkářů kolem Pavla Lišky. V mých očích to nejsou lidi z cechu, před pár lety ani nevěděli, že motorka má řídítka. Já brázdím svět na mašině přes dvacet let, ale teď hrozilo, že tihle draci budou první, takže bylo třeba je předběhnout,“ usmívá se Pavel. A protože se nikdo jiný nenašel, ujal se toho sám. Aby stihl vyjet před nimi, měl na přípravu všeho včetně motorky, očkování nebo víz jen tři měsíce. „Nebyl ani čas se podělat. Ovšem když jsem vyjížděl, ani jsem netušil, jak dostanu motorku přes oceány.“
Pavel vyrazil koncem června 2013 na východ, přes Ukrajinu a Rusko dojel do Mongolska, kde udělal 1 200kilometrové kolečko přes poušť Gobi. Pak přes dálněvýchodní Rusko do Jižní Koreje, přejel USA ze Seattlu na jih, dojel do Panamy, kde si „stopl“ německou plachetnici, která za nevelký peníz a výpomoc na lodi převáží batůžkáře do Kolumbie. Odtamtud projel přes Ekvádor, Bolívii, Peru a Chile až do Ohňové země, přes Argentinu se vrátil do Buenos Aires a odtud už letecky do Evropy. „Neměl jsem žádnou GPS navigaci, jen papírové mapy. A v Mongolsku jsem zvládl i poušť a tři tisíce kilometrů bez cest,“ bilancuje Pavel. Z technických vymožeností měl jen „hloupý“ mobil.
Skoro 50 tisíc kilometrů
Přesně 49 003 kilometrů jel Pavel sám, bez parťáka. „Těžko seženeš dalšího blázna, který by měl čas, chuť a peníze,“ říká. Volba motorky padla na jawu proto, že kalkuloval se šancí sehnat lehce po cestě náhradní díly, jawu znají skoro na celém světě.
„V ruském Chabarovsku se motorka začala kácet, zadní osa zničila kolo. Místní motorkáři řekli, že to není problém – z nějaké zarostlé zahrady vytáhli vrak 350, kolo jsem vyčistil a na něm to celé dojel. S jinou motorkou bych tohle nedokázal – jawy je plné Rusko, díly seženete v Mongolsku i v Latinské Americe. A většinu věcí nemůžete rozbít tak, aby nešly opravit,“ pochvaluje si svůj stroj roku výroby 1978, který měl za sebou 32 let služby v autoškole. „Zrepasoval jsem ji, udělal generálku motoru a s tímhle vlastně primitivním strojem v ceně pár set dolarů jsem vyrazil.“
Pavel Suchý
|
Trochu kalkuloval i s podporou továrny Jawa, která skutečně na cestu přispěla financemi i dodávkou náhradních dílů – třeba zadní tlumiče a ulomený stojánek poslali za Pavlem do Ekvádoru. „Jawa byla prostě trochu provokace, každý si říkal, jestli to dám. A taky mi nebylo líto, že ji zničím,“ říká pragmaticky.
Svět je plný bláznů
Pavel se na cestě potkal s mnoha krajany - emigranty, někteří mu nabídli nocleh a pak ho nasměrovali k dalším. „Bez nich bych to nedokázal. A jaké mají příběhy! Neuvěřitelný je Indián z Budějovic, kterého jsem navštívil v Amazonii. Ze dne na den před lety skončil jako obchodní zástupce, koupil pozemek v džungli a se svou peruánskou ženou tam hospodaří. Nic nepotřebuje, všechno si vypěstuje, utratí měsíčně pár dolarů. Je strašně spokojený,“ vzpomíná Pavel. U dalšího krajana zase bydlel v Seattlu celý měsíc, když čekal na loď s motorkou z Koreje.
A jestli se Pavel někdy bál? „Jasně, kdo nemá strach, není normální. Největší byl, když mě ty pomalované autobusy tlačily dolů z andských krpálů. Motorka vážila i se mnou 370 kilo, přitom má jen bubnové brzdy a dvoutakt nemůže brzdit motorem. Až jsem měl kufry odřené z krkolomných zatáček. Nebo když jsem v Mongolsku tři dny bloudil v poušti a už mi docházela voda,“ vzpomíná. I na to, že v Argentině foukal několik dnů takový vítr, že musel jet zlomený v pase. Snadné to nebylo ani na nejvyšším místě cesty, jímž byl průsmyk Paso del Condor v Ekvádoru (4 880 metrů nad mořem). „Motorka už nechtěla jet, každé dva tisíce výškových metrů jsem musel sáhnout do karburátoru, byl jsem rád, že to na dvojku zvládla,“ chválí starou jawu.
Pavel Suchý objel na staré jawě za osm měsíců svět. Snímek z Ukrajiny
Pavel Suchý objel na staré jawě za osm měsíců svět. Snímek z Mongolska
Širák, stan, občas motel
Náklady na cestu chtěl Pavel udržet do 410 tisíc korun – ceny nového BMW GS. „Všichni říkali, že to není možné, ale mně to vycházelo. Věděl jsem, že to bude vandr, žádné spaní v hotelech. Kam jsem dojel, tam jsem se vyspal pod širákem nebo ve stanu. Jen občas jsem skončil v motelu – do USA jsem přijel až v říjnu,“ říká Pavel. S hygienou to bylo horší, sprchoval se ve čtyřech litrech vody ohřáté v kanystru sluncem. Obden musel také prát prádlo, vezl s sebou jen to nejnutnější.
Celá cesta nakonec přišla na 380 tisíc korun, se započtením ceny motorky a očkování to bylo 450 tisíc. Největší částku tvořily letenky a lístky na trajekt pro motorku. Na benzin stačilo 70 tisíc korun, protože všude ve světě je levnější než v Evropě. „Za osm měsíců života a všechny ty zážitky to určitě stálo,“ uzavírá Pavel.
