Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Český vitarián chtěl přejít Nový Zéland na boso. Za dva dny zkolaboval

aktualizováno 
Už několik let chodí výhradně bosý, bydlí v autě a stravuje se pouze syrovou zeleninou a semínky. Jeho snem bylo přejít oba ostrovy Nového Zélandu pěšky. Chůze bez bot má podle něj blahodárné účinky na zdraví, přesto jeho vysněná cesta nedopadla dobře.

Pavel Hajník v dokumentárním cyklu Novozélandský sen | foto: Playtvak.cz

Pavel Hajník pochází z Pardubic. Před pár lety přerušil studium univerzity a rozhodl se, že bude žít jinak a po svém. Přestěhoval se na Nový Zéland, kde pracuje jako včelař.

„Myslím, že principem každého muže je mít nějaké svoje poslání, které může sdílet se světem. Musí mít něco, co ho baví. Já pokaždé, když toto svoje poslání ztratím, jdu do přírody, do lesa a jsem sám alespoň jednadvacet dní,“ vysvětluje svou životní filozofii.

Cesta na půl roku

Když měl jednoho dne pocit, že jeho život přestává mít ten správný smysl, rozhodl se vydat na odvážnou cestu ze severu severního ostrova Nového Zélandu až na nejjižnější cíp ostrova jižního. „Předpokládal jsem, že to půjdu čtyři až šest měsíců, protože chodím docela rychle,“ říká.

Příprava na cestu spočívala především v trénování správné chůze na boso. „Na boso se chodí správně přes špičku, protože špička vlastně prozkoumá terén. A pak můžete teprve došlápnout,“ vysvětluje mladý cestovatel.

Zelenina, semínka a skořápky

Kromě plánu cesty si pečlivě připravil i jídelníček. Je totiž vitarián, což znamená, že se stravuje výhradně syrovou stravou, zeleninou a semínky. Před cestou Pavel propočítával, kolik které potraviny musí denně vstřebat, aby tělu nic nechybělo.

Fotogalerie

„Na svých cestách jsem v batohu permanentně nosil osm banánů, šest jablek, dvě brokolice, několik mrkví, pytlík soli, dvě až tři kila ořechů a rozdrcené skořápky, abych měl i vápník,“ popisuje Pavel svůj jídelníček. Jeho batoh, kde měl i kompletní vybavení na camping, ale najednou vážil pětadvacet kilo.

Ráno 12. prosince loňského roku vyrazil na cestu. „Ta cesta se mi líbila. Hned první den jsem byl tak nadšený, že jsem po plážích a při cestě z kopců dokonce běhal. Za první den to dalo čtyřicet kilometrů,“ vzpomíná Hajník.

Nečekaně rychlý konec

Po přespání na pláži se chtěl druhý den vydat znovu na cestu, ovšem byl natolik zesláblý, že zkolaboval a zůstal ležet sám na opuštěné pláži.

Pokud vás zajímá, kdo a jak tohoto bláznivého Čecha nakonec zachránil a jakým způsobem svojí cestu dokončil, podívejte se na další díl z dokumentárního cyklu Novozélandský sen. Stejně tak se dozvíte, proč má chůze na boso vliv na růst vlasů.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.